Analýza - Michail Saakašvili je se západními politiky zadobře. Málokdo se totiž může pochlubit tak dobrými kontakty jako hrdina "růžové revoluce", která v Gruzii svrhla vládu sovětského pohrobka Eduarda Ševarnandzeho.
S americkým prezidentem Georgem Bushem se schází několikrát ročně, v Bruselu je stejně doma jako mnozí lídři zemí Evropské unie.
Jenže víc než slov podpory se Saakašvilimu v krvavém konfliktu s Ruskem nedostalo, a zatím mu také nikdo neporadil, jak se vymanit z vlivu ruské dostředivé síly.
Čtěte více: 1600 mrtvých, 30 tisíc uprchlíků. Rusko obsadilo Osetii
Ač vzal národem zpočátku milovaný "Míša" vládu v zemi pevně do svých rukou a většinu práv oktrojoval tak, že ho nakonec před masovými protesty ochránilo jen demonstrativní znovuzvolení prezidentem v lednu tohoto roku, s národnostními konflikty si rady neví.
Zatímco v případě porušování svobody projevu v Gruzii Kreml nehne prstem, jakákoliv prohlášení týkající se separatismu (či občanské emancipace, jak tytéž snahy nazývá Rusko), působí na Moskvu jak rudý hadr na býka.
Saakašvili se tak ocitá permanentně v neřešitelné situaci. S podporou Západu hájí silnou (rozuměj na Rusku nezávislou) Gruzii, která má našlápnuto stát se ekonomickým tygrem Kavkazu a členem NATO, zároveň ale v Abcházii a Jižní Osetii, tedy nad šestinou gruzínského území, fakticky žádnou kontrolu nemá.
Nejde ale jen o území - s výjimkou několika málo enkláv v neklidných oblastech nikdo netouží po ničem jiném než útěku do otevřené ruské náruče.
Jak z bludného kruhu ven, aniž by ztratil tvář, Saakašvilimu ale nikdo ze západních politiků poradit nedokáže. Oficiálně sice jako v případě nejnovější krvavé války v Osetii všichni apelují na Rusko, aby dbalo na zásadu teritoriality Gruzie, zároveň ale jedním dechem dodávají, že ruské národní zájmy na Kavkaze jsou specifické a je třeba brát na ně ohled.
Nabídky na rozsáhlou autonomii nikdo v Suchumi ani v Cchinvali nebere vážně a vzhledem k tomu, že ruská "bratrská" pomoc separatistickým regionům je víc než citelná, Gruzie nemá odvahu k ráznému řešení.
Ruského medvěda si zkrátka není radno pohněvat, velí evropská i americká diplomacie. Právě proto v lepším případě nad smírem na Kavkaze dbají jako "mírotvůrci" ruští vojáci, v horším případě pak Kreml sáhne k metodě brutální síly jako v Čečensku.
A Saakašvili? Tomu nezbývá nic jiného, než si postesknout: můj západ mi nerozumí.
