Bití, sebevraždy v zákopech i útěky při první příležitosti. Ukrajinci zajatý vietnamský bojovník Luong Minh Tuan popsal děsivou zkušenost ze služby v ruské armádě, která podle expertů stále více kompenzuje ztráty náborem cizinců z rozvojových zemí. Jak dokládá řada výpovědí, Rusové se žoldnéři zacházejí jako se spotřebním zbožím.
Loňský rok přinesl pro ruské síly na Ukrajině zatím nejvyšší ztráty, jak odhalila investigace ruského nezávislého média Mediazona. Spolu s tím podle deníku The Moscow Times ukazují i oficiální statistiky ruské armády, že stabilně klesá počet rekrutů z řad rodilých Rusů.
Náhradou za ně pro bojiště na Ukrajině má být rostoucí počet zahraničních vojáků, typicky z rozvojových zemí v Africe, z jihovýchodní Asie a z postsovětských zemí.
Podmínky, v nichž tito rekruti slouží, jsou ale děsivé, jak dokládají výpovědi zajatců i virální videa kolující online, především na ruskojazyčných telegramových kanálech. Podle odhadů má momentálně v ruské armádě působit okolo 25 tisíc zahraničních vojáků.
Jaké zacházení zažil a co viděl v ruské armádě, nedávno popsal pro ukrajinské médium United 24 také Luong Minh Tuan, padesátiletý muž z Vietnamu.
„Bili mě prakticky pořád, často pažbami zbraní. Když neposlechnete, okamžitě vás zbijí. A když něco odmítnete udělat, zabijí vás,“ popisuje vyzáblý muž na kameru ukrajinského média. V ruské armádě sloužil jako kuchař, protože neumí rusky. V zákopech nedaleko východoukrajinského Charkova vařil zhruba dva měsíce. Za celou tu dobu nevyfasoval žádnou zbraň ani jiné vojenské vybavení.
Zahraniční žoldnéři jako živá návnada
Po dvou měsících ale podle Tuana náhle přišel rozkaz opustit zákopy. „Šel jsem jako poslední. Neměl jsem nic – zbraň, vybavení, ani jídlo či vodu,“ popisuje. Chvíli nato se mu podařilo dezertovat a o pár dní později ho ukrajinští vojáci zajali, když bloudil nedaleko obranných pozic.
Náhlé vyhnání vojáků ze zákopu bylo pravděpodobně součástí taktiky, kterou ruská armáda podle informací řady ukrajinských i ruských opozičních médií využívá velmi často.
Zahraniční vojáci, ale i do služby nahnaní vězni bývají podle mnohých svědectví využíváni jako návnada. Nepřipravené žoldáky pošlou směrem k ukrajinským pozicím, zatímco regulérní vojáci sledují, odkud přicházejí střely, a podle toho poté připraví vlastní zteč „naostro“.
Celou řadu podobných příběhů slyšela od zajatců v posledních měsících i dánská výzkumnice Karen Philippa Larsenová, která se osudu zahraničních žoldnéřů na Ukrajině věnuje. „V ruské armádě je tendence vidět cizince, a vězně, jako spotřební zboží. Výhoda smrti cizince pro ruskou armádu je, že nevede k tomu, že další ruská rodina uvidí rakev,“ popsala pro ruské opoziční médium Medusa.
„Prostě přestali chtít žít“
„Postupně přestanete vnímat sám sebe jako člověka, jen se snažíte přežít další den,“ popisuje pak Vietnamec Tuan psychologické důsledky toho, jak s ním Rusové v armádě zacházeli.
Zajatý žoldák tvrdí, že během dvou měsíců viděl na vlastní oči i několik sebevražd. „Ke konci jsem byl v zákopech se třemi dalšími muži. Jednoho dne se jeden zastřelil. Najednou vytáhl zbraň a zastřelil se. Nemohl jsem vůbec nic udělat,“ vypráví zoufalým hlasem zajatec.
Sebevraždy podle něj často páchají mladí vojáci, cizinci i Rusové. „Mnohým z nich bylo 25 nebo 26 let. Tak mladí. Prostě přestali chtít žít,“ pokračuje. Další vojáci při první příležitosti dezertují, podobně jak to učinil Tuan.
Nelidské zacházení s cizineckými vojáky zachycuje i několik videí, která od ledna kolují po sociálních sítích. Jedno zachycuje rekruta s protitankovou minou připnutou k tělu. „Tady chlapík k nám zrovna dorazil. Zk… čm… Dneska budeš otvírák, pěkně se proběhneš lesem,“ směje se mu cynicky na videu ruský voják, než na něj namíří zbraň a odvede ho mimo záběr.
Další video zachycuje skupinu zpívajících vojáků z Afriky, o kterých ruští vojáci za kamerou mluví jako o spotřebním zboží. „Hned budete zpívat jinak, až vás naženeme do útoku,“ komentuje zpěv posměšně jeden z Rusů.
„Neměl jsem žádnou cestu ven“
Zajatý Tuan nakonec popsal, jak se vůbec do ruské armády dostal. Tvrdí, že byl v Moskvě na dovolené, překročil ale dobu platnosti víza a úřady mu začaly hrozit vězením a vysokými pokutami. Poté mu ale nabídly vykoupení z možného trestu: že narukuje do armády.
„Dostal jsem dokumenty v ruštině, které mi přeložili přes telefon. Zároveň mi nabízeli pas, peníze, dům. To jsem ale nechtěl,“ popisuje. Prý mu ale nedali na výběr a řekli, že pokud se chce vyhnout vězení, musí narukovat alespoň na rok. „Neměl jsem žádnou cestu ven,“ dodává.
Podle dánské výzkumnice však naprostá většina zahraničních vojáků do armády nastupuje dobrovolně, jen malá část nemá tušení, jaké dokumenty podepsala. Zároveň ale rekruti typicky nastupují s velmi nepřesnou představou o tom, jakou roli budou v bojových jednotkách vykonávat. Od verbířů údajně často dostávají informace, že budou nasazeni pouze na práci hluboko v zázemí, přestože nakonec končí v nejnebezpečnějších pozicích uprostřed palby a jen s minimálním výcvikem.
Mohlo by vás zajímat: Na vězně se nespoléhá jen Rusko. Ukrajina nasazuje do bojů své vlastní trestanecké „Shkval“ prapory. (26. 3. 2026)
Sdílet
Nejnovější videa
