„Jsem v Dánsku, nebo v Islámábádu?“ Dánský ministr šokoval

„Člověk by neměl být na pochybách, zda při procházce Dánskem náhodou neskončil na předměstí Islámábádu,“ řekl dánský sociálnědemokratický ministr pro integraci Morten Bødskov. Zdůvodnil tím vládní plán na zavedení celonárodního zákazu veřejného svolávání k islámské modlitbě z amplionů.

Plíživá islamizace podle ministra už zabírá příliš mnoho veřejného prostoru. Ministerstvo spravedlnosti musí ale nejprve vypracovat rozsáhlou právní analýzu. Pokud by Dánsko schválilo zákon, který výslovně zakazuje pouze islámské (svolávání k modlitbě), byl by okamžitě napadnutelný u Evropského soudu pro lidská práva jako diskriminační.

Pokud by však vláda napsala zákon obecně (jako plošný zákaz náboženských akustických projevů na veřejnosti), narazila by na tradici kostelních zvonů. Dánsko je historicky luteránská země a bití zvonů je pevnou součástí tamní kultury. Právníci tak nyní vymýšlejí formuli, která by technicky zakázala ampliony a reprodukovaný lidský hlas, ale zachovala výjimku pro zvony.

V Dánsku žije přibližně 295 000 muslimů (kolem 4,5 % populace) a funguje zde zhruba stovka mešit. Většina z nich svolávání z minaretů vůbec nezkouší, protože naráží na striktní hlukové vyhlášky obcí. Například Velká mešita v Kodani (otevřená v roce 2014) má sice postavený minaret, ale součástí dohody s kodaňskou radnicí bylo, že z něj nikdy nesmí zaznít muezzin (vyvolávač z minaretu svolávající muslimy k denním modlitbám - pozn. red.).

Vláda chce ale touto novou iniciativou sjednotit pravidla, aby žádné město nemohlo v budoucnu mešitám ampliony povolit.

Dánská sociálnědemokratická vláda (s podporou opoziční pravice) vybudovala v uplynulých letech legislativní systém, který je v rámci západní Evropy považován za absolutně nejtvrdší.

Dánsko má oficiální, státem schválený seznam ghett (označovaných jako „transformační oblasti“). Jde o místa s vysokým podílem nezápadních migrantů, vysokou nezaměstnaností a kriminalitou. Zákon určuje, že v těchto čtvrtích nesmí podíl lidí s nezápadním původem překročit 30 %. Aby toho stát dosáhl, neváhá bourat bytové domy, privatizovat je nebo sociálně slabé migranty nuceně stěhovat do jiných částí země, aby rozbil jejich komunity.

Pokud spácháte běžný trestný čin (např. krádež nebo vandalismus) v této určené zóně, automaticky dostanete dvojnásobnou sazbu oproti tomu, kdybyste ho spáchali v běžné dánské čtvrti.

Dánští policisté v těchto problémových čtvrtích mají specifické pravomoci. Pokud má u sebe nezaměstnaný teenager nebo člověk na sociálních dávkách drahé designové oblečení (bundy Moncler, Gucci doplňky, luxusní hodinky jako Rolex či Breitling), drahý iPhone či zlaté řetězy, policie ho může okamžitě vyzvat, aby na místě prokázal, kde na to vzal peníze. Pokud nedokáže legální příjmy, policie mu bundu, hodinky nebo telefon přímo na ulici zabaví jako výnos z nelegální činnosti (nejčastěji z prodeje drog).

Od jednoho roku věku musí děti z těchto oblastí povinně navštěvovat dánské jesle na minimálně 25 hodin týdně. Učí se tam dánštinu a dánské hodnoty (včetně tradic jako Vánoce). Pokud rodiče dítě odmítnou poslat, stát jim zastaví sociální dávky.

Dánská policie má také právo prohledávat uprchlíky na hranicích. Pokud u sebe mají hotovost nebo cennosti v hodnotě vyšší než 10 000 dánských korun (cca 33 000 Kč), stát jim je zabaví. Peníze slouží k pokrytí nákladů na jejich ubytování a stravu. Výjimku mají snubní prsteny či památeční předměty citové hodnoty.

Od roku 2018 platí plošný zákaz nošení oděvů zahalujících obličej na veřejnosti (burky, nikáby) a náboženské komunity mají zákaz přijímat finanční dary ze zemí, jež nerespektují svobodu a demokracii (mířeno primárně na Katar, Saúdskou Arábii nebo Turecko). Imámové, kteří v mešitách schvalují polygamii, násilí na ženách nebo nadřazenost islámského práva nad dánskou ústavou, čelí trestnímu stíhání a vyhoštění.

Stát také na komunální úrovni prosadil, že veřejné instituce (školky, školy, nemocnice) nesmí plošně vyřazovat vepřové maso z jídelníčků jen proto, aby vyhověly muslimským studentům.

Azyl se uděluje v Dánsku jen dočasně. Jakmile se situace v domovské zemi žadatelů zlepší, úřady migrantům neprodlouží povolení a nařídí jim odchod (Dánsko takto například jako první v Evropě prohlásilo části Sýrie za bezpečné).

Země také ostře bojuje proti tzv. slučování rodin. Aby mohl dánský občan nebo cizinec s trvalým pobytem přivést do země svého manžela či manželku ze zahraničí, musí být oběma partnerům minimálně 24 let, musí umět dánsky, složit speciální kauci (ve výši zhruba 200 000 Kč) a mít byt mimo problémové zóny. Obětí tohoto zákona se v roce 2019 stal i syn tehdejšího premiéra Larse Løkkeho Rasmussena. V Dánsku nemohla zůstat déle než třicet dní jeho americká přítelkyně, která vystudovala Harvard, protože jí ještě nebylo 24 let.

Dánsko jako jedna z mála zemí zveřejňuje přesné statistiky kriminality podle zemí původu. Není proto tajemstvím, že přistěhovalci a jejich potomci tvoří 12 % populace, ale představují 40 % odsouzení za vraždu, znásilnění a násilné loupeže. Přistěhovalci s původem v subsaharské Africe mají míru například odsouzení za znásilnění 14x vyšší než domorodí Dánové. I přes snahu o integraci prokazují děti nezápadních imigrantů větší míru kriminálního chování než jejich rodiče.

I ekonomicky se imigrace Dánsku nevyplácí. Podle data z vládní zprávy za rok 2018 měli rodilí Dánové celkový čistý finanční přínos 41 miliard dánských korun. Imigranti a jejich potomci měli naopak čistý záporný přínos minus 24 miliard dánských korun.