Praha - Životopis exilového Kubánce Felixe Rodrigueze se čte jako špionážní román. V osmnácti letech přerušil studia na střední škole v USA, aby se začal připravovat na (nakonec neúspěšnou) invazi z Dominikánské republiky proti čerstvému Castrovu režimu.
O dva roky později přijel tajně na Kubu, aby podporoval další pokus o invazi, tentokrát šlo o slavný vpád do Zátoky svini v dubnu 1961.
Jako agent CIA se Rodriguez poté v roce 1967 zúčastnil operace proti guerille Ernesta "Che" Guevary v Bolívii a byl předposledním mužem, který viděl Guevaru živého. Na konci šedesátých let působil jako poradce bezpečnostních složek v Ekvádoru a Peru, pak narukoval jako dobrovolník do Vietnamu.
Tam se podílel na tajné Operaci Phoenix, která měla za cíl "neutralizovat" (pomocí infiltrace, zajetí či zabíjení) civilní infrastruktury komunistických povstalců z Vietcongu.
V první polovině sedmdesátých let byl poradcem argentinské armády, v osmdesátých letech bojoval proti komunistickým povstalcům v Salvadoru a podílel se na pašování zbraní nikaragujským Contras a v aféře Írán-Contra svědčil i v americkém Kongresu.
Dnes je předsedou správní rady muzea Zátoky sviní v Miami na Floridě a i nadále se angažuje v aktivitách proti režimu Fidela Castra. Při příležitosti své návštěvy v Praze poskytl Aktuálně.cz rozsáhlé interview. V druhé části, kterou vám teď přinášíme, hovoří o americko-kubánských vztazích a vzpomíná na svůj boj s komunistickými režimy v Latinské Americe i Vietnamu, v předchozí se zabývá okolnostmi smrti Che Guevary.
Obama je můj prezident
Aktuálně.cz: Co si myslíte o snaze amerického prezidenta Obamy navázat lepší vztahy s Kubou?
Snaží se navázat lepší vztahy s Kubou, pokud Kuba uspořádá svobodné volby, propustí všechny politické vězně a přestane je pronásledovat. O to žádáme už dlouhou dobu. Pokud to udělají, jsem stoprocentně pro to navázat s Kubou diplomatické vztahy. Všichni předchozí prezidenti říkali to samé.
Protože Obamu považují za levicovějšího prezidenta, má větší váhu to, co říká, ale to samé už říkal George Bush, to samé říkal Reagan. Obama neuvolní embargo (platící od roku 1962 a zakazující obchodní styk s Kubou, cestování Američanů na ostrov a také umožňující penalizovat některé neamerické společnosti působící na ostrově - pozn. red.), dokud nebude toto splněno.
Nemáte tedy problém s jeho vstřícnějším postojem, kdy například zrušil omezení cestování amerických Kubánců na ostrov nebo množství posílaných peněz...
V žádném případě. Něco vám ukážu (vytahuje fotografii, na které je on společně s Barackem Obamou - pozn. red.). Je to můj prezident.
Čekání na Fidela
Jaké by měly být nyní kroky USA směrem ke Kubě? Měly by být vůbec nějaké, nebo se má počkat, až co udělají bratři Castrové?
Dokud je Fidel naživu, nedovolí, aby jeho bratr učinil na Kubě jakékoliv změny. Jeho bratr ví, že pokud otevře systém, ztratí moc. Před mnoha lety začali s malým trhem pro soukromé zemědělce a lidé najednou začali produkovat, protože na tom měli zájem a mohli vydělat peníze. A co se stalo? Tihle farmáři najednou byli mocnější než šéf oblastní komunistické strany. Měli totiž peníze. A tak to museli zastavit, protože se jim to vymykalo z rukou.
Takže změny přijdou teprve poté, co zemře Fidel?
Pokud Fidel zemře, Raúl nebude mít tak silný vliv na všechny, jako má Fidel. Sice se mluví se o tom, že tihle patří k Raúlovi a tihle k Fidelovi, ale všichni respektují Fidela. Bojí se ho. Až zmizí, může dojít k boji o moc. I Raúl však ví, že když otevře systém, bude to konec jeho moci.
Trujillo byl také diktátor
V čem je rozdíl mezi Fidelem a pravicovými diktátory, kterých jsou dějiny Latinské Ameriky plné? Vaše první proticastrovská akce byla například organizována v rámci takzvané Karibské antikomunistické legie (Legion Anticomunista del Caribe), která v dubnu 1959 vyslala vojenský výsadek na Kubu. Cvičili jste přitom v Dominikánské republice, které vládl velmi tvrdou rukou diktátor Rafael Trujillo.
Ano, kvůli tomu jsem přerušil jeden semestr studia na střední škole v Pensylvánii (prvního výsadku u pohoří Escambray, který byl Kubánci rozdrcen hned na začátku, se Rodriguez nezúčastnil, další už nepřišel - pozn. red.). Jistě, organizoval to Trujillo, ale my bychom šli za kýmkoliv, kdo by nám nabídl pomoc. A Trujillo byl první, kdo to udělal.
Dám vám ale příklad. Byl s námi bývalý poručík kubánské armády a než jsme tam šli, tak nám bylo řečeno, abychom neříkali nic proti Trujillovi, především v hotelu, protože jsou tam štěnice všude. Byl to hotel La Paz, nyní se jmenuje myslím Espaňol a měli tam 16 nahrávacích zařízení a šéfoval tomu plukovník Trujillovi armády.
A tenhle poručík za mnou přišel do pokoje a řekl mi: tohle je diktatura, pokud budeme úspěšní na Kubě, tak budu první, kdo povede invazi proti Trujillovi. Říkal jsem mu, ať je zticha, ale nevěřil, že tam jsou mikrofony.
To se stalo ve čtyři hodiny odpoledne, v šest už ho odvedli dva lidé z Trujillovy zahraniční rozvědky. Zmizel a nikdy jsem už o něm nic neslyšel. Měl tam ženu, ale ona se nemohla znovu vdát, protože neměla jeho úmrtní certifikát.
Rozdíl je v systému
Jaký je tedy rozdíl mezi diktátorem, jako je Fidel, a diktátorem, jako byl Trujillo?
Trujillo byl diktátor, o tom není žádných pochyb. Pokud jste ale proti Trujillovi nekonspirovali, tak se s vámi neotravoval. Když měl však například chuť na vaši ženu, tak si ji vzal. A kdyby se vám to nelíbilo, tak by vás zabil.
Když jsem se ale bavil například se staršími lidmi, tak mi říkali, že tam Trujillo přinesl pořádek, předtím byla země pod vládou různých caudillů a báli jste se jít odsud sem v noci, protože byste mohli být přepadeni a zabiti.
Také ale v Dominikánské republice neplatily restrikce komunistického režimu a měli jste tam dostatek jídla, mohl jste cestovat ven.
Na Kubě byl také dostatek všeho, ale pak přišel přídělový systém (zavedený přechodně po uvalení amerického embarga v roce 1962, zůstal ale dodnes - pozn. red.) a myslím, že to byl promyšlený tah.
Protože pokud máte přídělový systém a ráno se probudíte a přemýšlíte, co budete jíst, nemůžete konspirovat. Nemáte na to čas, nejdříve musíte zajistit jídlo pro svou rodinu. Mezi Kubou a Dominikánskou repulikou byl také rozdíl v ekonomickém sytému.
Posada můj přítel nebyl
Podle toho, co se lze o vás dočíst, jste v osmdesátých letech v průběhu získávání zbraní pro nikaragujské pravicové povstalce contras (bojovali za svržení levicové vlády v Nikaragui, tajně je podporovala administrativa Ronalda Reagana - pozn. red.) spolupracoval s Luisem Posadou Carrilesem obviněným z teroristického útoku na kubánské letadlo roku 1976. Zahynulo tehdy 73 lidí...
Musím jen říct, že jsme nebyli přátelé, byl o deset let starší než já, jiná generace. Poprvé jsem ho potkal před invazí do Zátoky sviní (duben 1961 - pozn. red.). Měl se původně zúčastnit invaze, ale nikdy nepřistál. Byla tu jedna skupina, kterou vedl kubánský starosta Niňo Díaz, jejich mise byla vylodit se na východě ostrova v provincii Oriente. Měli mít přes sto mužů. Cílem bylo odvést některé Fidelovy vojáky tam.
Ale nepřistáli, protože tvrdili, že u místa přistání bylo mnoho lidí. Vrátili se tedy na pláž Girón, ale už bylo pozdě, takže nepřistáli nikdy. Všichni důstojníci z této skupiny pak dostali hodnost podporučíka v americké armádě. Tam jsem ho pak potkal, ale žádný blízký vztah jsme neměli.
Ale spolupracovali jste spolu v osmdesátých letech, ne? Měl být vaším zástupcem při operacích na pomoc contras.
Poté, co utekl roku 1985 z vězení ve Venezuele, tak se skrýval myslím na ostrově Aruba. A jeden známý mi zavolal, abych za ním letěl na Arubu, a požádal mě, jestli bych ho nemohl zaměstnat v El Salvadoru. Jako dobrovolník jsem totiž létal se salvadorským letectvem. Řekl jsem mu, že za ním letět nemůžu, že mám dost práce, ale že když přiletí sem, že mu pomůžu.
Mimochodem nevěřím, že měl něco společného s tím výbuchem letadla Cubana 455.
Oběť režimu?
Proč?
Protože strávil deset let ve venezuelském vězení a byl soudem dvakrát osvobozen a pořád byl ve vězení (poprvé vojenským soudem, podruhé civilním, utekl, když čekal na odvolací proces požadovaný prokurátorem - pozn. red.).
Posada tvrdil, že měl osobní problém s Carlosem Andrésem Pérezem (venezuelský prezident v letech 1974 až 1979 a 1898 až 1993 - pozn. red.). Než přišel Hugo Chávez, tak byly ve Venezuele dvě hlavní strany, křesťanská strana COPEI a sociálně demokratická stana Demokratická akce (AD) zvaná Adeco. Když se dostali k moci jedni, tak vyměnili šéfy tajných služeb a později zase naopak.
Posada ale po vítězství COPEI zůstal (byl šéfem operací tajné služby DISIP - pozn. red.), a tak ho považovali za zrádce. Později se na veřejnost dostala nahrávka, kde vede Carlos Andrés Peréz intimní rozhovor s dívkou. A Pérezovi řekli, že za to byl zodpovědný Posada. Když se pak setkali na jedné svatbě a Posada ho šel pozdravit, Pérez mu řekl: Budeš toho litovat, cos mi provedl.
A Posada tvrdí, že pokaždé, když byl osvobozen, tak se Pérez postaral o to, aby zůstal ve vězení.
Jsem proti terorismu, až na Castra
A co si myslíte o teroristické operaci proti kubánským hotelům z roku 1997, u které Posada přiznal zodpovědnost?
Nesouhlasím s terorismem, ať už přichází z jakékoliv strany. Existuje pouze jedna výjimka - pokud můžete zabít Castra. Protože to ten problém vyřeší. Zabíjením nevinných lidí nic nevyřešíte.
Dělal to koneckonců i Castro. Když vedl guerillu v pohoří Sierra Maestra, tak jeho Hnutí 26. července kladlo bomby v Havaně a všude možně. Jsem proti terorismu na obou stranách, Castro je jedinou výjimkou. Pokud u toho bude dvacet nevinných lidí, je mi líto, ale vyřešili jste problém.
Byl jste v šedesátých letech součástí operace CIA zvané Mangusta na destabilizaci Castrova režimu a jeho zavraždění?
Nikdy jsme nevěděli, že se tomu tak říká. Byla to velice široká operace. My jsme prostě nadále pracovali s CIA válečných výzvědných operacích proti Kubě. A pak jsem se přihlásil do Vietnamu, kde jsem byl dva a půl roku.
Vězně jsme nemučili
Prý jste se tam podílel na operaci CIA zvané Phoenix, která měla za cíl vyslýchat a zabíjet podezřelé ze spolupráce s Viet Congem, mělo při ní docházet k mučení.
To jsou nepodložená obvinění. Já osobně jsem byl velice překvapen, když na povrch vyplul skandál z Abú Ghrajb a waterboarding. My jsme nic takového ve Vietnamu nedělali.
Spolupracovali jsme s jihovietnamskými vojáky a moje instrukce byly jasné. Pokud jsme přijeli někam, kde Vietnamci mučili vězně, mým prvním úkolem bylo se to pokusit zarazit. Pokud jsem to zastavit nemohl, měl jsem za úkol okamžitě oblast opustit a ohlásit to velvyslanectví.
S mučením v žádném případě nesouhlasím, ale je zde jedna výjimka. Pokud máte někoho a vy jste například přesvědčeni, že hrozí odpálení jaderné bomby ve Filadelfii a on je jediný, kdo ví, kde to je.
Pokud tu hrozí smrt pěti milionům lidí, tak ho kousek po kousku rozřežu, dokud nezačne mluvit. Musíme si být ale jistí, že tu informaci má. Problémem je, že to lidé často dělají, aniž by k tomu byl důvod.
To je standardní argument. Říká se tomu „scénář tikající bomby". Když ale posloucháte odborníky na výslech, například agenty FBI, tvrdí, že k podobné situaci - i v případě konvenční bomby - nikdy nedošlo. A že když bude tento člověk ochoten obětovat tolik lidí, tak pravděpodobně stejně nic neřekne.
To nikdy nevíte. A i teď bývalý viceprezident Cheney říká, že ti lidé, kteří byli podrobeni waterboardingu, prozradili nějaké informace, které vedly k zastavení útoku, který měl být uskutečněn v Chicagu. Jestli to tak bylo, tak by s tím souhlasil i Kongres.
Zpátky domů
Když se ohlédnete zpět, co bylo tím důvodem, proč jste celý život bojoval?
Věřte tomu, nebo ne, ale chtěl jsem být architektem. Bojoval jsem za to, abych se mohl vrátit na Kubu, abych mohl navštívit místa, kde jsem vyrůstal. Nemám zájem o vládní pozice. Ale chci jet zpátky. Do mého rodného města Sancti Spíritus se ale nemohu vrátit kvůli Fidelu Castrovi.
Víte, co je smutné? Že když se v jedné španělské televizi ptali dvou kubánských dětí, starých sedm nebo osm let, čím by chtěli být, až vyrostou, tak řekli: chtěli bychom být turisty. Protože turista na Kubě může všechno a smí všude, místní lidé ale ne.
