Berlín - Váhavé zavrtění hlavou, smích a pobavený výraz. Přerývaná, ne právě přesvědčivá odpověď.
Otázka je přitom celkem jasná: "Považujete se za feministku?" ptá se moderátorka na dubnové pódiové diskusi v Berlíně Angely Merkelové.
Ivanka Trump, Lagarde & Merkel treffen sich beim Welt-Frauengipfel. Und Angie kommt bei der Feminismus-Frage ins Straucheln. #W20Summit ^lvm pic.twitter.com/CMQTocMV23
— SRF News (@srfnews) April 26, 2017
Německou kancléřku tím uvádí do neobvyklých rozpaků.
Ještě o trochu trapnější chvíle nastává o pár vteřin později. Les rukou nahoře, k feminismu se hlásí generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová i "první dcera" USA Ivanka Trumpová.
Merkelová mezitím s úsměvem žmoulá v rukou mikrofon. Není divu. Ženská otázka nikdy nebyla pro nejmocnější političku světa zásadním tématem.
V někdejší NDR, kde Merkelová vystudovala a prosadila se jako fyzička, byly pracující ženy stejně běžné jako trabanty nebo modré pionýrské košile.
Bouřlivé demonstrace za právo na potrat nebo rovnost platů se v jejím mládí odehrávaly jen na opačné straně Berlínské zdi.
Začátkem 90. let byla sice nynější kancléřka, která 24. září ve volbách do Spolkového sněmu znovu potvrdila svoji neotřesitelnou pozici v německé politice, krátce ministryní pro ženy a mládež.
Její působení v málo významném resortu však zůstalo pouhou epizodou.
Merkelová je podruhé vdaná, ale nemá vlastní děti. Otázku, jak skloubit mazání svačin a psaní domácích úkolů s kariérou, si nikdy klást nemusela.
Politička a náhodou i žena
"Merkelová z mého pohledu nedělá politiku jako žena, nikdy to nestavěla do popředí. Je političkou a náhodou také ženou," myslí si Laura-Kristine Krauseová z Progresivního centra v Berlíně.
"Svým typem je téměř postfeministická," dodává mladá politoložka, která se podílela na vzniku podrobné studie o angažmá žen v německých politických stranách, na adresu Merkelové.
"Je vnímána méně jako žena, protože si jednoduše dělá své věci," dodává.
Ani samotný nástup historicky první ženy do čela německé vlády podle Krauseové v roce 2005 žádné nadšení nevyvolal.
"Nebyl to tehdy pocit, že dochází pro ženy k velkému průlomu, protože Merkelová nepřicházela s žádnou feministickou agendou," poznamenává politoložka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Žádné feministické aspekty v politice kancléřky nevidí ani její životopisec, novinář Stephan Hebel.
"Merkelová je sice pro to, aby ženy, které to chtějí, dostaly možnost pracovat. Ale například když jde o kvóty, je její postoj nanejvýš zdrženlivý až negativní," řekl Aktuálně.cz redaktor deníku Frankfurter Rundschau, který je zároveň i autorem velmi kritické knihy Matka Blamáž. Proč národ nepotřebuje Angelu Merkelovou a její politiku z roku 2013, jejíž volné pokračování vyšlo letos na jaře.
Merkelová si podle něj ani neklade za cíl přivést více žen do politiky. Genderová příslušnost pro ni v politice nehraje roli.
"Podle mého názoru je otázka, kdo jí politicky prospěje, vždy na prvním místě, nehledě na to, jestli žena, nebo muž," uvádí pragmaticky Hebel.
"Ženu, která by se jí vážně postavila do cesty, by Merkelová vyřídila stejně chladně, jak to udělala u mnoha mužských konkurentů," dodává novinář.
"Občas bych si přála, aby si více uvědomovala, že je díky své roli průkopnicí. Tak jako ona by se možná mohla chovat třetí kancléřka v pořadí," připouští přitom Krauseová, že ji postoj Merkelové v tomto ohledu občas i zamrzí.
Ale jedním dechem se ptá: "Proč vlastně? Od mužů se také neočekává, že budou dělat 'mužskou' politiku…"
Žen v německé politice nepřibylo
Jisté je, že příchod Merkelové do vrcholné politiky ani léta v úřadě (je nejdéle sloužícím předsedou vlády v Evropě) postavením žen v německé politice nijak zvlášť nezamíchaly.
Stranu CDU, kterou Merkelová vede, sice navenek reprezentuje řada prominentních političek. Vedle kancléřky třeba ministryně obrany Ursula von der Leyenová nebo místopředsedkyně Julia Klöcknerová.
They got the dress code email alright: Ursula von der Leyen, Angela Merkel & Julia Kloeckner at the CDU party convention in Essen, Germany pic.twitter.com/OgfqXUQz7i
— Derek Momodu (@DelMody) December 6, 2016
Podíl žen se v členské základně CDU však za poslední čtvrtstoletí téměř nezměnil. Pohybuje se stále kolem 25 procent. Trochu lépe jsou na tom sociální demokraté (SPD) s 32 procenty žen a statistiky vedou se svými bezmála 40 procenty političek Zelení.
Tradiční role se proměňují, ale…
Proč se ani v zemi, kterou už 11 let vede kancléřka, ženy do politiky nehrnou?
Podle Laury-Kristine Krauseové je těch důvodů hned několik. Některé jsou strukturální, jiné ale čistě osobní.
Když jde o to, kdo z rodičů bude kvůli dětem méně pracovat, většinou jsou to stále ženy. "Obraz ženy je modernější, ale to neznamená, že bychom měli rovnoprávnost všude," říká politoložka.
Přestože ženy podle ní často dávají přednost spíše občanskému než politickému angažmá, o politiku obecně menší zájem než muži nemají. "Motivace zapojit se do systému a prosadit se v něm je ale u nich menší," uzavírá Krauseová.
Německá politika tak i dnes stále do značné míry zůstává doménou silnějšího pohlaví. "Dodnes je pro jakoukoli ženu těžší dostat se na špičku než pro muže," domnívá se novinář Stephan Hebel.
V politice podle něj totiž stále ještě existuje mnoho "mužských rituálů". "Týká se to například forem sebeprezentace nebo chování v konkurenčních situacích."
Hebel uznává, že právě Angela Merkelová si uměla najít vlastní cestu. Přestože postavu kancléřky jinak ostře politicky kritizuje. Jejím receptem na úspěch jsou podle Hebela neochvějný klid a silné nervy. Sympatie prý u voličů vzbuzuje také tím, že je trpělivá a nedělá žádná zbytečně velká gesta ani pózy.
Právě na úvodní "feministické" otázce Stephan Hebel ukazuje, jak v praxi může vypadat Merkelové opěvovaná i kritizovaná schopnost taktizovat, vyčkávat a nechávat si všechny dveře otevřené.
"Jestli má Merkelová s pojmem 'feminismus' problém, můžu jen těžko posoudit. Ale to, že tak váhala, jestli jej má sama pro sebe použít, má jistě důvod: vždy si dává pozor na to, aby nebyla přiřazená k nějakému určitému směru," vysvětluje Hebel.
"To je jádro jejího politického jednání: dělat, že je tu jaksi pro všechny, v tomto případě pro feministky stejně jako pro antifeministky," dodává.
Zatímco někteří v tom vidí schopnost nalézat kompromisy, jiní spíše absenci vlastního programu a vize. Pojmem "merkelismus" se někdy posměšně přezdívá schopnosti přidat se včas na stranu názorové většiny.
Zde se vliv první kancléřky v dějinách zřejmě omezuje jen na heslo "příklady táhnou".
Ženy Merkelová neprotežuje
Sama kancléřka si žádnou nástupkyni nevychovává, ani ženy ze svého okolí netlačí do vyšších funkcí. S řadou političek ji dlouhá léta pojí dobré pracovní a s některými také osobní vztahy. Ale i ty musí ustoupit, pokud se vyskytnou problémy.
S "těžkým srdcem" nechala Merkelová například v roce 2013 padnout ministryni školství a svoji blízkou přítelkyni Annette Schavanovou, kterou postihla plagiátorská aféra.
Velká slova o tom, že Merkelová inspiruje ke vstupu do politiky nové výrazné ženské osobnosti, v německém prostoru prakticky nezaznívají. To ale neznamená, že by její působení v úřadě nemělo na společnost žádný vliv.
Trefně to ve svém osobně laděném sloupku Jak se Merkelová stala vzorem pro dívky pro deník Die Welt shrnula novinářka Kathrin Spoerrová.
Působení ženy v nejvlivnější státní funkci se ve společnosti díky Merkelové stalo novou normalitou. Do té míry, že si holčičky ve školce dovedou stejně dobře představit, že jednou budou spolkovou kancléřkou jako herečkou, veterinářkou nebo právničkou.
Zpět na pódiovou diskusi na letošním Summitu Women 20.
Uvolněnou, veselou, ale lehce trapnou chvilku po hlasování o tom, kdo je v sále feministkou a kdo nikoli, elegantně vyřešila nizozemská královna Máxima.
"Chci jen to, aby všechny ženy měly svobodu volby a příležitostí, kterých se mohou chopit a být šťastné a pyšné samy na sebe. Pokud je toto feminismus, pak jsem feministka," prohlásila a sklidila aplaus v sále.
"Pak jí jsem taky," přihlásila se obratem Angela Merkelová. V pravou chvíli. Jako obvykle.
