Jamajští bobisté jsou zpět. A znovu se perou s osudem

Petr Jemelka Petr Jemelka
14. 2. 2014 16:55
Nepřijeli vyhrát, ale zúčastnit se. Hry si užívají a baví celý svět.
Foto: Reuters/Aktuálně.cz

Soči - Nejsou nejlepší, přesto patří k nejvýraznějším sportovcům v Soči.

Řeč je o jamajských bobistech, kteří se - k radosti diváků z celého světa - po dvanácti letech opět probojovali na zimní olympiádu a dočkávají se na ní obrovské podpory.

"Lidé nás zbožňují. Pokaždé když vidí jamajský bobový tým, křičí, že viděli Kokosy na sněhu. Ten film opravdu otevřel cestu mnoha sportovcům z rozličných koutů světa," řekl serveru Allsports.com lídr dvojice Winston Watts.

Předlohou ke zmíněnému snímku se stalo historicky první olympijské vystoupení jamajských bobistů v roce 1988. Jamajčané tehdy v Calgary předvedli srdnatý výkon, když závodili v bobu sestaveném z náhradních dílů zapůjčených ostatními týmy.

Nechybělo málo a historie se mohla opakovat. Když totiž bobisté Winston Watts a Marvin Dixon dorazili do Soči, s hrůzou zjistili, že se cestou ztratily jejich bobové nože, helmy i závodní kombinézy.

Vybavení se ale nakonec podařilo sehnat a Jamajčané se mohli věnovat tréninku i žertům, na něž jsou u nich fanoušci zvyklí.

"Jsem krásný a vypadám mladě"

Z toho, že je Winston Watts jedním z nejstarších sportovců na olympiádě, si těžkou hlavu nedělá.

"Chlape, měl byste mě vidět, věk je jenom číslo. Nikdy byste nevěřil, že mi je 46. Tipnul byste mi 30, možná 35. Jsem velký, snědý a krásný. Mám metr osmdesát a 100 kilo," řekl po telefonu reportérovi britského deníku The Telegraph.

Winston Watts
Winston Watts

Dobrou náladu si přivezl i do Soči. "Nedokážu slovy popsat, jaké to je vrátit se zase na olympiádu. Je to fenomenální, neskutečné, je to jako sen," raduje se Watts.

To, čím si prošel po návratu ze své poslední olympiády v Salt Lake City před dvanácti lety, by se ale spíš dalo charakterizovat jako zlý sen.

Finanční zdroje vyschly a jamajský olympijský výbor své bobisty odmítl dál podporovat. Winston Watts proto pověsil bobování na hřebík a odstěhoval se do Spojených států, kde se staral o ropné potrubí. Šťastný však nebyl. Vydělával málo a po milovaném sportu se mu stýskalo.

"Byl jsem hladový a naštvaný," vzpomíná. Když o práci přišel, rozhodl se, že se zkusí vrátit. Našel si nového parťáka - osmadvacetiletého Marvina Dixona - a tvrdá dřina se vyplatila.

Zdánlivě nemožné se opět stalo skutečností. Již tuto neděli se kokosy znovu objeví na sněhu.

 

Právě se děje

Další zprávy