Praha - Plných třináct let patřil Radovan Karadžič mezi nejhledanější muže světa a na starém kontinentě nebyl s výjimkou jeho společníka Ratka Mladiče, který dál zůstává na svobodě, nikdo, o něhož by úřady stály víc.
Štvancem se stal poté, co na něj Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) vystavil zatykač jako na jednoho z hlavních strůjců genocidy z dob občanské války v Bosně a Hercegovině v letech 1992-95.
První obvinění se vztahuje k blokádě Sarajeva, při níž bosenskosrbské síly tři a půl roku ostřelovaly metropoli. Druhé pak pokrývá masakr ze Srebrenice, kde jednotky generála Ratka Mladiče po obsazení této "bezpečné zóny OSN" povraždily na osm tisíc muslimských mužů a chlapců.
Čtěte také: Srbové oznámili: Zatkli jsme Radovana Karadžiče
Psychiatr s básnickými sklony
Radovan Karadžič přišel na svět 19. června 1945 ve vesničce Petnica v dnešní Černé Hoře.
Vyrůstal v chudé rodině. Jeho otec Vuko - srbský nacionalista a zapřísáhlý nepřítel komunistické vlády jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita - trávil většinu času ve vězení.
V roce 1960 se mladý Karadžič přestěhoval do Sarajeva, kde na univerzitě vystudoval psychiatrii. Specializoval se mimo jiné na depresi. V polovině 70.let strávil rok na prestižní Columbia University v New Yorku.
Po návratu do Jugoslávie pracoval v nemocnici a kromě toho se začal amatérsky věnovat poezii. Podle znalců se jeho díla vyznačovala nádechem morbidity a fantasknosti.
Nacionalistický politik
Na radu srbského spisovatele Dobrici Čosiče se později vrhl do politiky. V roce 1989 spoluzaložil Srbskou demokratickou stranu v Bosně a Hercegovině a propagoval tzv. velkosrbskou myšlenku, v rámci níž se srbské menšiny v jednotlivých svazových zemích Jugoslávie měly odtrhnout a spojit se Srbskem.
V roce 1991 začal v Bosně organizovat srbské autonomní provincie jakož i jejich společné parlamentní shromáždění, které počátkem roku 1992 vyhlásilo jednostrannou svrchovanost Republiky srbské v Bosně a Hercegovině, která měla nadále zůstat součástí federálního jugoslávského státu, proti jehož rozbití Srbové protestovali.
Karadžič výslovně varoval před vyhlášením bosenské nezávislosti na Bělehradě s tím, že je to cesta do pekel. "Muslimští obyvatelé zmizí, protože v případě, že nastane válka, se nebudou schopni bránit," měl tehdy prohlásit.
Na útěku
V roce 1997, dva roky poté, co intervence sil NATO pomohla ukončit bosenskou občanskou válku, ztratil Karadžič moc a přešel do ilegality, zatímco po něm bylo vyhlášeno bezprecedentní pátrání.
Pravidelně se objevovaly nepotvrzené zprávy, podle nichž byl někde spatřen. V dubnu 2005 měl být například viděn, jak obědvá se svou manželkou, která celou dobu tvrdila, že s ním ztratila spojení.
O měsíc později se měl zase v přestrojení za kněze zúčastnit pohřbu své matky v Černé Hoře.
Pro srbské nacionalisty je Karadžič dodnes hrdinou, jeho portrét se tiskne na trička i kalendáře.
Dá se očekávat, že jeho očekávaná obhajoba před haagským tribunálem znovu probudí nacionalistické vášně ve velké části srbské společnosti, jako tomu bylo v případě letošního jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova.
