Jeruzalém - Ten obrázek je známý už desítky let: na západní straně města židovští voliči hlasující v komunálních jeruzalémských volbách; na východě se několik málo odvážných Palestinců rozhodlo učinit to samé, přestože jim to kvůli pokračující izraelské okupaci arabské části města jejich vůdci zakázali. Stejně je to i dnes.
V Izraeli probíhají komunální volby a bitva o Jeruzalém bude tou nejdůležitější. V tomto rozděleném městě, kde žije mezi 740 tisíci obyvateli 240 tisíc Arabů, se totiž rozhodne, zda zavládne v Izraeli a Palestině mír, nebo bude pokračovat nepřátelství.
Schizofrenní Jeruzalém
Situace je tu schizofrenní, a to nejen kvůli konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, ale i uvnitř komunit. Protože naprostá většina Arabů se rozhodla volby bojkotovat, rozhoduje se na židovské straně rozdělené mezi ultraortodoxní (téměř třetina obyvatel města), nábožensky umírněnější a zcela sekulární.
Všichni tři hlavní kandidáti na starostu jdou do voleb se slibem "nedělitelnosti věčného hlavního města", které stojí v srdcích Izraelců výše než kterékoliv jiné.
Realita života je zde však drsnější a neoficiální hlavní město daleko zaostává za tím, které uznávají státy OSN - kosmopolitním a moderním Tel Avivem šedesát kilometrů odsud na břehu Středozemního moře.
Na vzdělání jednoho dítěte je tu vynakládána ve srovnání s Tel Avivem jen třetina peněz, na kulturu desetina. Arabská menšina živoří v chudobě a chudá je i většina ortodoxních židů, z nichž mnozí jsou nezaměstnaní, hovoří pouze hebrejsky a svůj život věnují především studiu Tóry.
Ortodoxní versus umírnění
A populace ortodoxních rychle roste. Ještě v šedesátých letech zde tvořili desetinu obyvatelstva, nyní téměř třetinu. "V dalších deseti letech nebude nikde žádný sekulární starosta - kromě nějakých omšelých vesnic," prorokuje rabín Meir Porush ze strany Agudat Israel, jeden z hlavních kandidátů na jeruzalémského starostu.
A sekulární i mladí židé se bojí, že právě Jeruzalém půjde příkladem. Zatímco se tak v jiných státech do hlavních měst mládež většinou ráda stěhuje, Jeruzalém opouští každý rok 5000 obyvatel. Bojí se totiž rostoucího vlivu tzv. haredim, kteří nemají rádi, když se v sobotu otevírají obchody, jezdí se autem a když jsou ženy příliš odhalené.
"Každý jsme na jiné straně. Jsme všichni židé, ale způsob, jakým myslíme, je odlišný," řekl BBC pětatřicetiletý Raffi Radovan, který se s dalšími deseti přáteli rozhodl z města odstěhovat. "Cítím čím dál tím méně, že to je moje město."
Tři kandidáti
Porushova věštba postupné desekularizace sice může mít reálný základ, zatím však neplatí. V průzkumech totiž dosud vedl sekulární softwarový byznysmen Nir Barkat. Ani s ním však Palestinci nepochodí lépe - jako lákadlo pravicovým voličům totiž slibuje rozšíření kolonizace palestinského Západního břehu.
Arabům tak zbyl třetí kandidát: ruský miliardář Arkadij Gajdamak, který mluví špatně hebrejsky a vlastní fotbalový klub Beitar, jehož fotbaloví fanoušci patří mezi nejrasističtější v Izraeli. Gajdamak se o arabské hlasy aktivně pokoušel a ještě těsně před volbami se snažil zabránit vyhoštění palestinské rodiny z domu, ve kterém bydlela 52 let.
Ani on však nedokázal zaujmout jednoznačně odmítavé stanovisko k anexi palestinské části města. Jediným kandiátem, který tak vyzývá obě strany k "bolestivým ústupkům" je hippie Dan Biron z liberální Strany zeleného listu, jejímž hlavním programem je legalizace marihuany.
Sám přiznává, že volit ho budou asi jen kamarádi.
Mír v Jeruzalémě?
Žádný z uchazečů pravděpodobně v prvním kole nezíská potřebných 40 procent hlasů, a rozhodovat tak nejspíš bude až kolo druhé.
Celkem dnes podle serveru DEBKAfile může volit 4,8 milionu Izraelců, kteří vybírají z 639 kandidátů ve 159 místech. Pouze 148 z nich postavily hlavní strany Kadima, Likud a Strana práce, které se soustředí především na předčasné parlamentní volby 10. února.
Jejich hlavním předvolebním tématem bude mírový proces. O něm se však bude rozhodovat právě v Jeruzalémě, který chtějí za své hlavní město Izraelci i Palestinci.
