Jeruzalém - Byly jich tisíce. Přesněji desetitisíce. V tradičních černých oděvech a kloboucích, natěsnaní jeden na druhého, zaplavili půldruhého kilometru jeruzalémské Rehov Jermijahu.
Ultraortodoxní židé obsadili ve čtvrtek odpoledne jednu z hlavních dopravních tepen na severozápadě města. Domnívají se totiž, že sekulární stát začíná příliš zasahovat do jejich práv, jak je definuje Status quo.
Tedy smlouva z roku 1947, s jejíž pomocí si první izraelský premiér Ben Gurion zajistil podporu konzervativních složek společnosti. Rabinátu zaručovala monopol nad záležitostmi vzdělávání a chodu tradiční židovské rodiny.
Teď ale byla podle názoru komunity, jež staví nad stát Jahveho, tato smlouva porušena. Tím, že Nejvyšší soud prohlásil za ilegální oddělení aškenázských a sefardských dětí, jak k němu došlo před časem v obci Immanuel na západním břehu Jordánu.
Rodiče dětí navštěvujících tamní školu Beita Jaakova se rozhodli, že jim nestačí, když chlapci a dívky budou navštěvovat oddělené třídy. Separovány měly být také děti z obou hlavních větví ortodoxního židovství.
Dva týdny za tóru
Nejvyšší soud proto rodiče poslal na dva týdny za mříže a uložil jim peněžní pokutu. Dvaadvacet aškenázských párů mělo svůj trest nastoupit právě ve čtvrtek. V Jeruzalémě je přišlo podpořit sto tisíc souvěrců. V Tel Avivu dalších dvacet tisíc.
"Chtěl jsem na vlastní oči spatřit ty, kdo jsou ochotni jít raději do vězení, než by měli znesvětit tóru," řekl deníku Jerusalem Post jeden z účastníků protestu, student ješivy.
Sefardové představují původní židovské obyvatelstvo Izraele a jsou spíše snědí. Aškenáziové jsou "bílí" přistěhovalci z východní Evropy. A podle vlastního přesvědčení zástupci té jediné pravé víry. Celý spor tak dostal mimo jiné i rasistický podtext.
Tóra představuje prvních pět knih hebrejské obdoby křesťanské bible. Studuje se v ješivách. Sekulárním židům, kteří nevěřícně zírali na záplavu ultraortodoxních charedimů, kteří se vyhrnuli na Rehov Jermiahu, vadí, že studují tóru příliš často.
Je totiž jejich hlavním a často jediným zaměstnáním.
Mea Šearim
Jeruzalémská čtvrť Mea Šearim je svět sám pro sebe. Cizinci jsou nápisy v angličtině upozorňováni, že jejich přítomnost zde není dvakrát vítána.
Mohli by rušit a vzbuzovat pohoršení. Kupříkladu i tím, že na sobě mají šortky a krátká trička. Ženám ze západních zemí je vstup do ghetta přísně zapovězen.
Již na první pohled tu panuje bída. Na balkonech prázdných dvorků visí na šnůrách prádlo. Většina domů nemá omítku. Ze suterénu řady z nich je slyšet litanické odříkávání pentateuchu, pěti knih tóry.
Bída je pochopitelná. Jediný příjem, který mají obyvatelé Mea Šearimu k dispozici, je státní podpora.
Také Izrael zápasí s důsledky hospodářské krize z let 2008-2009. Zkrátit sociální dávky, jak se to děje v řadě zemí Evropské unie, si ale vláda premiéra Benjamina Netanjahua netroufne. A už vůbec ne charedimům.
Ultraortodoxní strana Šás a Jednotný judaismus tóry by vládní kabinet opustily a Netanjahu by musel požádat prezidenta Šimona Perese o vypsání nových voleb.
Internet ani televizi nechceme
Hranice mezi sekulárními a ultraortodoxními židy je v Izraeli velmi ostrá. První z obou komunit představuje necelou polovinu, druhá desetinu místní populace.
První slouží v armádě, která se už léta musí vypořádávat s útoky radikálních Palestinců i nepřátelstvím sousedních arabských států. Muži stráví v ozbrojených silách země tři, ženy dva roky.
Pro drtivou většinu studentů tóry to neplatí. Jejich boj za Izrael se odehrává v jejich srdcích.
Zbytku sedmi a půl milionů Izraelců se to z pochopitelných důvodů nelíbí.
Vláda židovského státu se už po léta brání přijmout zpět statisíce Palestinců vyhnaných z jejich domovů a přebývajících v uprchlických táborech v pásmu Gazy. Jedním z důvodů je i to, že by zásadním způsobem změnili demografické složení obyvatelstva. Mají totiž hodně dětí.
Totéž ovšem platí pro charedimy. Představují jednu z nejrychleji expandujících komunit na světě. Ultraortodoxní židovské rodiny mají často deset i dvanáct dětí. Daně, z nichž by bylo možné krýt sociální dávky, jejich otcové neplatí. Nemají z čeho.
Protest, během kterého byli členové Nejvyššího soudu označováni za "fašisty", proto vzbudil náležité emoce. Za projev fašismu byl charedimy před několika týdny označen i pokus městských úřadů v Ašchelonu rozšířit místní nemocnici. Při výkopových pracích byly totiž poškozeny staré židovské hroby.
S ortodoxními rabíny je vůbec těžká řeč.
"Nechceme mít doma televizor, chceme žít ve skromnosti, jsme proti internetu!" rozhořčoval se v rozhovoru pro agenturu AFP poslanec za Jednotný judaismus tóry Jakov Litzman. "Nechci, aby byla moje dcera vychovávána společně s dívkou, která se doma dívá na televizi."
Jeho obavy lze dobře pochopit. V televizi stejně jako na internetu je možné potkat světy, které jsou velmi odlišné od toho, v němž žijí charedimové. A osvěta je škodlivá.
Rozhodnutí o tom, zda rodiče aškenázských dětí budou muset skutečně nastoupit trest vězení, odročil jeruzalémský soud na neděli.
