Koalice ani opozice totiž nevysílá k voličům jasný signál.
Na jedné straně je tu levicová koalice, v jejímž středu stojí jasně protikatolická komunistická strana, v čele naopak silně věřící Romano Prodi, který je na řadě karikaturách dokonce zobrazován jako kněz. Proti premiér Silvio Berlusconi, rozvedený a znovu ženatý muž vedoucí do voleb spíše pravicovou koalici opírající se o křesťanské demokraty.
Církev neovlivňuje, politika ji přesto zajímá
Oficiálně se katolická církev od voleb distancuje, nepreferuje žádnou ze stran a rozhodnutí nechává na občanech, její hlavní představitelé se však nevyhýbají apelům na pečlivý výběr a morální kredit politiků.
Vatikán, sídlo papeže, totiž v minulosti řadě lidí volbu ulehčil.
Téměř třicet poválečných let nebylo pochyb o tom, že každý praktikující katolík bude v parlamentních volbách volit křesťanské demokraty, a stalo se. Vláda jedné strany na Apeninském poloostrově trvala až do 70. let.
Tehdy se monolit katolické církve začal pomalu rozpadat a na výsluní se dostaly levicové strany.
Dalších dvacet let nebylo o dříve vládních křesťanských demokratech ani vidu, ani slechu. Díky korupčním skandálům Craxiho socialistické vlády se začátkem 90. let znovu objevili.
Svět se přesto změnil a italská společnost s ním.
Calderoli: Levice na cestě hříchu
Podle profesora římské univerzity Franca Pavoncelli se katolíci momentálně vyskytují na obou stranách politického spektra.
"Důležitá pro ně je církev a na ni v dnešní době politici vliv nemají, takže jejich rozhodnutí je ve své podstatě svobodnější," prohlásil.
Někteří pravicoví politici si přesto myslí, že jejich šance na získání katolických hlasů je větší. "Levice obhajuje potraty, hodlá legalizovat homosexuální svazky, proto šance pravice jsou větší," shodují se.
"Je jasné, že křesťané nemohou volit levici a ty, kdož jsou na cestě k hříchu," prohlásil Roberto Calderoli, kontroverzní nedávno odvolaný ministr pro reformu z pravicové Ligy severu.
Vztah mezi politikou a náboženstvím však není v Itálii tak černobílý, jak si Calderoli myslí.
Podle Pavoncelliho je většina dříve náboženských problému spíše problémy sociálními. "Přestože jsou katolíci, jsou dostatečně vzdělaní, aby se rozhodli sami za sebe."
Lednový průzkum navíc jasně ukázal, že většina katolíků se s názory církve ve věcech sociálních a morálních rozchází, a přestože 87 procent Italů se cítí být katolíky, jen třetina z nich patří mezi praktikující.
