Italský prezident podle očekávání abdikoval. Důvodem je věk

Zahraničí ČTK Zahraničí, ČTK
14. 1. 2015 11:19
Nástupce 89letého Giorgia Napolitana bude parlament volit koncem ledna. Hlasování je považováno za test pro vládu premiéra Mattea Renziho.
Jeden z nejvýraznějších italských politiků se loučí.
Jeden z nejvýraznějších italských politiků se loučí. | Foto: Reuters

Řím - Italský prezident Giorgio Napolitano po téměř devíti letech v čele státu rezignoval.

Hlavním důvodem abdikace je vysoký věk, politik v červnu oslaví devadesáté narozeniny.

Novou hlavu státu bude italský parlament volit koncem tohoto měsíce a hlasování je považováno za test pro vládu premiéra Mattea Renziho.

Matteo Renzi
Matteo Renzi | Foto: Reuters

Mistr precizních formulací

Giorgio Napolitano se narodil 29. června 1925 v Neapoli a již v 18 letech vystupoval za druhé světové války jako aktivní antifašista.

Do Italské komunistické strany (PCI) vstoupil hned po osvobození země. Po získání titulu doktora práv se v roce 1953 dostal poprvé do parlamentu, kde se zasazoval za zájmy hospodářsky málo rozvinutého jihu země.

Coby velmi obratný řečník a mistr intelektuálně precizních formulací Napolitano v 80. letech vedl ve sněmovně komunistickou skupinu a ve straně šéfoval mezinárodnímu oddělení. Koncem této dekády též publikoval práci o budoucnosti levice v Evropě.

Jako komunista prošel časem radikální proměnou. Z mladého bolševika, který podle deníku Corriere della Sera považoval sovětskou invazi do Maďarska v roce 1956 za nezbytnou, se zařadil k pružnějším a nedogmatickým představitelům strany.

Jako jeden z mála italských komunistických intelektuálů byl, také i díky výborné angličtině, akceptovatelný pro americké akademické kruhy.

Po zhroucení bipolárního světa na začátku 90. let a přeměně PCI na Demokratickou stranu levice (PDS), která později zanikla a přeměnila se na Demokratickou stranu (PD), zastával funkci stínového ministra zahraničí a i zde patřil spíš k reformistům. V letech 1989 až 1992 byl také zvolen poprvé poslancem Evropského parlamentu.

Prezidentem "z nouze"

Předsedou Poslanecké sněmovny byl - již jako člen PDS - od května 1992 do dubna 1994. V první vládě Romana Prodiho (1996 až 1998) zastával funkci ministra vnitra. V letech 1999 až 2004 byl opět poslancem a předsedou ústavního výboru Evropského parlamentu.

Prezident Carlo Ciampi ho v říjnu 2005 jmenoval doživotním senátorem. V pořadí jedenáctým prezidentem Itálie se stal v květnu 2006 ve čtvrtém kole volby. Prezidentský mandát mu měl vypršet v roce 2013 a obhajobu nechystal.

Ke kandidatuře jej přiměli až politici po pěti neúspěšných pokusech zvolit jeho nástupce. V šestém kole byl tedy zvolen na další sedmileté období.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy