Řím - Italský prezident Giorgio Napolitano dnes večer ve svém tradičním novoročním projevu ohlásil, že se chystá brzy odstoupit, ačkoli jeho mandát oficiálně končí až v roce 2020. Záměr vysvětlil tím, že ve svém věku devětaosmdesáti let čelí rostoucím potížím při výkonu funkce hlavy státu.
Italský premiér Matteo Renzi tím podle agentury Reuters bude čelit zřejmě nejtěžší politické výzvě od chvíle, co se před deseti měsíci ujal funkce. Musí totiž najít přijatelného kandidáta a prosadit jej v složitém procesu zvolení nové hlavy státu. Jinak zvýší pochyby o své schopnosti uskutečnit hospodářské reformy a chystané změny ústavy a volebního systému.
"Chystám se odstoupit a odstoupím, jak mi to ústava umožňuje," řekl dnes Napolitano. Už když se loni v létě ujal funkce prezidenta v době vážné politické krize, zdůrazňoval, že vzhledem k pokročilému věku nejspíše z prezidentského paláce odejde dříve. Z nejrůznějších náznaků vyplývá, že plánuje odstoupit už začátkem příštího roku.
Napolitano se italským prezidentem poprvé stal v roce 2006 a po vypršení sedmiletého mandátu neměl v plánu znovu kandidovat. Kvůli politické krizi, kdy se kvůli rozložení sil v parlamentu v roce 2013 nebyli schopni zákonodárci na jméně budoucího prezidenta shodnout ani po pěti kolech hlasování, ale souhlasil s další kandidaturou. Právě on se pak stal klíčovou figurou při vyjednávání o nové italské vládě, které kvůli patovým výsledkům voleb probíhalo jen velmi obtížně.
Řada politiků už se v médiích naplno rozhovořila o možných Napolitanových nástupcích. Často se mezi nimi objevují například šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, současný ministr hospodářství Pier Carlo Padoan, předseda Senátu Pietro Grasso, expremiéři Giuliano Amato a Romano Prodi či bývalý starosta Říma a ministr kultury Walter Veltroni.
Volba nového prezidenta ale může způsobit velké problémy vládě premiéra Mattea Renziho, pokud se jí nepodaří představit přijatelného kandidáta, který by při složitém hlasování v parlamentu získal dostatek hlasů. Zkušenosti z předchozích voleb totiž ukázaly, že zákonodárci v tajném hlasování často překvapivě nepodpoří stranického favorita. Tak v roce 2013 skončil Romano Prodi, kterému nedala důvěru celá stovka volitelů z jeho domovské Demokratické strany.
