reklama
 
 

Irský klášter smrti. V septiku končily dvě děti týdně

Aktualizováno 5. 6. 2014 13:16
Osmitisícové irské město Tuam ukrývalo půlstoletí hrůzné tajemství.

Tuam - V osmitisícovém městečku Tuam na západě Irska se ještě v 60. letech minulého století rozléhal církevní komplex obehnaný dvoumetrovou zdí.

Místní mu neřekli jinak než ´Domov´, protože v něm v letech 1925 až 1963 členky řádu Sester dobrotivé pomoci poskytovaly přístřešek "padlým ženám", tedy svobodným matkám.

S ušlechtilou pomocí božích služebnic se pojila jedna velká záhada. A to sice, kam mizí děti žen, jež kláštery opouštějí samotné.

Těla v septiku

Hrůzné odpovědi se obyvatelům Tuamu dostalo až nyní, když už na zmiňovaném místě stojí dětské hřiště a domy.

V zapomenutém septiku za jedním z domů bylo napěchováno na 800 rozdrcených dětských těl. Ostatky tehdejší irskou společností neakceptovaných lidských bytostí byly pohřbeny bez rakví či náhrobků.

Stále jsou tam kosti. A jsou to děti, jež zemřely v Domově.

"Stále jsou tam kosti. A patřily dětem, jež zemřely v ´Domově´," konstatuje historička Catherine Corlessová v nově zveřejněné zprávě. Mezi nejčastější příčiny smrti patřily podvýživa, zanedbání péče a nemoci jako spalničky, tuberkulóza či zápal plic.

Umíraly dvě děti týdně

Na to, že byly děti v péči řádových sester, je úmrtnost překvapivě vysoká. "Ze záznamů vyplývá, že umíraly dvě týdně. Stále ale nevíme, proč je sestry strkaly do septiku. Nemohly si snad dovolit rakve?" ptá se Corlessová, která děti z ´Domova´ sama pamatuje.

Případem se okamžitě začala zabývat policie a irská katolická církev vyzvala místní řád řeholních sester, aby jí byl nápomocen. "Bez ohledu na časový odstup se jedná o případ velkého veřejného zájmu, který by se měl urychleně řešit," prohlásil podle Reuters arcibiskup tuamský Michael Neary.

"Hluboké znepokojení" už vyjádřila i irská vláda, která zvažuje zřízení zvláštní vyšetřovací komise.

Nález připomněl, jak těžký úděl měly ještě před relativně nedávnou dobou irské svobodné matky.

Mimomanželské dítě byl ten nejhorší hřích na světě.

"Když otěhotněly svobodné dívky či ženy, ocitly se na samém okraji společnosti. Rodiny se děsily toho, že to zjistí sousedé, protože mimomanželské dítě byla ta nejhorší věc na světě. Byl to ten nejhorší hřích, jakého se žena mohla dopustit, a to přesto, že se tak v mnoha případech dělo po znásilnění," připomněla historička americkému deníku The Washington Post.

Děti byly podvyživené

Děti ´Domova´, jak jim místní přezdívali, byly podle pamětníků zanedbané a všichni, sestry nevyjímaje, na ně pohlíželi skrz prsty. Jejich osud se většinou lámal ještě ve školním věku: buď je někdo adoptoval, nebo zemřely.

Ve zprávě irské zdravotní komise z roku 1944 se píše, že děti ´Domova´ byly "křehké, podvyživené, měly vypouklá břicha a maso jim volně viselo na kostech".

Corlessová si sama vzpomíná, že k nim učitelky ostatní děti přisazovaly za trest a spolužáci z "normálních" rodin je šikanovali.

Vzpomínám, jak jedna starší dívka zabalila kamínek do pytlíku od bonbonu a dala ho dívce z Domova.

"Vzpomínám, jak jedna starší dívka zabalila kamínek do pytlíku od bonbonu a dala ho dívce z ´Domova´. Samozřejmě jsem to pak napodobovala a doteď si to vyčítám. Ty děti nikdy neviděly sladkosti," svěřila se listu Irish Central Corlessová.

Když začala dávat dokumenty o klášteře dohromady, nikdo z místních s ní nechtěl spolupracovat. Tak hrozné jsou vzpomínky na život dětí z místního kláštera.

autor: Petr Jemelka | 4. 6. 2014 16:56

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama