Co znamená Trumpovo zrušení jaderné dohody pro mocenský boj v Íránu? Posílí konzervativní síly proti těm, kteří chtěli reformy a větší spolupráci ze Západem?
Nevím jednoznačně, zda vyloženě zesílí ti, o kterých mluvíte. Každopádně je stažení amerického podpisu pod dohodou porážkou prezidenta Hasana Rúháního, který politicky investoval do této dohody a spojoval s ní naděje na zlepšení íránské ekonomiky.
Trumpovo rozhodnutí také nahrává politikům, kteří staví na obrazu vnějšího nepřítele. Jako každý totalitní systém i ten íránský hovoří o tom, že za problémy může někdo cizí, tam venku. Například o velkých demonstracích na začátku letošního roku, které vypukly kvůli špatné hospodářské situaci, íránské vedení tvrdilo, že je organizují nepřátelé.
Vedle problémů dohody o řešení íránského jaderného programu sledujeme rostoucí konflikt mezi Izraelem a Íránem, dokonce jejich vzájemné ostřelování v Sýrii. Obáváte se, že může vypuknout velmi vážný konflikt, válka mezi Izraelem a Íránem?
Otázka je, jak definujete velmi vážný konflikt. Nemyslím si, že hrozí válka v tom smyslu, že by Izrael a Írán navzájem napadly svá území nebo se pokusily o okupaci části těchto území. V Sýrii ale střet mezi nimi hrozí. Vlastně už se odehrává.
Myslím, že Írán podcenil situaci, když na začátku května vyslal několik raket na Golanské výšiny pod kontrolou Izraele. Následné izraelské bombardování íránských cílů v Sýrii bylo masivní. Trvalo několik hodin.
Jakou roli v tom hraje šíitské hnutí Hizballáh, které v Sýrii podporuje Bašára Asada?
Íránské vedení strategicky buduje své pozice v okolních zemích kolem Íránu a Sýrie je pro něj důležitá jako soused Izraele. Raketový útok na Izrael měl spíše symbolický význam. Ukázal, že Írán je schopen zasáhnout izraelské území.
Kolem Izraele má už dnes velkou sílu. Musíme do toho započítat i libanonský Hizballáh. Ten totiž znamená Írán, tam není žádný rozdíl. Hizballáh je nyní zároveň největší politickou silou v Libanonu, což je velká výhra pro Írán.
Nakolik se tento konflikt vyhrotí, bude záviset i na tom, jak moc bude Írán zatlačen do kouta ohledně jaderné dohody. Jestli Spojené státy obnoví tvrdé protiíránské ekonomické sankce a donutí k nim i Evropu, může Írán v reakci útočit na Izrael a využívat svůj další vojenský potenciál na Blízkém východě. Jedno je provázané s druhým.
Íránská vláda a armáda angažovanost v Sýrii nebo Iráku odůvodňují tím, že pomáhá v boji s radikály, jako je Islámský stát. Tedy organizacemi, které Íránce a šíitské muslimy považují na nepřátele. Rezonuje toto téma v íránské společnosti, nebo je to spíše režimní propaganda potřebná k tomu, aby zdůvodnil náklady na akce v Sýrii a Iráku?
Velká většina Íránců upřímně nenávidí sunnitské radikální islamisty, jako jsou Islámský stát a další. Ostatně Írán je pro ně nejhorší nepřítel. Íránci z nich mají upřímný strach a bojí se, aby tyto problémy jednou také nedorazily přímo do Íránu. Aby Írán jednou nedopadl jako Sýrie. Režim ale tohoto upřímného strachu zneužívá pro své strategické cíle v zahraničí.
Dá se asi říci, že úspěšně. Režim má velký vliv v Sýrii, Iráku, Libanonu. Daří se mu budovat takzvanou šíitskou osu pod svým vedením.
Neviděl bych to tak jednoznačně. Mocným rivalem Íránu je Saúdská Arábie, která má velké finanční možnosti, má mocného spojence v USA, a v poslední době vidíme, že se také sbližuje s Izraelem, což je historicky bezprecedentní. Skoro všechny státy, v nichž převládá sunnitský islám, jsou v současnosti proti Íránu.
