V únoru 2003 americký prezident George W. Bush sliboval, že "nový režim v Iráku poslouží jako inspirace a příklad svobody" ostatním zemím Blízkého východu.
O čtyři roky později Iráčané sice smějí sledovat nezávislá média a svobodně volit, Bushova slova přesto bere vážně málokdo. Jen loňská statistika OSN hovoří o 34 tisících mrtvých civilistů.
Sektářské násilí nebere konce. Naopak: Ohrožuje celou oblast.
"Podle odhadů se z Iráku stane frontová linie regionálního mocenského boje," vyhlíží budoucnost Toby Dodge, expert na iráckou problematiku z londýnské Univerzity Queen Mary.
Šííté proti sunnitům
"Sektářské násilí je u konce, za násilí může teroristická organizace Al-Káida" řekl u příležitosti čtvrtého výročí války irácký premiér Núrí Malíkí s tím, že za násilí může zejména teroristická organizace Al-Káida.
Dnes se stalo:
Více o výročí války
On-line rozhovor
Jeho slova ve víru událostí posledních dnů ale nepůsobí přesvědčivě.
Výročí války vypadalo totiž v samotném Iráku jako každý jiný obyčejný den posledních čtyř let.
Policie nalezla 30 zastřelených mužů, což je typický výsledek řádění šíítských milic.
Na jiném místě v bagdádské mešitě zabil sebevražedný atentátník osm věřících. Vyhazování sebe sama do vzduchu je zase typickou metodou sunnitských ozbrojenců.
Mocní přátelé na scéně
Průběh irácké války znovu pojmenovává to, co platí už bezmála 1400 let. Muslimové nejsou jednotní, ale rozdělení na stoupence dvou směrů: sunnitského a šíítského islámu.
"Jsem ohledně budoucnosti velmi pesimistický. Myslím, že příští čtyři roky budou ve znamení ještě horšího násilí," soudí irácký akademik Adnan Ubejdí.
Podle něj z dlouhodobého hlediska nepomůže ani nový Bushův plán jehož cílem je během příštích měsíců za pomoci dalších třiceti tisíc amerických vojáků potlačit chaos zejména v hlavním městě Bagdádu.
"Jižní šíítské provincie se nevzdají práva na autonomii po všech těch obětech a násilí, kterým trpěly za vlády sunnity Saddáma Husajna," dodal Ubejdí.
Čím jsou střety mezi menšinovými sunnity a šííty v Iráku krvavější, tím víc sílí i poměřování svalů jejich tradičních patronů a zároveň klíčových mocností: Saúdské Arábie a Íránu.
Saúdové: sunnity si zabíjet nenecháme
Irán nabyl v Iráku vliv prakticky ze dne na den poté, co USA pomohly většinovým šíítům poprvé v historii usednout do vlády´.
Zatímco je režim Mahmúda Ahmadínežáda považován za amerického nepřítele číslo jedna, saúdské království platí za skalního spojence USA. Jak ukázalo varování saúdskoarabského pricne Turkí Fajsála, dobré vztahy se zaoceánským přítelem nemusejí trvat věčně.
"Když Amerika přišla do Iráku bez pozvání, neměla by ho bez pozvání ani opustit," řekl na podzim poté, co se rozproudila debata o možném odchodu amerických vojáků.
Jeho vzkaz byl jasný. Pokud američané odejdou, bude pohádkově bohaté království nuceno uplatnit svoji pozici vůdce sunnitského islámu a američany v ochraně obyvatel zastoupit.
A to i přesto, že právě rebelové z řad sunnitské menšiny nejčastěji stojí za útoky na spojenecká vojska.
"Saúdská intervence do Iráku by přinesla obrovská rizika, mohla by vyvolat regionální válku. Na druhou stranu, následky nečinnosti jsou mnohem větší," okomentoval situaci pro list Washington Post poradce saúdské vlády Naváf Obaíd.
S hrozícím černým scénářem souhlasí i Joost Hiltermann, expert na Irák z International Crisis Group: "Osudy jednotlivých skupin v Iráku můžou opravdu vyvolat intevenci jejich patronů a způsobit tak regionální válku mezi hlavními hráči, jako je Írán a Saúdská Arábie".
Sektářský konflikt v uprchlických centrech
Írán a Saúdská arábie nejsou známí jako zrovna nejlepší přátelé. Saúdům vadí vliv politického šíísmu, který země ajatolláhů zaštiťuje po celém Blízkém východě.
Nepřímý boj správců nejsvatějších islámských míst Mekky a Medíny na straně jedné a Teheránu na straně druhé tak sahá i do zemí, které s nimi nesousedí.
Výhod z náklonnosti prezidenta Ahmadínežáda využívají například organizace jako libanonský Hizballáh, nebo palestinský Hamás. Tedy ty, které bojují proti saúdským spojencům.
Obavy z přeskočení jisker sektářského násilí panují i zároveň v Jordánsku a Sýrii, kam uprchlo z Iráku na dva miliony šíítů i sunnitů.
Nově příchozí zatěžují státní ekonomiky, zvyšují se kvůli nim ceny zboží. "Strach a napětí neustále rostou," popisuje situaci Lauren Jollesová, zástupkyně Vysokého komisaře pro lidská práva v Damašku.
