Dillí - Indická federální vláda se nenechá odradit jadernou katastrofou v japonské Fukušimě a bude ve velkém rozvíjet jadernou energetiku.
Dillí hodlá ještě letos zahájit ve svazovém státě Maháráštra výstavbu největší jaderné elektrárny na světě bez ohledu na zuřivé protesty místních obyvatel.
Policie v pondělí zastřelila jednoho z demonstrantů, kteří se v přístavním městě Ratnagiri, v jehož blízkosti má jaderná elektrárna stát, bouřili proti vyvlastňování pozemků kvůli její stavbě a proti ní samotné.
V úterý rozlícení demonstranti začali v Ratnagiri dokonce zapalovat autobusy a vyplenili nemocnici. Ratnagiri leží na západě Indie u Arabského moře a nachází se asi 300 kilometrů na jih od Bombaje.
Je součástí stejnojmenného okresu, který je zase součástí druhého nejlidnatějšího indického státu Maháráštra, v němž žije přes 95 milionů obyvatel.
Obří jaderná elektrárna, která má stát v okresu Ratnagiri v místě zvaném Džajtapúr, bude stát deset miliard dolarů a má mít po svém dokončení šest reaktorů.
První elektřinu začne produkovat v roce 2018 a její konečná kapacita bude 9900 megawatů, což pokryje spotřebu 10 milionů indických domácností.
„Znesvěcení ráje"
List The Times of India ve středu napsal, že divoké protesty v Džajtapúru a Ratnagiri a fukušimská katastrofa možná trochu zpomalí rozvoj jaderné energetiky v Indii, v žádném případě nepřimějí vládu změnit názor.
Státem kontrolovaná společnost Nuclear Power Corporation of India Limited má již povolení ke stavbě čtyř jaderných elektráren včetně té džajtapúrské a vláda na tom nehodlá nic měnit.
Protesty v okresu Ratnagiri nevnímá jako ekologicky motivované. Za jejich primární příčinu považuje spor o výši odstupného za vyvlastňovanou půdu. Jedná se celkem o zhruba 940 hektarů v řídce osídlené oblasti u pobřeží Arabského moře.
V sousedství je pouze několik rybářských vesnic a vyvlastňování pozemků se týká asi 2200 rodin. Vlastníci půdy se jí však v žádném případě nechtějí vzdát.
„Je to naše matka," řekla agentuře Reuters jedna místní rolnice. „Pokud chtějí tu půdu… ať nás postřílí, a pak ať si ji vezmou." Bouří se i rybáři v okolních vesnicích.
Obyvatelé malého přístavu Sakhri Nate se bojí, že kvůli chlazení reaktorů elektrárny stoupne teplota v moři a ryby i krevety vymizí. Zatím naloví denně asi 50 tun krevet, olihní, ryb a dalších mořských živočichů.
Plánovanou stavbu jaderné elektrárny ve zdejším, na indické poměry idylickém prostředí kritizuje místní tisk jako „znesvěcení ráje".
Jaderná cesta
Indie si ale podle expertů nemůže dovolit zásadní odklon od jaderné energie. Země energetické suroviny dováží, protože nemá dostatečné vlastní zdroje.
Zatím je ze 60 procent závislá na uhlí a nedostatek elektřiny již významně brzdí její ekonomický rozvoj. Přes 500 milionů Indů nemá přístup k elektrické energii a ve špičce dochází po celé Indii k výpadkům proudu.
Premiér Manmóhan Singh proto vyvinul mimořádné úsilí, aby otevřel indický trh s jadernou energetikou. V roce 2008 podepsal smlouvu s USA, která ukončila technologickou izolaci Indie v této oblasti, jež trvala od roku 1974, kdy Dillí provedlo pokusný jaderný výbuch.
O zakázky na výstavbu jaderných elektráren v Indii, jejichž celková hodnota je odhadována na 150 miliard dolarů, nyní bojují všechny světové firmy.
Francouzská Areva uzavřela smlouvy na výstavbu dvou reaktorů právě v Džajtapúru, ruská společnost Rosatom hodlá v Indii postavit osmnáct jaderných reaktorů a o přízeň indické vlády se uchází i firma Westinghouse, vlastněná Japonci.
