Zatímco Rusko obrací veškeré své síly na nekonečnou opotřebovací válku na Ukrajině, za jeho hranicemi se postupně rozpadá síť spojenců, kterou Vladimir Putin posledních dvacet let budoval. Nezdá se však, že by Kreml měl vůli nebo kapacitu tyto otřesy zastavit.
Na Blízkém východě je Kreml v defenzivě už od konce roku 2024, kdy do Damašku vpadli syrští povstalci a svrhli Putinova dlouholetého spojence Bašára Asada. Rusko se tehdy zmohlo pouze na poskytnutí azylu diktátorovi, aniž by se jakkoliv pokusilo pádu jeho režimu zabránit.
Na začátku letošního roku pak americký prezident Donald Trump vyslal do Venezuely elitní jednotky s cílem zajmout proruského diktátora Nicoláse Madura. Moskva na tento krok reagovala pouze odsouzením „neokolonialismu a imperialismu“, bez jakékoliv reálné akce.
Zároveň ruský prezident Vladimir Putin ani nijak nenaznačuje, že by se chystal přijít na pomoc Íránu, svému nejvýznamnějšímu zbývajícímu spojenci na Blízkém východě, který čelí masovým protivládním protestům a hrozbě amerických úderů.
Tato neochota či neschopnost Kremlu poskytnout svým spojencům skutečnou podporu narušuje Putinovy snahy vykreslit Rusko jako globální mocnost a zároveň vyvolává zásadní otázku: Má dnes Rusko vůbec kapacitu přijít svým spojencům na pomoc?
Je Rusko schopné pomoct svým spojencům?
Podle bezpečnostního analytika Jana Kofroně je odpověď poměrně jednoznačná. Státům, které jsou od Ruska geograficky vzdálené, Moskva reálně pomoci nedokáže. A ve skutečnosti to není nic nového – podobné to bylo před deseti i patnácti lety, dnes je to však kvůli válce na Ukrajině ještě viditelnější.
„Reálně může Rusko pomáhat jen tam, kde sdílí hranici, tedy třeba v Bělorusku. I to by pro něj ale dnes už bylo problematické. Cokoliv vzdálenějšího už naráží na extrémně omezené schopnosti,“ říká Kofroň pro Aktuálně.cz. A zároveň připomíná, že Rusko nebylo schopné účinně pomoci ani Srbsku během konfliktu s NATO v roce 1999.
Rusko je schopné působit v místech, kde čelí slabším protivníkům, typicky různým povstaleckým skupinám s lehkými zbraněmi. I v takových případech je však jeho podpora omezená. Zbraně totiž dnes Moskva potřebuje především pro válku na Ukrajině. Na jiná místa může vysílat instruktory nebo menší objem techniky, to však často neřeší hlavní problémy těchto režimů.
„Tyto státy si budují armády primárně tak, aby byly loajální režimu, ne aby byly skutečně bojeschopné. Vojenská efektivita je až na druhém místě,“ vysvětluje Kofroň. Pokud jim pak ani Rusko nedokáže výrazně pomoci, není to proto, že by nechtělo, ale proto, že už jednoduše nemá čím.
Proč tedy tyto státy vůbec zůstávají spojenci Ruska? Odpověď je podle Kofroně prostá: nemají lepší alternativu. Západ pro ně často není přijatelným partnerem a jiného silného ochránce nemají. Rusko jim v minulosti alespoň určitou pomoc poskytovalo – zbraně, výcvik, politickou podporu. I když je dnes jeho kapacita výrazně omezená, stále zůstává „nejmenším zlem“.
Skutečná aliance možná nikdy neexistovala
Podle některých kritiků však problém sahá ještě hlouběji. Nejde jen o to, že Rusko své spojence nedokáže účinně chránit, ale o to, že skutečná aliance s nimi možná ani nikdy neexistovala.
Bývalý ruský diplomat Boris Bondarev pro server Politico uvedl, že ruská podpora byla od samého začátku z velké části fikcí. „Ani Venezuela, ani Írán nejsou součástí nějakého ruského impéria,“ řekl. Po invazi na Ukrajinu bylo podle něj pro Moskvu důležité ukázat, že „není sama“, což však patří spíš do roviny propagandy.
Podle expertů vystupujících na čtvrtečním panelu think-tanku Atlantic Council si však Rusko navzdory všem neúspěchům stále udržuje určitý vliv v Latinské Americe, Africe i částech Blízkého východu.
„Rusko možná bude muset hrát spíš v ústraní, ale rozhodně není ze hry,“ cituje deník Kyiv Post Annu Borščevskou z Washington Institute.
Přesto se však experti shodují, že důvěryhodnost Kremlu výrazně utrpěla a jeho spojenci dnes ruskou podporu vnímají v lepším případě jako symbolickou, v horším jako čistě účelovou a obchodní.
Jak shrnul jeden z panelistů: „Rusko možná ještě není ze hry, ale postupně přichází o přátele i důvěryhodnost, kterou dříve bralo jako samozřejmost“.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Trump uvedl, že chce být zapojen do výběru příštího lídra Íránu
Americký prezident Donald Trump uvedl, že musí být osobně zapojen do výběru dalšího íránského lídra, přičemž odkázal na příklad Venezuely. Zároveň označil syna zabitého nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího za nepřijatelnou volbu. Řekl to v osmiminutovém telefonickém rozhovoru se zpravodajským serverem Axios. Chameneí byl zabit v sobotu na začátku izraelsko-amerických útoků na Írán.
ŽIVĚ Provoz ropovodu Družba by se mohl obnovit za měsíc a půl, prohlásil Zelenskyj
Ropovod Družba by mohl být technicky připraven k obnovení provozu za měsíc a půl. Podle agentury Reuters to ve čtvrtek uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Dodávky ruské ropy tímto ropovodem do Maďarska a na Slovensko se zastavily koncem ledna, kdy potrubí podle Kyjeva vážně poškodil požár způsobený ruským útokem.
"Nepřekvapilo mě, že to byl zrovna Souček.“ Bývalý kapitán repre zažívá v Anglii další zvrat
Naděje na přežití ožívají. West Ham získal osm bodů z posledních pěti utkání a vyrovnal se pozici, která zajišťuje setrvání v anglické Premier League. Vzestup Kladivářů, kteří už vypadali na odpis, jde ruku v ruce s obrozením Tomáše Součka. Český záložník už zase prakticky neslézá ze hřiště, opět je nepostradatelný a v Anglii sklízí obdivné ohlasy.
ŽIVĚ Nevydávejte mě, požádal Babiš sněmovnu. Trestní stíhání si lze v Česku objednat, tvrdí
Premiér a předseda ANO Andrej Babiš požádal poslance, aby ho nevydali k trestnímu stíhání v dotačním případu Čapí hnízdo. Své trestní stíhání opět označil za účelové a politicky motivované. Soudí, že jeho cílem je to, aby skončil v politice. Trvá na tom, že v Česku je možné trestní stíhání objednat.
„Riskujete.“ Babiš má problém, Spojené státy vyslaly ostrý vzkaz
Zástupci české vlády v čele s premiérem Andrejem Babišem schytali bolestivou ránu. Na konferenci s názvem Naše bezpečnost není samozřejmost se proti jejich masivním škrtům v obranném rozpočtu postavil americký velvyslanec Nicholas Merrick. Z jeho slov je zřejmé, že Washington snižování českých výdajů na obranu sleduje a Donaldu Trumpovi se vůbec nelíbí.