Idlib – "Říkají, že platí příměří. V Aleppu možná, ale v ostatních částech země se stále bojuje," povzdechne si řidič, který si nechá říkat Abdullah. Z obav o své bezpečí nechce zveřejnit své pravé jméno.
Reportérům CNN suše sděluje, že letouny zrovna před chvílí bombardovaly malé město Maarrat Misrin, které se nachází pouhých dvacet minut autem od města Idlíb. Metropole stejnojmenné západosyrské provincie, která sousedí s provincií Aleppo.
Aktivisté mu prý sdělili, že devět lidí včetně žen a dětí při náletu zemřelo a 26 osob vyvázlo se zraněními.
Abdullah se živil jako právník. Pak ale občanská válka srovnala jeho rodné město se zemí.
Obyvatelé Aleppa, které se v prosinci opět dostalo pod kontrolu Damašku, museli kvůli válce opustit své domovy. Mnoho z nich bylo zejména v posledních dnech bojů o město evakuováno do sousedního Idlíbu. Provincie, kterou navštívili i reportéři CNN.
"Bombardovali nás a během tří minut – ne během tří hodin – zničili celé naše sousedství," popisuje jedna z uprchlic, Umm Bilalová, která nyní i s dětmi žije v provizorním uprchlickém táboře. Vedle ní stojí sedmiletý syn, má ostražitý pohled. "Ptá se mě, proč tu je tak moc útoků. Pak začne brečet. Někdy dokonce říká, že chce umřít," pokračuje Umm.
Umm byla z Aleppa společně se svou rodinou evakuována v prosinci loňského roku. Po měsících života v obléhání, kdy zdrceně přihlížela bombardování.
Chceme domů...
"Náš domov byl kompletně zničen, nezůstal jediný papír. Přesto jsme trpěli, že musíme odejít. Byli jsme donuceni odejít s ponížením, tak to bylo," líčí Umm.
Během posledních dní, které v Aleppu strávila, se Umm se svou rodinou zoufale přesouvala z jedné oblasti do druhé. Útoky na město zesilovaly a nálety srovnávaly se zemí stále více míst.
Celkem dvakrát letouny zasáhly budovu ve chvíli, kdy se v ní Umm se svou rodinou zrovna nacházela. Její manžel utrpěl zranění, jejich čtyři děti vyvázly naštěstí v pořádku. Jen zavalené v obrovském množství prachu.
Poslední čtyři dny před evakuací strávila rodina na ulici. Byla jim zima, měli hlad a svíral je strach.
Teď Umm nemá kam jít a lituje, že kdy svůj domov opustila. "Snesu i to, že nad našimi hlavami budou poletovat letouny. Jen nás nechte žít doma. Přísahám bohu, že si nepřeju nic jiného. Ať v tom bombardování klidně pokračují, jen když budeme doma," zoufale prosí.
V uprchlickém táboře žije také Halime al-Khatibová a její čtyři malé děti. Manžel zahynul před sedmi měsíci cestou do práce.
Když nejmladšímu z dětí, tříapůlletému Alimu ukáže otcovu fotografii, dítě se po ní natáhne a přiloží se ji ke tvářím.
"Ani teď nevíme, jestli to takhle zůstane. Možná na nás čeká ještě něco horšího než válka," bojí se Halime. Po tvářích jí tečou slzy.
