Přesná data o pytláctví v celé Africe neexistují, jednotlivé chráněné oblasti ale za poslední rok hlásí alarmující čísla, píše týdeník The Economist. Například v národním parku Kafue v Zambii stoupl počet nastražených pastí na zvířata až o 170 procent a rangeři našli i dva zabité lvy, zatímco v roce 2019 nezemřel kvůli pytlákům ani jeden.
Podobná zjištění hlásí i národní park Lower Zambezi, kde množství nástrah stouplo až o 200 procent oproti době před pandemií.
Důvodů je několik. Především z Afriky zmizeli turisté, a rezervacím tak klesly tržby ze vstupného. Ty běžně generují na celém kontinentu až 29 miliard dolarů ročně (v přepočtu 633 miliard korun) a dávají práci více než třem a půl milionu lidí. Nyní ale až 90 procent afrických přírodních rezervací přišlo o tři čtvrtiny turistů, a rezervace tak musely podle agentury Reuters propustit až polovinu rangerů, kteří na bezpečí zvířat dohlížejí.
"Snažíme se fungovat tak hospodárně, jak jen to jde, ale zajištění chráněných oblastí vyžaduje nezbytné náklady," vysvětluje Brian Heath z Mara Conservancy, ochranářské skupiny z Keni.
The pandemic threatens to undo the progress made by governments that cracked down on illegal hunting https://t.co/rSQNBHUhfK
— The Economist (@TheEconomist) April 2, 2021
I turisté poskytovali zvířatům dodatečnou ochranu, protože se po rezervacích pohybovali s dalekohledy a kamerami, a tak mohli na podezřelé osoby sami upozornit. Návštěvníci byli "očima a ušima navíc", cituje týdeník Kim Young-Overtonovou z organizace Panthera, která chrání divoké kočkovité šelmy.
Problém však nepředstavují jenom pytláci, ale také lidé, kteří v blízkosti chráněných oblastí bydlí. Kvůli poklesu turismu často přišli o zaměstnání, a tak někteří z nich začali lovit zvířata. Ovšem na rozdíl od pytláků ne kvůli trofejím, ale aby nakrmili své rodiny. To dosvědčují i loni nalezené mršiny slonů v chráněných oblastech, kteří stále měli kly, zato bylo odstraněno jejich maso.
Technologiemi proti pytlákům
Existují však i výjimky. V Jihoafrické republice došlo ke snížení počtu ulovených nosorožců a v Keni loni nepadl do rukou pytláků ani jeden ohrožený nosorožec, což je v posledních dvaceti letech nevídané.
"Není to jenom o štěstí, vděčíme za to spoustě tvrdé práce a odhodlání," vysvětluje pro server Sustainability Times příznivý stav v Keni John Migui Waweru, ředitel organizace na ochranu divoké přírody Kenya Wildlife Service.
V Keni, kde žijí poslední dvě představitelky severního bílého nosorožce - Najin a Fatu -, pomáhá s ochranou moderní technika. Ještě před pěti lety tu přitom pytláci zabili až 350 nosorožců ročně.
Rangeři nyní používají speciální rádia, která oproti předchozím nemohou pytláci odposlouchávat a která fungují na solární energii. Dále si díky mobilním aplikacím lépe plánují trasy jednotlivých hlídek. Vliv hraje i začlenění místní komunity a tvrdé tresty pro pytláky, píše specializovaný server.
Rangerem z pohodlí domova
V Jihoafrické republice turistů kvůli pandemii také ubylo, a tak zvolili jiný postup. K pomoci s monitorováním oblastí přizvali zájemce z celého světa. Stačí, když si otevřou speciální web a sledují vysílání. Rangeři na místě mají na sobě nebo na plotech rezervací zapnuté mobilní telefony s kamerami, které přes internet streamují, co se zrovna děje. On-line hlídky s názvem Wildlife Watch se jen letos v únoru zúčastnilo 55 tisíc lidí. Přidat se k nim můžete kliknutím sem.
"Potřebujeme více očí a více lidí, kteří nám pomohou," říká Leitah Mkhabelaová, členka protipytlácké skupiny. "Lidé se mohou stát rangery, i když zůstanou doma, a mohou tak každý den zachránit nosorožce," dodala pro agenturu Reuters.
Díky hlášení "lidí z domova" se tak rangeři už například dozvěděli o jedné střelbě, která byla na záznamu slyšet, nebo přišli vysvobodit zvíře chycené v pasti.
