V dobré náladě, jistý si sám sebou, hrdý, žertující. V takovém rozopoložení nalezli bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna jeho právníci, kteří se s ním sešli v předvečer dne, kdy se má dozvědět rozsudek v prvním z procesů, které jsou s ním vedeny.
Za masakr šíitů v městečku Dudžail v roce 1982 je v něm obviněn ze zločinů proti lidskosti a prokurátor pro něj žádá trest smrti.
Vyhlídka na odsouzení byla podle advokátů tím posledním, co ho zajímalo. Místo ní s nimi diskutoval o pokračujících násilnostech v zemi a rostoucím počtu amerických obětí.
"Rozsudek ho vůbec nezajímal. Soudu a celé této frašce se jen vysmíval," řekl agentuře Reuters po telefonu jeden z Husajnových obhájců Chálil al-Dulaimí.
"Zemřu se ctí a beze strachu, hrdý na svou zemi a můj arabský národ. Američtí okupanti však odjedu poníženi a poraženi," citovali právníci slova Husajna.
Když mu jeden z advokátů předal arabský překlad knihy bývalého šéfa americké okupační správy Paula Bremera, propukl v nadšení. Titulu knihy "Můj rok v Iráku: Boj za vybudování nadějné budoucnosti" se vysmál.
"Ještě roky a roky uvidí potoky krve. Vietnam proti tomu nebude nic," použil Husajn přirovnání ke zkušenosti, kterou udělali Američané v 60. a 70. letech ve Vietnamu.
Poté, co mu právníci řekli, že jen v sobotu zahynulo v Iráku sedm amerických vojáků, doširoka se rozesmál a pokynul hlavou.
Podle advokátů si Husajn, který měl na sobě tmavě šedý oblek a bílou košili, byl vědom toho, že trest smrti je nejpravděpodobnějším výsledkem procesu.
Vzhledem k tomu, že vězeňská stráž poskytla Husajnovi rozhlasový přijímač, věděl o tom, že současný premiér Núrí Malikí uvedl armádu v očekávání rozsudku do pohotovosti a vyhlásil v Bagdádu zákaz vycházení.
