Londýn - Nezisková organizace Amnesty International (AI) zveřejnila satelitní snímky, na nichž jsou k vidění pracovní tábory pro politické vězně na území Severní Koreje. Dokazují, že totalitní režim Kim Čong-ila tato zařízení neustále rozšiřuje.
Podle odhadů je v severokorejských lágrech vězněno asi 200 tisíc lidí.
Spolu s novými snímky tábora Jodok, na kterých je vidět, že od roku 2001 v areálu přibylo několik nových budov, AI zveřejnila svědectví o hrůzných podmínkách, jež v zařízeních pro politické vězně panují.
Praktiky v těchto táborech si podle nich příliš nezadají s těmi, které známe z nacistických koncentračních táborů za druhé světové války.
Vězně dozorci nutí ke každodenní práci, a to za podmínek hraničících s otroctvím. Kromě toho je krutě mučí a starají se o to, aby v táborech vládla atmosféra neustálého strachu o holý život.
Ničím neobvyklým nejsou ani veřejné popravy.
Dokud jsme se ideologicky nepoučili, nemohli jsme spát
"V místnosti o velikosti asi 50 čtverečních metrů nás spalo 30 až 40," popisuje Kim, jeden z propuštěných vězňů, který emigroval do Jižní Koreje.
"Den začínal ve čtyři ráno, kdy jsme nastupovali na předsnídaňovou pracovní směnu. V sedm byla snídaně a od osmi další pracovní směna. Od dvanácti do jedné byl oběd. Pak jsme znovu pracovali do osmi do večera," vzpomíná.
"Po večeři následovala ideologická výchova. Dokud jsme si nezapamatovali povinné pasáže, nemohli jsme jít spát."
"Pokud jsme splnili veškerou práci, dostali jsme k večeři 200 gramů kukuřičné kaše. Když jsme zvládli jen polovinu zadané práce, dostali jsme poloviční porci. Smrt byla na denním pořádku," pokračuje svědek ve vyprávění.
"Namísto smutku nám ale smrt přinášela spíše radost. Pokud jsem našel a pohřbil tělo, dostal jsem od dozorce porci kaše navíc," líčí Kim hrůzné praktiky v severokorejských táborech.
K používaným mučicím metodám patří zavírání vězňů do krychlové místnosti, kde si nemohou stoupnout ani lehnout. Minimální délka pobytu v této místnosti je jeden týden.
Podle Amnesty International tam ale minimálně jedno dítě strávilo celých osm měsíců.
Stejně jako v nacistických koncentračních táborech navíc vězni trpí nedostatkem ošacení, naprosto mizernou nebo žádnou lékařskou péčí a často jsou nuceni vykonávat zbytečnou práci.
Když se předává moc, vězňů přibývá
Značná část vězňů, kteří v úděsných podmínkách pracovních táborů mnohdy stráví zbytek života, vůbec netuší, čím se provinila. Mohou být vězněni kvůli "vině" svých příbuzných, přátel, kolegů či známých. Anebo také pro nic.
"Režim existenci masových pracovních táborů pro politické vězně desítky let popírá," upozorňuje šéf Amnesty International pro Asii a Pacifik Sam Zarifi.
"Není možné, aby Severní Korea neustále vyvracela nesporné důkazy. Jedná se o místa, kde jsou porušovány všechny úmluvy o lidských právech, k nimž mezinárodní společenství za posledních šedesát let dospělo," tvrdí.
Podle Zafiriho existuje reálná hrozba, že až bude Kim Čong-il předávat moc svému synovi Kim Čong-unovi, nastane v zemi období nestability, což by vedlo k dalšímu zatýkání a rozšiřování lágrů pro politické vězně.
Pracovní tábory v Severní Koreji fungují zřejmě už od 50. let minulého století. Podle dostupných informací se za tu dobu podařilo uprchnout a opustit Severní Koreu jen třem lidem.
Amnesty International eviduje dalších třicet vězňů, kteří byli propuštěni a následně emigrovali.
