Po Escobarově smrti při přestřelce s policií v roce 1993 se o zvířata neměl kdo starat. Kolumbijská vláda proto některá nechala pochytat a přemístit do skutečných zoologických zahrad, jiná nechala na místě uhynout přirozeně. Mezi nimi byli i čtyři hroši, ke kterým se kvůli jejich velikosti a nebezpečné povaze nechtěl nikdo přiblížit.
Na rozdíl od ostatních zvířat ale "kokainoví hroši", nazvaní podle hlavního artiklu jejich bývalého majitele, přežili. Díky místním podmínkám, kdy měli dostatek vody a potravy a naopak se nesetkali s přirozeným nepřítelem, začaly jejich počty rychle stoupat.
Zatímco před osmi lety jich v okolí bývalého Escobarova paláce žilo přibližně 35, nyní jde o zhruba stovku kusů. Do roku 2035 by podle odhadů mohlo v Kolumbii žít až 1500 divokých hrochů.
Odborníci, kteří hrochy zkoumali, se obávají, že takové množství by negativně ovlivnilo přírodu a jiné živočišné druhy. Dopady jejich pobytu na cizím území lze pozorovat už nyní - jejich výkaly například znečišťují vodu, ve které hroši tráví většinu dne. Kvůli tomu hynou ryby a do budoucna by hroši mohli vytlačit i místní druhy zvířat, jako jsou třeba kapustňáci širokonosí, píše agentura AP.
Problémy mohou mít i lidé. Ve svém přirozeném prostředí v Africe hroši každoročně zabijí víc lidí než jakékoliv jiné divoké zvíře. Kolumbie zatím nehlásí žádnou oběť, případy zranění po střetu s hrochy ale existují.
"Zahlédli mě a začali mě honit, protože jsou nemilosrdní. Bál jsem se, a tak jsem utíkal a oni mě pronásledovali. Běžel jsem a běžel. Nakonec jsem musel vylézt na strom," směje se při vzpomínce na své setkání s hrochy farmář Luis Eduardo Beltran Morales, kterého cituje magazín National Geographic.
Sterilizace nezabírá
Jak si tedy s hrochy poradit? Kolumbijská ekoložka Nataly Castelblanco-Martínezová spolu se svým týmem vypracovala studii, která navrhuje vyhubení hrochů. "Věřím, že jde o jeden z největších problémů s invazivními druhy na světě," vysvětluje.
Odborníci si ale uvědomují, že tento nápad nebude mít mezi obyvateli velkou podporu. Už před lety čelil kritice lovec, který zastřelil jednoho z hrochů, zatímco se procházel obydlenou oblastí. Vláda poté označila lov hrochů za nezákonný.
"Všichni ve městě hrochy milují, protože jsou milí," potvrzuje farmář, který musel před zvířetem utíkat.
Úřady sice lov zakázaly, samy ale už několik let usilují o snížení populace hrochů, a to prostřednictvím sterilizace. Dosud však procedurou kvůli její technické a finanční náročnosti prošlo pouze deset zvířat. "Představte si, že ve městě s 50 lidmi uděláte vasektomii jednomu muži a za dva roky dalšímu. Očividně to nepomůže omezit reprodukci celé populace," vysvětluje Castelblanco-Martínezová.
I v tomto případě byli veterináři pod přísným dohledem místních. "Komunita nás sleduje, jestli (hrochy) skutečně sterilizujeme a neděláme nic jiného," líčí veterinářka Gina Serna-Trujilloová. "Milují je," dodává. Díky nim totiž do oblasti jezdí i turisté.
"Vražedkyně hrochů"
David Echverri-Lopez, který působí v agentuře dohlížející na velké býložravce, se také domnívá, že nejlepším řešením by bylo některá zvířata zabít. Jak ale dodává, jejich "přitažlivost a vládní opatření" to nedovolí.
"V Kolumbii máme i jiné invazivní druhy a všechny prošly běžnou procedurou, nikdo nedělal povyk třeba kolem lovení perutýnů," říká Castelblanco-Martínezová o exotické rybě. "O zabíjení hrochů se nemůže ani mluvit, odmítání je silné. Nazývají mě vražedkyní."
"Nikomu se nelíbí představa zastřeleného hrocha. Ani mně ne. Ale jiná strategie nebude fungovat," dodává pro americký deník The Washington Post.
