reklama
 
 

Byl u aféry Watergate nebo nominace Trumpa. Nový americký velvyslanec v Česku pracoval i pro FBI

23. 1. 2018
Nový americký velvyslanec v Praze Stephen King stíhal Ku Klux Klan a viděl zblízka aféru Watergate. V roce 2016 řídil nominační sjezd, který korunoval Donalda Trumpa za kandidáta republikánů na prezidenta. "S přípravou jsme začali už rok a půl předem, rozpočet jsem měl 65 milionů dolarů a pracovalo pro mě 120 lidí. To byl pak taky jeden z důvodů, proč mě oslovili, zda bych měl zájem sloužit jako velvyslanec," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Vyrostl jste v Chicagu, což bylo kdysi město se zřetelnou českou stopou. Připomeňme třeba "Tony" Čermáka, který byl tamním starostou ve 30. letech minulého století. Potkal jste se tam nějak s "českým živlem", nebo byl už za vašeho mládí pryč?

Stephen King: V Chicagu jsem strávil prvních sedmnáct let života. Bydleli jsme na jižní straně (South Side - pozn. red.), což tehdy byla velmi rozmanitá čtvrť. Asi jako celé Chicago. Kamarádil jsem se s Němci, Iry, Italy a také kluky českého původu. Podle jmen jsme věděli, kdo odkud je.

Na univerzitě jste vystudoval politické vědy. Ve vašem životopise ale stojí, že jste se v roce 1967 stal agentem FBI. Jak k tomu došlo?

Mojí první profesí bylo učitelství, na střední škole jsem učil o americké vládě. Asi jsem to měl v DNA, zájem o způsob vládnutí v USA a vlastenectví. Narodil jsem se 4. července (americký statní svátek vzniku USA - pozn. red.), vyrostl jsem ve vlastenecké rodině.

Učení mě bavilo a moje žena Karen také učila. Jenže jsme brali 4200 dolarů ročně. Což šlo, dokud jsme neměli děti. Když ale s naším prvním dítětem měla manželka přestat pracovat, bylo jasné, že z mého učitelského platu nevyžijeme.

V Chicagu jsem vyrostl při poslouchání rozhlasu a jeden z programů se jmenoval "FBI v míru a válce". A když jsem šel ve Springfieldu, hlavním městě státu Illinois, kolem tamního federálního úřadu, tak mě napadlo se zeptat, jak může člověk pracovat pro FBI? A o rok později jsem na ministerstvu spravedlnosti ve Washingtonu složil přísahu agenta FBI.

Je rok 1968 a vy míříte do Jacksonu v Mississippi, na americký jih, abyste jako agent FBI vyšetřoval aktivity Ku Klux Klanu. To zní dost dobrodružně. Co přesně jste dělal?

Šlo samozřejmě o rasové věci, o aktivity skupin, jako byl právě Ku Klux Klan, které podněcovaly k násilí. Mojí prací bylo šetřit možnou kriminální činnost, porušování federálních zákonů. K naší práci taky patřil sběr informací, co se děje uvnitř Klanu - abychom věděli, co chystají.

V roce 1964 členové Klanu v Mississippi zavraždili tři občansko-právní aktivisty. A já jsem do Jacksonu, hlavního města Mississippi, přijel právě ve chvíli, když se konal proces s jejich vrahy. Byla to napjatá doba.

Dostal jste se někdy do osobního nebezpečí?

Nechci veřejně mluvit o detailech mé práce pro FBI, nepřijde mi to vhodné. Ve skutečném ohrožení jsem se neocitl, ale dostal jsem se do situací, kdy jsem se zpětně sám sebe ptal, kde jsem nechal rozum. Bydleli jsem ve čtvrti, kde žili vysoce postavení členové Klanu. A když se uprostřed noci někde něco seběhlo, FBI chtěla vědět, kde jsou právě lidé z Klanu. A bylo na mně, abych šel a zjistil to.

Podle zmíněného případu zavražděných aktivistů vznikl film Hořící Mississippi. Je to pravdivý obraz práce FBI?

Vy znáte Hořící Mississippi? Ano, je to velmi věrný popis. To byl můj život.

Watergate? Bylo to zklamání

Přeskočme do léta 1972. Je kampaň před volbami, ve kterých prezident Richard Nixon na podzim obhajuje vedení Bílého domu. A vy přicházíte jako osobní strážce šéfa jeho kampaně Johna Mitchella a máte na starosti bezpečí i jeho rodiny, manželky Marthy a sedmileté dcery. Jak jste se k této práci dostal?

Přes svoji práci pro FBI. Z ní jsem už dříve odešel, v létě 1972 jsem asi dva roky pracoval v Senátu, v podvýboru, který hlídal a vyšetřoval možné zneužívání vládních peněz. Oslovil mě ovšem bývalý kolega a kamarád z FBI, zda bych místo něj nechtěl vzít pracovní nabídku z kampaně Richarda Nixona, konkrétně u jejího šéfa Johna Mitchella.

Váhal jsem, byl jsem s prací v Senátu spokojený, ale oni řekli: Podívejte, je to práce jen do listopadu, do voleb, nemůžete se uvolnit?

A moje politická krev se zase ozvala. Jakou lepší zkušenost můžete získat z prezidentské kampaně, než že se budete koukat takřka přes rameno jejímu šéfovi? Takže na začátku června 1972 jsem nastoupil u Johna Mitchella a začal jsem s ním v rámci kampaně cestovat.

Jenže věci se záhy velmi zkomplikovaly. Pro kampaň, pro Nixona i pro vás osobně.

Byli jsme právě v Kalifornii, kde se Mitchell kromě jiného setkal s tehdejším guvernérem státu Ronaldem Reaganem. Další den ráno si mě ale vzal jeden člověk z kampaně stranou a řekl mi, že ve Washingtonu byl v noci ve Watergate ještě s několika dalšími lidmi zatčen šéf ochranky celé kampaně James McCord a že z toho bude asi velký mediální poprask.

Připomeňme, že James McCord se v areálu Watergate vloupal do ústředí americké demokratické strany, čímž byla odstartována, jak se následně ukázalo, největší politická aféra v moderní americké historii. Jaká byla vaše role? Ptám se na dřívější zprávy amerických médií, které teď po vašem příchodu do Prahy znovu vyzvedl časopis Newsweek, že jste měl být součástí snahy utajovat informace?

Proti tvrzením, že jsem byl nějakým způsobem součástí aféry Watergate, ať už v samotném vloupání, nebo v následné snaze celou věc utajit, se musím zásadně ohradit. To není pravda. Ale je pravda, že jsem byl u toho, když se události děly.

Podle časopisu Newsweek jste měl ale několik dní v kalifornském hotelu držet násilím Marthu Mitchellovou, aby nemohla mluvit s novináři?

Po zprávě o zatčení ve Washingtonu tam John Mitchell nazítří odletěl, aby si poradil s "drobným PR problémem", ze kterého se pak ovšem stala aféra Watergate. Já jsem ještě dva dny zůstal s jeho manželkou a dcerou v Kalifornii.

Mediální interpretace, že jsem ji držel v hotelu ve vězení, aby nemluvila s novináři, jsou ale nesmyslné. Neměla ani co říct, sama se o tom dozvěděla až z novin, které jsem jí já sám přinesl.

Z respektu k rodině Mitchellových jsem se už tehdy rozhodl o tom více nemluvit a neudělám to ani nyní. Ale mohu říct, že paní Mitchellová uvedla pro média věci, které nejsou pravdivé.

Po dvou dnech pak odletěla s dcerou do Washingtonu a krátce nato musel John Mitchell rezignovat na místo šéfa kampaně.

Vy jste v kampani zůstal?

Ano, stal jsem se místo McCorda šéfem ochranky. Hlavním úkolem bylo zajistit bezpečnost republikánského nominačního sjezdu, který se tehdy konal v srpnu 1972 v Miami Beach.

Nixon volby vyhrál, ale za necelé dva roky musel rezignovat. Jak byste popsal svůj tehdejší pocit z aféry Watergate?

Zklamání. Byla to zkušenost, ale ne úplně taková, jakou jsem si představoval. A byl jsem tehdy ve Washingtonu dost dlouho na to, abych se rozhodl, že je čas jít zpátky do svobodného světa, do soukromého sektoru.

Lidi vede lídr, ne manažer

Ve Wisconsinu, kde jste se s manželkou usadili, jste postupně vedl několik firem. Bavilo vás to víc než státní služba?

Stala se z toho láska mého života. Zpětně si i říkám, že jsem měl začít dříve, mám rád byznys.

Co konkrétně máte rád?

Vydělávat peníze je samozřejmě příjemné. Ale chopit se něčeho, začít to a postupně to budovat, najímat lidi, dát jim práci a obživu pro jejich rodiny, sledovat, jak profesně rostou… To je skutečně vzrušující. Není nic lepšího.

Podnikal jste ve velmi různých oborech. V chemickém průmyslu, ale také ve finančnictví. Co je rozhodující pro úspěch?

Je dělám ostrý rozdíl mezi řízením (anglicky management) a vedením (leadership). Když lidé o někom říkají, že je dobrý manažer, myslí tím, že řídí firmy. Vy ale neřídíte firmu, jen věci, zatímco lidi musíte vést. Vysvětlit jim, čeho chceme dosáhnout a jak. Lídr vede lidi, manažer obstarává věci.

Jak už jste sám řekl, kromě byznysu máte v žilách i politickou krev. Za stát Wisconsin se například jako delegát účastníte republikánských nominačních sjezdů, na kterých strana oficiálně potvrzuje svého kandidáta na prezidenta. Který z těchto sjezdů byl pro vás nezapomenutelný?

Byl jsem dosud na sedmi, možná osmi sjezdech. Nejvíce asi vzpomínám na Detroit 1980, kdy byl nominován Ronald Reagan. Jeho soupeřem o republikánskou kandidaturu byl tehdy George H. W. Bush.

Já jsem byl ale Reaganův delegát, a na ten hlas pro něho jsem opravdu hrdý. Kolem Reagana panovaly pochyby, že je hollywoodský herec z "béčkových" filmů a tak dál. Ale my jsme věděli své a myslím, že jeho prezidentství nám dalo za pravdu. Reagan se řadí k nejlepším americkým prezidentům.

Praha byla mojí jasnou volbou

A jak si pamatuje nominační sjezd 2016 v Clevelandu, který na republikánského kandidáta potvrdil Donalda Trumpa?

Je to úplně jiná zkušenost, než když jste delegát. Já jsem sjezd v Clevelandu řídil, byl jsem předsedou jeho organizačního výboru. S přípravou jsme začali už rok a půl předem, rozpočet jsem měl 65 milionů dolarů a pracovalo pro mě 120 lidí.

To byl pak taky jeden z důvodů, proč mě oslovili, zda bych měl zájem sloužit jako velvyslanec. Nepracoval jsem v Trumpově kampani, byl jsem ovšem předsedou sjezdu, který jej nominoval.

Vyplývá z toho, že jste si mohl vybrat, kam jet? A proč právě Praha?

Hlavním důvodem je muž jménem Rick Graber, kterého už přes dvacet let velmi dobře znám z Wisconsinu. Rick mi vyprávěl o svém pobytu v Praze v roli amerického velvyslance (2006 až 2009). Jeho zkušenost, kdy například probíhala jednání o radaru a také o možné účasti firmy Westinghouse v české jaderné energetice, byla příčinou, proč mojí jasnou volbou byla Praha.

Tak velké téma, jako byl například radar, nyní na stole není. Je zde ale nabídka firmy Bell v soutěži české armády na nákup vojenských vrtulníků. Jste si vědom, že v Česku, kde byly snad všechny předchozí obdobné tendry následně zpochybněny, se nevyhnete podezření, že soutěž je neférová a firma Bell si nějak "pomohla"? V médiích se už tyhle spekulace objevily.

Myslím, že v tomto případě se zapomíná, že jde o tendr na úrovni vlád - nejde o soukromou společnost.

Firma Bell samozřejmě vyrábí vrtulníky, ale nabídka vůči české vládě přichází od amerického námořnictva, přichází to s plnou důvěrou a kreditem americké vlády. Z americké strany je to naprosto transparentní proces a já bych rád věřil, že to samé platí i z druhé strany. Že je "korupce vyloučena".

autor: Daniel Anýž | 23. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama