Berlín - Mešity, restaurace, obchody a automobily hoří na mnoha místech Německa. Policie zaznamenala žhářství a vandalismus v Berlíně, v Ulmu, Severním Porýní-Vestfálsku, Hamburku nebo Frankfurtu.
Navzájem se napadají Kurdové a Turci. Emoce jitří ofenziva turecké armády v regionu Afrín na severozápadě Sýrie, kde žijí převážně Kurdové.
Uprchlo odtud už kolem 200 tisíc lidí a turecký prezident Recep Erdogan oznámil, že tažení směřované proti Lidovým obranným jednotkám (YPG) bude pokračovat. Tuto ozbrojenou organizaci syrských Kurdů Ankara považuje za teroristy a za separatistickou hrozbu. Kurdové ale tvrdí, že v Afrínu čelí násilí i civilisté.
Střet se tak přelévá do Evropy. Například v berlínské čtvrti Reinickendorf neznámí pachatelé rozbili okna mešity a naházeli dovnitř zápalné lahve. Celá místnost shořela.
Podobné útoky se odehrály i jinde. Na letišti v Düsseldorfu policie musela řešit hromadnou rvačku mezi Turky a Kurdy.
Mimo Německo hořela v noci na úterý i budova turecké ambasády v Kodani.
Válku válce
A nadávkami a výhrůžkami se hemží také sociální sítě.
"Kdokoliv, kdo podporuje a obhajuje války proti našim lidem, za to zaplatí," uvádí se ve výzvách radikálního kurdského hnutí Nûçe Ciwan. To dokonce publikovalo seznam tureckých velvyslanectví a konzulátů v Evropě.
"Přeneseme válku proti tureckému fašismu a proti všem, kteří ho podporují, do ulic metropolí. (…) Válku válce," vyzývá k demonstracím a protestům skupina nazvaná Fight4Afrin. Ta například uvádí, že provedla blíže nespecifikovanou sabotáž na železnici proti firmě Rheinmetall, která vyrábí zbraně dodávané turecké armádě.
Němečtí politici, kteří otevřeně podporují kurdské bojovníky z milic YPG, čelí vyhrožování. Většinou jde o členy levicové strany Die Linke nebo strany Zelených. Tyto dvě partaje se nejčastěji zastávají Kurdů a nejvíce kritizují tureckého prezidenta Erdogana.
Na Twitteru podpořil kurdské bojovníky například premiér spolkové země Durynsko Bodo Ramelow. Z adres v Německu a Turecku mu pak přišly vzkazy, že "rakví je dost". Někdo také zveřejnil upravené a dehonestující fotografie jeho manželky.
Wenn die Truppen von Bashar al-Assad die Türkische Grenze überschritten hätten und mit lokalen Rebellen die nächst liegende Stadt „eingenommen“ hätte, was wäre da heute Morgen in der ganzen Welt los? Diese doppelten Standards gehen mir echt auf die Nerven! https://t.co/MfwV8clTsu
— Bodo Ramelow (@bodoramelow) March 18, 2018
"Potenciál k násilí v Německu poroste úměrně s tím, jak bude válka v Sýrii delší a brutálnější," uvádí Caner Aver, analytik Centra tureckých studií v Essenu.
Teroristé, nebo bojovníci s teroristy?
V Německu žijí zhruba tři miliony lidí tureckého původu. Mnozí z nich jsou turečtí Kurdové. V samotném Turecku žije zejména na jihovýchodě země dvanáct milionů Kurdů.
Stranu kurdských pracujících (PKK), která válčí v Turecku s armádou, označují turecké úřady za teroristy. PKK je od roku 1993 zakázaná rovněž v Německu. Její tehdejší zákaz vyvolal násilnosti mezi příslušníky turecké a kurdské komunity.
Prezident Erdogan považuje kurdské milice YPG působící v Sýrii za součást Strany kurdských pracujících, a tedy také za teroristy. A syrského kurdského politika Sáliha Muslima, zadrženého před třemi týdny v Praze, Ankara obviňuje rovněž z terorismu.
Syrští Kurdové ale zároveň nesli velkou zátěž bojů s tzv. Islámským státem v uplynulých čtyřech letech.
Pro německou vládu je vojenský střet turecké armády a syrských Kurdů komplikovaný ze dvou důvodů.
Zaprvé turecká armáda používá německé zbraně a výzbroj, například tanky Leopard-2. Berlín tak čelí výzvám, aby okamžitě ukončil vojenskou spolupráci s Tureckem. Zadruhé v řadách syrských Kurdů bojuje několik desítek Němců, kteří tam odešli jako dobrovolníci.
Podle rozhlasové stanice Deutsche Welle už dokonce padli tři němečtí občané. Dva v boji proti Islámskému státu a jeden v bitvě s tureckou armádou.
