"Několik vln sucha společně s dopady minulých a současných konfliktů vedlo k akutnímu nedostatku vody a potravin," varoval zvláštní vyslanec OSN Jean Ziegler. "Přibližně 11 milionů lidí je nyní v Džibutsku, Etiopii, Keni, Somálsku a Tanzanii ohroženo hladomorem," dodal.
Nejhorší je situace v Keni a Tanzanii
Nejhůře jsou na tom Tanzanie a Keňa. Situace je kritická také v Somálsku, Etiopii a Džibutsku.
Od konce roku 2005, kdy sucha začala, již ve východní Africe patrně zemřely hladem a žízní stovky lidí a desetitisíce kusů dobytka. Meteorologové navíc předpovídají, že déšť lze v postiženém regionu očekávat nejdříve v dubnu.
V Keni a v Tanzanii již také sucha připravila o život desítky divokých zvířat a výrazně narušila každoroční migraci 1,5 milionu pakoňů hřivnatých, zeber a dalších býložravců za šťavnatou trávou do proslulého tanzanského přírodního parku Serengeti. Letos se pastvin nedostává a ohromná stáda zvěře, která již začala rodit mladé, chaoticky bloudí krajinou.
Suchem netrpí jen lidé
Snad nejvíce trpí suchem hroši, kteří jako třetí největší živočichové žijící na pevnině - po slonech a bílých nosorožcích - potřebují k ochlazení svého těla obrovské množství vody či bahna. Doposud jich v Keni zahynulo minimálně šedesát.
Poblíž rezervace Samburu zase podlehlo asi 40 ohrožených zeber Grévyho, které jsou největším a nejdivočejším z přežívajících tří druhů zeber v Africe, sněti slezinné. Tato choroba se běžně vyskytuje v některých částech Afriky, kde spory jejích bacilů mohou přežívat desítky let v suché půdě. V průběhu sucha je pak pozřou zvířata zoufale pátrající po vegetaci.
Ochránci přírody rovněž upozornili, že Masajové a další kmeny vyhánějí svá tisícihlavá stáda dobytka do prostor keňských přírodních rezervací ve snaze nalézt pro ně pastviny a vodu, čímž riskují útoky divokých zvířat. Existují také obavy, že domácí zvířata rozšíří mezi divokými zvířaty nové nemoci.
