Berlín - Přesně před pětadvaceti lety zažilo tehdejší západní Německo malé politické zemětřesení.
Zelení, které mnozí vůbec nepovažovali za stranu, se totiž ve volbách přehoupli přes pětiprocentní hranici a 27 poslanců tak definitivně rozbilo politologickou poučku o systému dvou a půl politické strany, kdy SPD a CDU/CSU přizvukovali liberálové.
Nesourodé hnutí, které se vyprofilovalo na boji proti atomu a jadernému zbrojení v Evropě, se muselo začít učit reálné parlamentní politice za chodu. Zpočátku ale politické matadory v Bonnu zelení doslova šokovali: nejen svými názory, ale i "máničkovským" zjevem.
"Fundamentální přístup k politice jako výzvě k obratu není dnes zprostředkovatelný. Ale byli jsme úspěšní, velmi úspěšní. Zelená témata pronikla společností daleko za hranice strany," zavzpomínala na první léta Marieluise Becková, jedna z prvních předsedkyní parlamentní frakce zelených.
I když se zelení zpočátku bránili přímé moci a požitkům (rotační princip zaručil předčasné skládání mandátu), reálné politice se nevyhnuli. V roce 1985 sestavili s SPD v Hesensku první zemskou vládu, v níž se Joschka Fischer stal ministrem životního prostředí.
Svůj vrchol zelení zažili pravděpodobně před deseti lety: kancléř Gerhard Schröder tehdy do rudozelené koalice povolal jako svého zástupce a šéfa diplomacie právě Fischera, který již dávno vyměnil obnošený svetr za dobře padnoucí oblek.
Hledá se nový Fischer
Pětadvacet let po vstupu do velké politiky zelení zatím marně hledají svou novou tvář. Po odchodu Fischera jim schází charismatický lídr a čím dál častěji se projevují konflikty s členskou základnou.
Stranický kongres čeká zelené až v listopadu. Strana mající v logu žlutou slunečnici by měla přijmout dlouho očekávaný program pro spolkové volby v roce 2009.
