Když před měsícem a půl začala vlna protestů v Íránu, dostala Shojaeiová spoustu zpráv na sociálních sítích. "Moji známí uvnitř Íránu se opravdu báli. Už před několika lety byly v zemi protesty. Vláda tehdy zablokovala internet a zabila přes 1500 lidí, takže mi všichni pro jistotu psali. Prosili mě: 'Buď náš hlas, nenech je zabít nás v tichosti.' "
Po prvním týdnu se ale vlna zklidnila. Íránci našli způsob, jak sdílet na sociálních sítích svá videa, a někteří spolupracují přímo se zahraničními televizemi. Sedmatřicetiletá zpěvačka označuje masové protesty za revoluci a doufá, že tentokrát to bude jiné.
"Už to trvá 40 dnů a lidé stále demonstrují. Stávkují studenti i pracující třída, přidali se dokonce i žáci na školách," vyjmenovává skupiny obyvatel, které se zapojily napříč regiony. Rozhodně to ale neznamená, že se je íránské bezpečnostní složky nesnaží potlačit. Naopak.
Minulé úterý se v médiích objevila zpráva o smrti šestnáctileté Asry Panahíové, kterou ubili strážci zákona, protože odmítla zazpívat provládní píseň. Podobných případů jsou v zemi stovky. Podle zpráv neziskové organizace Iran Human Rights bylo od začátku protestů do poloviny října zabito 215 lidí, včetně 27 dětí.
Protesty, které zaplavily ulice po smrti Mahsy Amíníové, se původně soustředily na odmítání povinnosti nosit hidžáb. Teď lidé demonstrují proti celému íránskému režimu. "Hidžáb je jen symbol. Je to první krok, jak z vás ve škole udělají poslušnou ženu. Ale nutí vás i do mnoha dalších věcí. V Íránu teď probíhá revoluce za změnu," říká zapáleně Shojaeiová.
Svoboda, nebo rodina
Jako studentka se účastnila Zelené revoluce, ale přiznává, že tehdy demonstranti nevěděli, jak se organizovat. V roce 2009 po prezidentských volbách vyšli podporovatelé neúspěšného reformního kandidáta Míra Hosejna Músávího do ulic, protože výsledky považovali za zfalšované. Statisícové demonstrace přerostly v násilnosti, které režim tvrdě potlačil.
Dřív chtěla Shojaeiová v Íránu zůstat a snažit se věci změnit, ve svých 22 letech se ale rozhodla, že tam žít nemůže. Odstěhovala se od rodičů, kteří s ní přestali mluvit. "Ženy v Íránu mají žít s rodiči nebo manželem, jinak jsou ostudou rodiny," dodává.
Hrála na housle a snila o studiu na konzervatoři v Evropě. "Dva měsíce před zkouškou v Bruselu mi můj přítel pořezal ruku, protože nechtěl, abych odjela. Doktor mi pak zakázal se houslí i jen dotknout," vzpomíná, jak nakonec zůstala v Íránu.
Domácí i sexualizované násilí je v zemi rozšířeným problémem, obzvlášť na vesnicích. Podle zpěvačky se proto musí proměnit nejen režim, ale i společnost. Dodává, že bez podpůrných zákonů to nepůjde. Změně chce sama pomoci.
V únoru složila píseň o smrti 17leté Íránky Mony Hajdaríové, kterou zabil její manžel poté, co od něj kvůli domácímu násilí utekla. Její otec ji ale přesvědčil, aby se vrátila domů. Manžel pak ukazoval její uříznutou hlavu na ulici sousedům. "Byla jsem šokována tou brutalitou a chtěla uctít její památku," říká zpěvačka.
Navždy zavřené dveře
Po několika letech s ní otec znovu začal mluvit a pomohl jí opustit násilnického partnera. Naghme Shojaeiová ale musela vymyslet nový plán, jak se ze země dostat. Zkusila tedy zpěv. V Íránu zpěvačky sólově vystupovat nesmějí - odjela proto do Gruzie, aby tam nahrála několik svých vystoupení.
V Tbilisi potkala svého budoucího manžela a později se přestěhovala do Česka. "Bylo to těžké, protože jsem věděla, že si navždy zavírám dveře do Íránu. Buď jsem mohla mlčet, abych se ještě někdy podívala za svou rodinou, nebo jsem mohla zůstat aktivní feministkou."
V Praze podporuje íránské ženy a organizuje demonstrace, aby ukázala solidaritu s protestujícími v Íránu. Snaží se spolupracovat s íránskými umělci, což ale kvůli blokádě internetu jde jen těžko.
Ačkoliv žije v zahraničí, snaží se ji prý íránská vláda umlčet. "Asi před třemi lety za mnou měla přijet moje nejlepší kamarádka. Na letišti ale zjistila, že nemůže zemi opustit. Zatkli ji a několik měsíců vyslýchali."
Její kamarádka byla sama politicky aktivní, problémy ale měla i kvůli vazbám na Shojaeiovou. "Musely jsme spolu přerušit kontakt. Stále na to myslím," dodává zpěvačka a rozpláče se.
Íránské ženy musí být poslušné
Íránská policie ji v minulosti několikrát zadržela, ale přímo ve vězení nikdy nebyla. "Chytili mě na demonstraci, prohledali počítač a vyhrožovali, že mě pošlou do Kahrizaku, což bylo děsivé vězení, kde zabili, znásilnili a mučili mnoho lidí. Nakonec mě ale nechali jít."
Několikrát ji zadržela mravnostní policie za špatně nasazený hidžáb. "Jednou mě zatkla policistka, protože jsem neměla správné ponožky. Ukázala jsem na dlouhou sukni a podotkla, že není vůbec nic vidět. Začala mi ale vysvětlovat, že kdyby mě srazilo auto a já ležela s vyhrnutou sukní, nohy by vidět byly," směje se absurditě íránského systému.
Přiznává, že měla vždy problémy, i když její rodiče byli poměrně tolerantní. "V Íránu se očekává, že ženy budou poslušné. Od sedmi let musíte nosit hidžáb a ve škole do vás tlačí propagandu." Jednou ji prý vyhodili ze školy kvůli tomu, že si upravila obočí.
Postupně tak začala používat vulgární výraz pro ženy jako vlastní přezdívku. "Pro Čechy je mé jméno těžko vyslovitelné, tak si říkám Salité. Některým Íráncům se to nelíbí, protože mě tím chtějí urážet, ale to mají smůlu," dodává umělkyně.
