Atény - Řecké vládě hrozí pád, Řecku bankrot a odchod z eurozóny, ne-li Evropské unie. Do toho všeho ještě kabinet Jorgose Papandrea tento týden odvolal kompletní vedení armády.
Vyhazov dostal náčelník generálního štábu a nejvyšší velitelé pozemních vojsk, letectva i námořnictva. Celkem opustilo nejvyšší vedení ozbrojených sil dvanáct vysoce postavených generálů.
Tak velká čistka v tak neklidné době v Řecku oživila po letech úvahy o tom, že vojáci se znovu chystali převzít moc a politici je předešli. Tedy že se báli kvůli kritické situaci země vojenského převratu.
Ačkoliv se zdá nemyslitelné, že by se v jakémkoliv ze sedmadvaceti členských států Evropské unie mohlo něco takového odehrát, v Řecku se to stalo ne tak dávno.
A dokonce na pozadí podobných událostí, jaké země prožívá dnes.
V polovině šedesátých let Řecko stíhala jedna stávka za druhou. Protestovali tehdy učitelé, zemědělci, státní úředníci, lékaři, zaměstnanci dopravních podniků. Stoupenci levice a pravice se napadali v ulicích.
Chaos a politické vakuum ukončil 21. dubna 1967 armádní puč. Moc převzali vojáci vedení generálem Jorgosem Papadopulosem.
Junta vládla sedm let. Velmi tvrdě. Pronásledovala, zavírala i mučila kritiky, brutalitou proslula zejména obávaná Vojenská bezpečnostní služba (ESA).
Ještě v listopadu 1973 junta poslala tanky na protestující studenty, režim se zhroutil až po nevydařeném pokusu o puč na Kypru a následné turecké invazi na ostrov.
Mnozí Řekové toto období pamatují, takže pověstí po kompletní výměně armádního vedení se objevilo dost. Například o tom, že vojáci jsou nespokojení s výrazným seškrtáním výdajů na armádu.
Ministr obrany Panos Beglitis to označil za nesmysly, podle něj bylo odvolání naplánované už na srpen. Výměna takového rozsahu však nebývá v žádné zemi obvyklá.
Někteří Řekové se rovněž domnívají, že je to jen fáma a vojenský puč v současném Řecku je přes všechny problémy nemyslitelný.
"Jsme už dlouho demokracií, převrat je něco nemyslitelného. Nejsme Egypt," tvrdí politoložka Mary Bossisová z aténské univerzity.
Armáda hrála i po demokratických změnách v roce 1973 nadále důležitou roli. Měla vysoký rozpočet hlavně kvůli problémům s Tureckem, které často hrozily přerůst v ozbrojený konflikt. Řecké letectvo bylo početné a vybavené americkými a francouzskými letouny.
V roce 1996 byla válka mezi Řeckem a Tureckem na spadnutí kvůli sporům o malý ostrov Imia v Egejském moři.
Vztahy se sousedem se však v posledních letech zlepšovaly, takže výdaje na armádu stát postupně omezoval. Zvláště od roku 2009.
Podle ústavy z roku 1977 je za ozbrojené síly odpovědná Nejvyšší rada národní obrany, v jejímž čele stojí premiér.
S koncem vlády vojenského režimu také souvisí dosud poslední referendum, které Řecko uspořádalo.
8. prosince 1974 lidé rozhodovali, zda země zůstane královstvím, nebo se změní v republiku. Devětašedesát procent hlasujících se vyslovilo pro republiku a abdikaci krále Konstantina II.
Plánované referendum o setrvání Řecka v eurozóně by tedy bylo první po sedmatřiceti letech, podle posledních zpráv ale premiér Jorgos Papandreu od svého záměru ustoupil.
V pátek večer navíc bude čelit v parlamentu hlasování o důvěře, výsledek je nejistý.
