Pásmo Gazy se opět do centra pozornosti dostalo v sobotu. Právě odtud pronikli do Izraele ozbrojenci, kteří vraždí v ulicích civilisty. Izrael odpovídá bombardováním tohoto území a vzkazuje, že "je ve válce". Současné vyostření dlouhodobého sporu mezi Izraelci a Araby je největší za poslední roky.
Hamás vyhrál palestinské parlamentní volby před 17 lety a poté pásmo ovládl. V krátké občanské válce vypudil konkurenční hnutí Fatah. Ačkoliv se Hamás kromě jiného profiluje jako islámské náboženské hnutí, žádná výrazná změna v tomto směru pro obyvatele pásma nenastala.
Na rozdíl od Palestinců ve východním Jeruzalémě nebo na Západním břehu Jordánu jsou Gazané konzervativní muslimové. Alkohol nebyl v enklávě dostupný už dříve, ženy vždy chodily zahalené a velký vliv měli duchovní kázající v mešitách.
Změnily se však vztahy s Izraelem. Hamás figuruje na izraelském seznamu teroristických organizací. Islamistické hnutí zase odmítá uznat existenci židovského státu a řešení konfliktu v podobě dvou států existujících vedle sebe. Židovského a palestinského. Stále tvrdí, že Palestinci mají nárok na celé území historické Palestiny včetně toho, které v roce 1948 ve válce ztratili.
Málo vody i elektřiny
Izraelská vláda se v roce 2007 rozhodla pro námořní blokádu Pásma Gazy, omezila také silniční spojení. Dříve jezdili Palestinci z enklávy za prací do Izraele, přes hranici putovalo i zboží v nákladních automobilech a kamionech. Dnes je provoz minimální. Podél Gazy je přísně střežené pásmo, na hraničním přechodu Erec stojí izraelští vojáci v betonových úkrytech kvůli obavám ze sebevražedných atentátníků nebo střelců.
Protože na základě dohod s Izraelem blokuje Gazu i sousední Egypt, pásmo je de facto uzavřeným místem a málokdo dostane povolení vycestovat. Gaza je od severu na jih dlouhá jen 46 kilometrů, od pobřeží moře na východní hranici je to šest kilometrů, na jihu deset.
Dva miliony obyvatel se potýkají s nedostatkem elektřiny a vody. V obou komoditách je Gaza závislá na Izraeli. Na mytí musí mnoho lidí používat mořskou vodu, část pitné vody se získává odsolováním. Elektrárna v Gaze je zastaralá, takže proud jde někdy jen několik hodin denně. Ti, kdo si to mohou dovolit, využívají generátory.
Nezaměstnanost je v pásmu vysoká. Různé zdroje udávají odlišná data, ale minimálně padesát procent obyvatel nemá práci. Zemědělci pěstují olivy, datle nebo ovoce, průmysl se omezuje na stavební materiál a textil. Ze zahraničí pomoc vládě Hamásu poskytuje například Katar.
Válečná budoucnost?
Pro izraelské vojáky byla v minulosti služba v Gaze tou nejméně oblíbenou. Pohybovat se v husté zástavbě v extrémně nepřátelském prostředí představovalo noční můru. V roce 2005 izraelská armáda pásmo opustila a s ní i tři tisíce obyvatel v šestnácti židovských osadách.
Mnozí Izraelci si oddychli, že do obávaného pekla už nebudou nasazováni. Pověstný je výrok bývalého premiéra Jicchaka Rabina z osmdesátých let: "Přál bych si se jednoho dne probudit a zjistit, že se Gaza oddělila od pevniny a odplula někam po Středozemním moři."
Právě v Gaze 8. září 1987 vypuklo palestinské povstání, takzvaná první intifáda. Na hraničním přechodu ztratil řidič izraelského kamionu kontrolu nad vozidlem a smetl dvě auta, ve kterých seděli palestinští dělníci z uprchlického tábora Džabalíja v Gaze. Čtyři z nich zemřeli. Když se zpráva v pásmu rozšířila, lidé se vzbouřili. Začala rebelie a televizní obrazovky ve světě dlouho plnil typický obraz: Palestinci házející kameny či zápalné lahve na izraelské vojáky.
Intifádu vystřídala v roce 1993 mírová dohoda mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny. Devadesátá léta přinesla lepší ekonomickou situaci. Stavěly se domy, na pobřeží Středozemního moře rostly hotely a restaurace. Palestinci dokonce postavili mezinárodní letiště. Nepokoje v roce 2000 a začátek druhé palestinské intifády ale způsobily, že nikdy nebylo uvedené do provozu.
V konfliktu, který propukl v sobotu, znovu padají na Gazu bomby a z ní vylétají rakety na Izrael.. Budoucnost pásma se tak v tuto chvílí zdá být opět válečná.