"Dřív jsme členy 'filtrovaly'. Přidávaly jsme jen své známé nebo lidi, za které jsme se mohly zaručit. Skupina se ale pak rozrostla až na 80 uživatelů a většinu z nich přidal Venja," vzpomíná šestnáctiletá Uljana (její jméno je změněné), jedna ze tří zakladatelek skupiny. "Nebyl moc opatrný," líčí pro nezávislé médium Vjorstka, sídlící v Praze.
Osmnáctiletého Venju Šiškina poznala poté, co ho přidala do skupiny na Telegramu kamarádka. Do chatovací místnosti se začali připojovat například lidé, se kterými se potkali na protivládních protestech.
Mladí Rusové si ve skupině psali o nejrůznějších tématech a podle dívky se vzájemně podporovali. Když prezident Vladimir Putin vyhlásil koncem září částečnou mobilizaci, začaly se množit útoky na vojenská náborová střediska, při kterých Rusové používali mimo jiné zápalné lahve. Ruský generální štáb proto vypalování středisek označil za teroristický útok, za který hrozí až 15 let vězení.
Dívky se na podobné zprávy snažily nereagovat ani je nešířit. Venja se ale na rozdíl od nich nebál. Jakožto člen transgender komunity, která čelí v Rusku perzekucím, se často ostře vyjadřoval na účet ruské vlády. Až jednou napsal, že by skupina měla náborová střediska vypálit.
Tehdy na jeho zprávu zareagovala Uljaně neznámá dívka s přezdívkou napsanou japonskými symboly. Požádala mladíka o radu, jak vyrobit Molotovův koktejl. Venja neváhal a poslal jí obrázek s krátkým návodem. Tím konverzace skončila.
Uljana nyní říká, že skutečnou identitu uživatelky nikdo vlastně neznal. Do chatovací skupiny se připojila krátce před tím, než si s Venjou začala psát o zápalných lahvích. Na jejím účtu také chyběly kontaktní údaje, které jsou jinak na Telegramu běžně dostupné.
Přátelé se domnívají, že právě ona mohla za to, co následovalo. Ať už byla dívka skutečná, nebo byl její účet jen nastrčený. V každém případě se ofocená komunikace dostala k ruské Federální bezpečnostní službě (FSB), která je známá špehováním či v některých případech odstraňováním odpůrců režimu. Život mladých Rusů se tehdy zcela změnil.
Zoufalý pokus o útěk
Venju si najednou předvolali na univerzitu. "Požádali ho, aby přišel podepsat dokumenty pro stipendium. Ačkoliv si o něj nikdy nezažádal, šel tam. Později ten den zavolal společnému příteli, že je ve vyšetřovací vazbě kvůli 'podněcování k terorismu'," vzpomíná Uljana, jejíž kamarádka okamžitě napsala do společné skupiny: "Jednoho z nás udali, opusťte chat." A skupinu na Telegramu raději smazala.
Osmnáctiletému Venjovi Šiškinovi hrozí podle médií až sedm let vězení. Jeho matka mu obstarala právníka a dívky varovala, že ten Venjovi poradil, aby je výměnou za nižší trest udal.
Uljana, Kaťa a Lida (i jména zbylých dvou dívek jsou smyšlená) se bály, že skončí ve vazbě jako jejich kamarád, a tak se rozhodly společně uprchnout z Ruska. S pomocí rodičů si pořídily letenky na 11. října. Tou dobou ale už byly v hledáčku FSB.
V den odletu měla Kaťa spolu se svým otcem vyzvednout Uljaniny kufry u ní doma. Když ale k domu přijeli, zahlédli bílou toyotu. Z auta vystoupil muž, který je požádal o pomoc. Podle serveru Vjorstka otevřel na svém telefonu dokument, podíval se do něj a zeptal se dívky, jestli Uljanu zná. "Odpověděla jsem, že ne. Vrátila jsem se k tátovi, zavolala Uljaně a varovala ji, že na ni venku čekají," tvrdí Kaťa.
Uljana v té době už nebyla doma. Zůstala tam ale její matka, která dceři později řekla, že do bytu vtrhli pracovníci FSB a ptali se po ní. Dívka se však už domů nevrátila a setkala se s Kaťou a jejím otcem na nejbližší benzinové pumpě.
Dívky pak varovaly třetí zakladatelku chatu Lidu. Ta si ihned zavolala taxi, protože se bála, že FSB se pokusí dostihnout i ji. Zatímco čekala na auto, ozvalo se zaklepání na dveře. "Představil se jako pracovník FSB. Chtěli prohledat byt. Sebrali mi telefon spolu se SIM kartou," líčí dívka, kterou poté odvedli k výslechu.
Tam se dozvěděla, že ona i její dvě kamarádky jsou zatím vedeny jako svědkyně. Server Vjorstka ale upozorňuje, že v Rusku se v podobných případech ze svědků snadno stávají podezřelí.
FSB Lidu propustila s tím, že za dva dny má přijít k dalšímu výslechu. "Vyšla jsem ven bez telefonu a peněz. Poprosila jsem kolemjdoucího o telefon, abych aspoň mohla varovat Kaťu s Uljanou," dodává.
Nejdelší cesta v životě
Trojice se dohodla, že se setkají na nějakém bezpečném místě. V tu chvíli jim už bylo jasné, že z Ruska neodletí - pravděpodobně by je zadrželi při kontrole na letišti. Policie je navíc měla zanesené v systému kvůli jejich účasti na demonstracích na začátku letošního roku.
Zatímco FSB vyslýchala rodiče dívek, Uljana, Kaťa a Lida se skrývaly díky přátelům. Ti jim během týdne koupili i nové mobilní telefony a SIM karty. Lidskoprávní aktivisté jim pomohli zorganizovat odjezd ze země tak, aby se dívky vyhnuly letišti.
"Tak začala nejdelší cesta našeho života," říká Uljana. Než se dívky dostaly do sousedního Kazachstánu, osm dní cestovaly různými dopravními prostředky. Tvrdí, že zastavovaly jen kvůli krátkému přespání. Hranice překročily 25. října.
Doufaly, že v Kazachstánu budou v bezpečí, ale země má s Ruskem dohodu o vydávání osob. Počátkem listopadu proto trojice uprchla do blíže nespecifikované země, kde je podle svých slov v relativním bezpečí. "Zatím je doma klid. Od Venji jsme nedostaly žádné zprávy," uzavírají dívky.
