Příběh studené války: Litevský námořník skočil na americkou loď, pak přežil Sibiř

Martin Novák Martin Novák
29. 10. 2020 19:02
Studená válka se svým rozdělením Evropy na Západ a Východ byla plná dramatických příběhů o útěku za svobodou. Lidé prchali přes ostnaté dráty a minová pole, přelézali zdi, kopali tunely přes hranice, létali na vlastnoručně vyrobených rogalech. A pak je tu případ Litevce Simase Kudirky.
Simas Kudirka ve filmu Skok hledí na loď, kde před padesáti lety neúspěšně požádal o azyl.
Simas Kudirka ve filmu Skok hledí na loď, kde před padesáti lety neúspěšně požádal o azyl. | Foto: Aktuálně.cz

Některé pokusy zůstávají v paměti dodnes, například takzvaný vlak svobody z roku 1951. Skupina lidí, včetně několika členů posádky, se zmocnila osobního vlaku z Chebu do Aše, ve velké rychlosti prorazila zábrany v hraničním pásmu a dostala se do západoněmeckého Selbu.

Lidé, kteří žili v Sovětském svazu, měli ještě méně možností dostat se na Západ. Kontrola pohybu byla tvrdší, málokdo vůbec získal povolení na to, přiblížit se k území nějakého svobodného státu, kde by se dalo požádat o azyl.

Před téměř padesáti lety - 23. listopadu 1970 - se pokusil unikátním způsobem o útěk ze Sovětského svazu litevský námořník Simas Kudirka. Jeho čin dopadl nejprve tragicky, ale konec byl přece jen pozitivní.

Kudirkův dramatický příběh po půl století ožívá na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Ten se letos kvůli pandemii koronaviru odehrává on-line a film Skok litevské režisérky Giedre Žickyteové je jeho součástí.

Režisérka zpovídá samotného Simase Kudirku, kterému je dnes devadesát let. Litevec je ve skvělé kondici, chodí si pravidelně zaplavat do studené vody v Baltu a ve filmu diváka osobně provází místy, která souvisela s jeho činem: na loď americké pobřežní stráže na východním pobřeží USA, americkým městem New York, bývalou vazební věznicí a výslechovými místnostmi sovětské KGB ve Vilniusu. Stále dobře chodí a vše si pamatuje. Koneckonců byl to fyzicky zdatný námořník a rybář.

Podívejte se na trailer k filmu Skok:

Skok | Video: MEtafilm

Film Skok začíná v Atlantiku. Starý muž se s filmovým štábem vrací na místo, kde před padesáti lety musel prožít nepochybně velké trauma.

Psal se rok 1970, když rybářská loď Sovětskaja Litva zamířila lovit téměř na hranici amerických pobřežních vod. Sověti i Američané se navzájem obviňovali z porušování mezinárodního práva a námořní bezpečnosti, a tak padlo rozhodnutí setkat se osobně a některé věci si vyříkat. Lodě proto připluly těsně k sobě poblíž ostrova Martha's Vineyard, kde měli zástupci obou zemí o sporech jednat.

Doba temna pro Litvu

Simas Kudirka byl na lodi Sovětskaja Litva radistou. Měl tedy dopředu informace, že sovětské a americké plavidlo se dostanou těsně k sobě. Začal přemýšlet nad plánem, jak se na americkou palubu dostat a požádat o azyl.

Stejně jako mnoho Litevců měl i on a jeho rodina za sebou temnou minulost. Někteří jeho příbuzní bojovali po druhé světové válce v partyzánských oddílech, zvaných Lesní bratři, proti komunistickému režimu. Na příkaz Josifa Stalina byli tito lidé nemilosrdně likvidováni a mnoho rodin ze všech tří pobaltských republik (Litvy, Lotyšska a Estonska) skončilo v lágrech na Sibiři. Byla to pro mnohé Litevce doba represí a útlaku.

"Šel jsem pracovat na loď, protože jsem si myslel, že námořník může vidět kus světa. Že uvidí palmy na pobřeží, když se plaví někam do tropů. Ve skutečnosti jsme ale byli na sovětských lodích jako ve vězení. Plavili jsme se v mrazivých vodách a nemohli nikde vystupovat," rekapituluje Kudirka ve filmu.

Když poprvé uviděl Američany, byl prý v šoku. "Chovali se velmi příjemně a normálně. Říkal jsem si: Tak tohle mají být ty kapitalistické bestie, jak nám je doma líčili?"

Když jednání skončilo, sovětská delegace se chystala americké plavidlo opustit a lodě měly od sebe odplout. Kudirka stál na horní palubě Sovětské Litvy a díval se na tu americkou, vzdálenou tři metry. "Znovu se mi všechno promítalo v hlavě. Gulagy, výslechy, jak doma nic nemůžeme. Díval jsem se na americkou palubu a pak jsem najednou skočil."

Poklidná schůzka se tak rázem změnila v diplomatický incident. Kudirka běžel po schodech ke kapitánskému můstku a shodou okolností potkal sovětského kapitána ze své lodi, který byl už na cestě zpět. "Co tu děláš?" zeptal se radisty. "Teď nemám čas o tom mluvit," odpověděl Kudirka a běžel předat americké posádce své doklady a oznámit jí, že žádá o azyl.

Litevec, ne Rus

V tu chvíli vstupuje na scénu Ralph Eustis, kapitán americké lodi USCGC Vigilant. Protože byl večer, nedokázal se spojit s nikým z ministerstva zahraničí ani obrany, neměl jasné pokyny. Dostal pouze rozkaz od velitele pobřežní stráže, aby Kudirku vydal zpět Sovětům.

Litevec se deset hodin schovával v kajutě. Pak mu Eustis oznámil rozhodnutí: musí se vrátit zpět na Sovětskou Litvu. Kapitán dovolil sovětské posádce, aby si pro Kudirku přišla. "Prosil jsem je, utíkal jsem na záď a říkal si, zda neskočím do vody. Zda to neukončím. Ale nenašel jsem dost odvahy," vrací se ve filmu ke klíčových okamžikům nyní 90letý muž.

Dnes devadesátiletý Simas Kudirka ve filmu Skok.
Dnes devadesátiletý Simas Kudirka ve filmu Skok. | Foto: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava

Jeho vlastní kolegové ho chytili, bili mu hlavou o ocelové schodiště, pak ho povalili na břicho, svázali mu ruce a odvedli ho. Eustis na tyto okamžiky ve filmu vzpomíná se slzami v očích: "Často se mi to vracelo. Pronásleduje mě to celý život. Často jsem si říkal, proč jsem nejednal jinak, ale nešlo to vrátit."

A líčí, jak se mu Kudirka snažil vysvětlit, že je Litevec, a ne Rus.

Ze Sibiře až do New Yorku

Kudirku odvezli domů, kde ho čekal soud za vlastizradu. Dostal deset let. Ve filmu vzpomíná nad mapou bývalého Sovětského svazu na tábory, kterými prošel: "Dostal jsem se do Permu, tam byla strašná zima. Tam už cítíte dech Sibiře. A Vorkuta? Radši nevzpomínat. Hluboký sníh, minus padesát stupňů."

Mezitím ve Spojených státech vypukl skandál. Novináři se dozvěděli o incidentu a útočili na prezidenta Richarda Nixona. Jak je možné, že tento člověk byl vydán zpět Sovětům? Bílý dům i Pentagon se od rozhodnutí vrátit uprchlíka distancovaly, Eustis a velitel pobřežní stráže byli suspendováni. Ve snímku se objevují archivní záběry demonstrací z New Yorku a dalších měst, kde protestovali proti vydání Kudirky hlavně lidé, kteří sami uprchli z komunisty ovládaných východoevropských zemí.

Skupina žen dokonce založila iniciativu s cílem dostat Litevce z vězení do Spojených států. Zpočátku to vypadalo nedosažitelně, Moskva odmítala diskusi s tím, že jde o vnitřní sovětskou záležitost.

Byla to ale doba, kdy sovětský vůdce Leonid Brežněv usiloval o určitou dohodu se Spojenými státy a západní Evropou. V Kremlu měli zájem o snížení napětí a o obchodní styky. Když Nixonův nástupce Gerald Ford s Brežněvem jednal, osobně ho požádal o Kudirkovo propuštění a vyhoštění do USA. Moskva nakonec souhlasila, Litevec s rodinou a dětmi v roce 1974 přistál v New Yorku. Anglicky neuměl skoro ani slovo, ale stal se oslavovaným hrdinou.

Návrat domů

Vysílaly o něm televize, objevoval se na titulních stránkách novin. V Hollywoodu dokonce natočili hraný film s hercem Alanem Arkinem v hlavní roli. Litevské téma využil také spisovatel Tom Clancy ve svém románu Rudý říjen, kde se inspiroval vedle Kudirky i vzpourou na sovětské armádní lodi Storoževoj, kterou vedl v roce 1975 velitel Valerij Sablin. Spojením skutečných postav Kudirky a Sablina vznikla románová postava litevského kapitána Marka Remiuse, kterého pak ve filmu Hon na ponorku, natočeném podle Clancyho románu, ztvárnil Sean Connery.

Kudirka své nové vlasti vzdával mimořádný hold: každé ráno na stožáru před svým domem vztyčoval americkou vlajku. "Nevíte, jak se žije tam a tady. Nedokážete si představit, jaké štěstí máte," říkal v rozhovorech.

Později se na něj zapomnělo, a když se rozpadl Sovětský svaz, získala svobodu i jeho původní vlast. Litva. V roce 2007 se tam rozhodl vrátit, zatímco jeho děti zůstaly ve Spojených státech. Žena mu zemřela před pěti lety. Film Skok končí záběry, jak starý muž ráno vychází před svůj domek na severu Litvy a na stožár vyvěšuje litevskou vlajku. Svobodný muž ve své svobodné zemi.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 52 minutami

Překážkář Warholm a běžkyně Hassanová jsou nejlepšími atlety Evropy

Světový rekordman a olympijský šampion na 400 metrů překážek Karsten Warholm a univerzální nizozemská běžkyně Sifan Hassanová, která získala tři medaile na olympijských hrách v Tokiu, jsou nejlepšími atlety Evropy za rok 2021. Warholm v anketě Golden Tracks Evropské atletiky obhájil vítězství z roku 2019, Hassanová triumfovala poprvé. Loni se ceny kvůli koronaviru nevyhlašovaly.

Warholm vyhrál díky fantastické sezoně, v níž v Oslu časem 46,70 překonal bezmála tři desítky let starý světový rekord Kevina Younga a pak v nevídaném olympijském finále posunul hranici lidských možností na jednom okruhu s překážkami pod 46 sekund. Jeho výkon 45,94 by byl kvalitní i na hladké čtvrtce. Sám se na olympijský závod podíval několikrát ze záznamu v různých jazycích. "Poslouchal jsem jen ty emoce. Ty byly hlavní, i když jsem moc nerozuměl. Myslím, že to bylo dobré," usmíval se při slavnostním ceremoniálu.

Třetí rok za sebou pětadvacetiletý Nor ve své hlavní disciplíně neprohrál. Triumfoval i ve finále Diamantové ligy v Curychu. "Vždycky si myslím, že se mohu ještě zlepšit, ale teď už to bude těžší," uznal. Vzápětí ale doplnil, že motivace mu rozhodně nechybí. Ve finále evropského atletického ocenění předčil dva jiné olympijské vítěze - švédského tyčkaře Armanda Duplantise a italského sprintera Marcella Jacobse.

Hassanová v Tokiu útočila na tři zlaté medaile. Vyhrála závody na 5000 a 10.000 metrů, ale na patnáctistovce skončila třetí. Na jaře byla krátce světovou rekordmankou na 10.000 metrů. Její čas 29:06,82 z Hengela ale jen o dva dny později překonala Etiopanka Letesenbet Gideyová. Osmadvacetiletá Nizozemka na trůnu vystřídala ruskou výškařku Marii Lasickeneovou, která se díky triumfu na olympijských hrách a ve finále Diamantové ligy dostala mezi finalistky i tentokrát. Stejně jako olympijská vítězka v hodu kladivem Anita Wlodarczyková z Polska ale na hvězdnou Nizozemku nestačila.

Úspěch ženské nizozemské atletiky podtrhla překážkářka Femke Bolová, která získala cenu pro vycházející hvězdu vyhlašovanou českým viceprezidentem Evropské atletiky Liborem Varhaníkem. Jednadvacetiletá Nizozemka na své hlavní trati vyhrála všechny závody s výjimkou bleskurychlého olympijského finále, kde nestačila na americké hvězdy Sydney McLaughlinovou a Dalilah Muhammadovou. Ty se dostaly pod hranici bývalého světového rekordu, Bolová časem 52,03 překonala evropský rekord a zařadila se za ně na třetí místo historických tabulek.

Totéž ocenění v mužské kategorii si odnesl devatenáctiletý Francouz Sasha Zhoya. Na mistrovství světa juniorů dvakrát překonal juniorský světový rekord na 110 metrů překážek. Posunul ho celkem o 27 setin na 12,72 sekundy.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V Itálii začala lyžařská sezóna. Lyžaři musejí mít covidový pas

V Itálii dnes začala zimní lyžařská sezona. Jako první zprovoznilo své vleky alpské středisko Breuil - Cervinia, které má sjezdovky na italské i švýcarské straně Alp, napsal deník La Repubblica. Loňskou zimní sezonu silně poznamenala epidemie covidu-19. I letos lyžaři musí dodržovat celou řadu opatření.

Podle stávajících pravidel se při vstupu do areálu musí návštěvníci prokázat covidovým pasem. Ten získají, pokud jsou naočkovaní alespoň první dávkou vakcíny proti covidu-19, mají negativní test či se uzdravili maximálně před šesti měsíci z nemoci covid-19. V areálu musí mít lyžaři také nasazenou roušku či respirátor.

Podle šéfa střediska Herberta Tovagliariho byl zájem o lyžování dnes dosti vysoký. Covidové certifikáty kontrolovali zaměstnanci ručně, fronty však nebyly moc dlouhé. V příštích týdnech chce provozovatel nainstalovat automatizovanou kontrolu certifikátů, která by odbavení měla urychlit. Systém by měl být připravený do Vánoc, kdy se do hor obvykle vypraví velký počet lidí.

Loňská zimní sezona v mnoha alpských střediscích v Itálii prakticky neodstartovala. Po dlouhou dobu platil vládní zákaz provozu vleků i cestování mezi regiony. Tehdejší kabinet premiéra Giuseppa Conteho pak provozovatelé areálů kritizovali za to, že datum spuštění vleků opakovaně odkládal. Někdy se tak stalo jen několik málo dnů před plánovaným startem. Vleky a lanovky se nakonec mohly rozjet až pozdě na jaře. Některé areály pak nabízely na ledovcích takzvané letní lyžování.

Provozovatelé lyžařských areálů však letos mají naději na lepší sezonu také díky vývoji epidemie covidu-19. Podle Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) je většina severoitalských regionů v nejnižším, zeleném, stupni rizika. Jedinou výjimkou je Benátsko, kde leží například Cortina d´Ampezzo, které je ve středním, oranžovém, stupni rizika. I tam by se ale vleky měly rozjet, až to počasí umožní.

Další zprávy