Havana - "Brzy mi bude 90 let. Brzy budu jako všichni ostatní. Čas si přijde pro nás všechny, ale myšlenky kubánských komunistů zůstanou na této planetě jako důkaz, že když se s nimi pracuje se zápalem a důstojností, tak mohou produkovat hmotné i kulturní hodnoty, které lidé potřebují." Tato slova pronesl Fidel Castro, když se 19. dubna naposledy objevil na veřejnosti.
Kulaté narozeniny oslaví bývalý profesionální revolucionář tuto sobotu. Vojenskou uniformu už ale dávno vyměnil za teplákovou soupravu adidas a posledních 10 let se na veřejnosti objevuje jen sporadicky.
"Líder Máximo" nebo také "Comandante en Jefe", jak Castra titulují tamní média, stál v čele Kuby bezmála 50 let. Za tu dobu se v USA vystřídalo deset prezidentů a Fidel musel překonat neuvěřitelných 638 pokusů o atentát.
Stihl si ale také vytvořit kult osobnosti, zapsat se do Guinessovy knihy rekordů za nejdelší projev na půdě OSN a stát se třetí nejdéle vládnoucí hlavou státu na světě.
Z ráje mafiánů ostrov svobody
Stejně jako on se během té doby proměnila i Kuba. Po pádu diktatury Fulgencia Batisty, která z Havany vytvořila ráj amerických gamblerů a mafiánů, se změnila v izolovaný "ostrov svobody". S kubánskou revolucí za zády Castro provedl pozemkovou reformu a kromě tisíců hektarů půdy znárodnil i majetek zahraničních firem.
Vysloužil si za to ekonomické embargo, které na ostrov uvalily USA a které s malými změnami platí dodnes. To ho katapultovalo do náruče Sovětského svazu a hospodářské závislosti na RVHP.
Ve své době byl Fidel Castro miláčkem levicových intelektuálů a podařilo se mu vytvořit si přátele po celém světě. Svým obdivem ke kubánskému vůdci se například netajil Nelson Mandela a blízké přátelství ho pojilo i s kolumbijským spisovatelem Gabrielem Garcíou Márquezem. On sám byl velkým fanouškem Ernesta Hemingwaye, jehož Komu zvoní hrana se údajně řadí mezi jeho nejoblíbenější knihy.
Se svým spřízněným spolupracovníkem Che Guevarou rozvážel revoluci do světa a jen několik desítek kilometrů od hranice se Spojenými státy budoval komunistický ráj. Cenu za něj měli zaplatit političtí vězni a lidská práva a svobody, které se potlačují dodnes. Od příchodu Fidela Castra k moci z ostrova uprchly desítky tisíc lidí.
"Odsuďte mne, nezáleží na tom. Historie mě osvobodí," prohlásil ve svém slavném projevu u soudu v roce 1953 po nepodařeném útoku na kasárna Moncada a tato památná věta by mohla platit i dnes. Vždyť na ní později postavil svůj manifest guerillového Hnutí 26. července.
Svými projevy byl ostatně proslulý, a to především pro jejich délku. Ten nejdelší pronesl v roce 1986 na třetím sjezdu kubánské komunistické strany v Havaně. Castro tehdy mluvil celých 7 hodin a 10 minut. Jeho přezdívka El Caballo (Hřebec) a pověst sexsymbolu ale naznačují, že se zaujetím publika problémy neměl.
Revoluce nezná bratra
Podle všeho neměl kubánský vůdce o ženy nouzi. Sám se dvakrát oženil a zplodil nejméně osm dětí, o kterých se ví. Ne na všechny své potomky ale může být pyšný. Jeho dcera Alina Fernández z Kuby utekla v roce 1993 přestrojená za španělskou turistku a požádala o azyl v USA. Od té doby žije v Miami a patří mezi nejhlasitější odpůrce režimu na Kubě.
V rodinném klanu Castrů ale zdaleka není jediným zběhem. Fidelova sestra Juanita Castro, která z Kuby uprchla už v roce 1964, dokonce nějaký čas spolupracovala s americkou Ústřední zpravodajskou službou (CIA) pod krycím jménem Donna. I přes počáteční sympatie, které ke kubánské revoluci chovala, se s bratrem rozkmotřila poté, co znárodnil také rodinný statek a přilehlou půdu. Vůdce revoluce ve svém tažení doslova neznal bratra.
Sourozenců měl Fidel Alejandro Castro Ruz celkem šest. Narodil se jako druhé nemanželské dítě podnikatele s cukrovou třtinou a jeho služky. Až do svých 15 let vyrůstal na statku jako levoboček, než se jeho rodiče vzali. Ve stejné době nastoupil na univerzitu studovat práva, která dokončil v roce 1955. To už ale coby člen komunistické Strany kubánského lidu zasvětil svůj život revoluci.
Jeho nejbližším rodinným příslušníkem je bezesporu mladší bratr Raúl, kterému v roce 2006 předal své pravomoci nejvyššího představitele státu. On sám je v rukou třímal od roku 1959.