


Když se mluví o čínské ekonomice, obvykle padají silná slova o supervelmoci, která brzy předežene Spojené státy. Nová analýza amerického experta na čínskou ekonomiku Logana Wrighta z výzkumné organizace Rhodium Group ale nabízí odlišný pohled.
Čína podle Wrighta nyní prochází pomalým a nezvratným chátráním svých ekonomických nástrojů. Země řízená komunistickou vládou už nedokáže svou ekonomiku efektivně nastartovat pomocí úvěrů a investic, jak to dělala celé roky.
„Mezi lety 2008 a 2017 čínské banky nafoukly objem úvěrů o částku odpovídající třetině celosvětového HDP. Teď přichází účet za tento dluhový boom. Nastává historická příležitost pro USA a jejich spojence,“ píše Wright v prestižním časopise Foreign Affairs.
Nejviditelnější důsledek minulých let je pád realitního trhu, který kdysi tvořil čtvrtinu celé čínské ekonomiky. „Ta od covidového roku 2021 podle našeho odhadu v přepočtu na dolary vzrostla jen asi o dvě procenta, zatímco ta americká o 28 procent,“ tvrdí americký expert.
Domácnosti a firmy ze země středu nyní nemají dost peněz na utrácení. Číně zbývá jediná cesta k růstu: vyvážet co nejvíc do zahraničí. Loni dosáhla rekordního obchodního přebytku 1,2 bilionu dolarů díky vývozu zboží za 3,8 bilionu dolarů.
„Jenže tohle není známka síly – je to spíš nouzové řešení. Slabá poptávka doma nutí čínské firmy prodávat přebytky venku za snížené ceny, což ničí konkurenci po celém světě, včetně USA a Evropy,“ tvrdí Wright.
Peking si je téhle zranitelnosti dobře vědom, a proto se snaží za každou cenu udržet zahraniční trhy otevřené pro svůj export. Když mu nestačí diplomacie, sahá po nátlaku.
Letos například využil své kontroly nad vývozem vzácných zemin vůči Japonsku nebo pohrozil Evropské unii poté, co přijala zákon na podporu vlastního průmyslu.
Tahle agresivita ale podle autora prozrazuje spíš slabost než sílu. Schopnost kontrolovat vývoz totiž funguje jen tam, kde Čína ovládá naprostou většinu světové produkce, a takových odvětví je málo. Jakmile si svět najde alternativní zdroj, čínský nátlak výrazně oslabí.
Tady leží klíčová páka Západu. Zatímco Čína má nůž na krku v podobě klesajících příjmů z daní (jen 15,4 procenta HDP, méně než kterákoli země OECD) a schodku státního rozpočtu kolem devíti až deseti procent HDP ročně, Spojené státy a jejich spojenci ovládají něco, co Čína teď nemá – obrovský spotřebitelský trh.
Autor navrhuje, aby USA cíleně omezovaly přístup čínského zboží na západní trhy tam, kde čínský export roste nejrychleji – třeba u obráběcích strojů, průmyslových robotů, chemikálií nebo lodí. Tahle strategie by podle Wrighta stavěla Peking do čím dál nepříjemnější pozice.
Kdyby se na to Čína rozhodla odpovědět úplným zastavením dodávek klíčových surovin a zboží, tak by rychle přišla o hlavní zdroj vlastního růstu. „Takový krok je tedy pro ni jen krátkodobě udržitelný. Naopak čím déle jednání trvá, tím víc času získává zbytek světa na to, aby si našel alternativní dodavatele,“ tvrdí Wright.
Hrozba z Číny dnes není nevyhnutelná, dá se jí čelit. Ekonomický úpadek podkopává Pekingu schopnost financovat dlouhodobé průmyslové, technologické a vojenské plány.
Otázka podle autora nezní, jestli Čína zůstane výzvou pro Spojené státy, ale jestli Washington a jeho spojenci pochopí, jak moc se karty za poslední roky změnily. A jak rychle by měli podle toho upravit svůj postup.
Wright vyzývá Západ, aby kvůli snižování čínské ekonomické moci postupoval ve shodě. Jednotlivé země, včetně Česka, se ale snaží prosazovat vlastní politiku.
Premiér Andrej Babiš například zvažuje návštěvu Číny, jež by podle něho byla důležitá pro české firmy. „Jsem přesvědčen, že to může přinést velice konkrétní, ekonomické, prospěšné výsledky pro naši zemi a pro naše spoluobčany,“ myslí si Babiš.