Exkluzivní svědectví: Žil jsem blízko bhútánského krále

Roman Staněk
27. 4. 2008 11:00
Exkluzivní zpověď Čecha, který v Bhútánu prožil 6 let
Už třetí král dynastie Wangčuků se snaží Bhútán modernizovat. Dědeček současného panovníka postavil cesty, otec zavedl televizi a internet a současný král se vzdal absolutní moci ve prospěch demokracie (foto z indicko-bhútánské hranice těsně před volbami)
Už třetí král dynastie Wangčuků se snaží Bhútán modernizovat. Dědeček současného panovníka postavil cesty, otec zavedl televizi a internet a současný král se vzdal absolutní moci ve prospěch demokracie (foto z indicko-bhútánské hranice těsně před volbami) | Foto: Reuters

Thimbú/Praha - Bhútán, známý též coby země hřmícího draka, byl dlouho ospalým královstvím, kde se zastavil čas. Dnes patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícícm zemím současného světa.

Během několika málo let tento izolovaný himalájský stát prodělal ohromný skok ze středověku do současnosti. Teprve před pár lety král zavedl televizi, telefon nebo internet. Letos se navíc jeho syn a následník trůnu vzdal absolutní moci ve prospěch lidu a učinil z Bhútánu nejnovější demokratický stát na světě.

U vzniku moderního Bhútánu stál také jeden Čech. Jaroslav Slavický žil a pracoval v tomto království téměř šest let. Bhútán mu za tu dobu přirostl k srdci. Jeho přátelé jsou bývalí premiéři, ministři, zná se dokonce s některými členy královské rodiny.

V exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje nejen svůj život v horském království, ale také upozorňuje na některá úskalí modernizace, jako je například v skrytu doutnající etnický konflikt.

A.cz: Jak jste se do Bhútánu vlastně dostal?

V roce 1978-9 došlo k zajímavé klimatické události. Byl velmi teplý prosinec, lidé chodili na silvestra v tričku. Ale během několika hodin teplota spadla asi o 30 stupňů. V Evropě lidé mrzli a v Himálaji to způsobilo vymírání stromů v místech na krajích lesů. Došlo k oslabení stromů, ty byly napadeny kůrovcem.

Obrovské plochy lesa odumřely. Bhútán byl zoufalý. Spousta spadlých stromů, zaostalé lesnictví, neexistující infrastruktura. Proto země požádala o pomoc Světovou banku a ta tam vyslala odborníky. Později jsem tam přijel taky já, měl jsem za úkol zavést lesnické plánování, to tam bylo ještě z dob britské nadvlády.

A.cz:Vy jste byl v Bhútánu v době, kdy král uskutečňoval další fázi modernizace ze mě. Zaváděla se televize, internet a podobně. Co k tomu panovníka vedlo?

Bhútán byl velmi izolované království. Měl ale velké štěstí, protože většina jeho panovníků byla velmi osvícených, což vychází z buddhistické tradice. S modernizací začal už jeho otec (dědeček dnešního krále) na začátku 60. let, kdy proběhla válka mezi Čínou a Indií. Číňané tehdy postupovali údolími Bhútánu.

V tu dobu si Indové uvědomili, co by se stalo, kdyby se Čína rozhodla Bhútán obsadit, stejně jako Tibet. To by znamenalo přímé ohrožení indických oblastí. Indie proto začala Bhútán podporovat nejen politicky, ale i ekonomicky, a tím nastartovala jeho rozvoj. Bylo to velmi těžké. Lidé nebyli připraveni, žili na úrovni 16. století.

A.cz: Jak tedy minulý král přesvědčoval lid o nutnosti takovýchto změn?

Jaroslav Slavický

Jaroslav Slavický

Jaroslav Slavický

  • Pochází z Rožnova pod Radhoštěm, vystudoval v Brně lesní inženýrství, specializuje se na tropické lesnictví. V roce 1968 emigroval do Kanady.
  • Jako odborník dlouhodobě pracoval v 11 rozvojových zemích (mj. Bangladéš, Indonésie, Pákistán, Nigérie, Thajsko). Působil také v Ugandě, kde se osobně setkal s tamním krutým diktátorem Idi Aminem.
  • Do Bhútánu přijel poprvé v roce 1991. Úhrnem v zemi strávil bezmála šest let, než ji v roce 1998 nadobro opustil. Stál u zrodu národního parku Thrumsingla, je osobním přítelem královské rodiny, bývalého premiéra a několika ministrů.

Čtěte na Aktuálně.cz o změnách v Bhútánu:

Všechno začalo vzděláváním. Král dědeček povolal kanadského jezuitu, Otce Mackeye, který stál u zrodu moderního bhútánského školství. Vznikaly školy, děti z hor do nich chodily mnoho hodin naboso, přes hory. Ale vyplatilo se to, protože nová elita vznikla právě z těchto lidí z odlehlých vesniček.

A.cz: Modernizace probíhala přímo před vašima očima. Jakým způsobem?

Když jsem tam přijel, žádná televize tam nevysílala. Existovalo jen pár načerno instalovaných satelitů. Televize sledovali pouze cizinci. Místní lidé k nim neměli přístup. Pak se začala zavádět pevná linka odněkud z Indie. Telefonní systém dělali Japonci, a tak Bhútánci paradoxně měli jednu dobu nejmodernější telefonní systém na světě! Je to těžko vysvětlitelné, to je Himálaj, a najednou tam byl telefon.

A.cz: Dalším krokem této "postupné modernizace" je přechod k demokracii. Ozývají se však hlasy, že Bhútánci vlastně demokracii vůbec nechtějí a volí jen proto, aby udělali radost králi.

Král Džigme (otec) připravil Bhútánce na přechod ke konstituční monarchii, i když někteří tomu pořád nerozumí. Jenže on stejně nemohl zabránit pronikání internetu a podobných věcí do země, to prostě nešlo.

Když jsem odjížděl, tak mu lidé začali přezdívat "internetový král". A v tu dobu si už mohli pořizovat i televize. Ty tam sice byly už předtím, ale pouze se půjčovaly s videem. Takže mladí měli přehled, ale televizní vysílání ještě nebylo. Zato teď dorazilo i do těch nejzapadlejších vesniček.

A.cz: Má ta modernizace také své stinné stránky?

Rozhodně. Lidé z hor se začali stěhovat do větších měst a protože neměli práci, tak začali krást. Kriminalita se zvyšuje, i když ji policie zatím zvládá. Mně také vykradli dva mladíci dům. Chytili je po čtyřech dnech. Vše vrátili.

Starší dostal 2,5 roku a rodina toho mladšího mi zaplatila to, co stačili utratit, i když byla velmi chudá. Na druhou stranu, mi známí ze Světového potravinového programu, kteří do Bhútánu jezdí pravidelně, říkají, že vidí, jak se země mění k lepšímu.

A.cz: Co takovýto příliv západní kultury, i když v řízené podobě, může udělat s tradičními hodnotami Bhútánců?

Bhútán je zemí dosti konzervativní. Snaží se udržet si svojí historickou kulturní identitu. Do práce lidé museli nosit národní kroj - gho. Představte si, že mladí v tom musí chodit, takže si třeba pod to dávají rifle, ale ty tradice se udržují. A tak to je ve všem.

A.cz: Novému králi (synovi) někteří vytýkali podmínku, že se voleb, které zorganizoval, mohou zúčastnit pouze vysokoškolsky vzdělaní lidé. Proč myslíte, že král rozhodl takto?

Nevím, co za tím je, ale brzy pozná, že to není dobré řešení. V budoucnu to eliminuje zastupitele chudých vrstev. Naštěstí díky tomu rozvoji školství většina vysokoškoláků pochází z velmi chudých poměrů. Ta tzv. aristokracie zaspala, nepotřebovali studovat, jenže teď jsou odstaveni od moci.

A.cz: Jedním s největších problémů Bhútánu je a byl vztah k národnostním menšinám. Přes sto tisíc vysídlených bhútánských Nepálců z jížní části země teď po mnoha letech strávených v uprchlickém táboře dostalo azyl v USA. Co Bhútáncům na Nepálcích tak vadí?

Nepálci mají větší smysl pro obchod a pochopitelně začali postupně nabývat moci. To vedlo k velkým problémům, Bhútánci se báli, že budou úplně odstaveni. V určitých kruzích šlo až o etnické čistky, nemyslím teď, že by je násilně utlačovali, spíše jim neumožnili zastávat vysoké funkce, omezovali je v práci a podobně.

Typická architektura domu v Bhútánu. Falusy, jako symboly fertility, jsou namalované téměř na každém domu, velikost a zobrazeni je závislé jen na fantazii a vkusu malíře, který je maloval.
Typická architektura domu v Bhútánu. Falusy, jako symboly fertility, jsou namalované téměř na každém domu, velikost a zobrazeni je závislé jen na fantazii a vkusu malíře, který je maloval. | Foto: Archiv Jaroslava Slavického

A.cz: S tím souvisí i nárůst extremismu v uprchlických táborech u bhútánských hranic, kde sílí maoisté. Jsou pro Bhútán skutečnou hrozbou?

Nedokážu posoudit, do jaké míry představují v současné době pro Bhútán problém. Když jsem tam byl já, daleko větší problém tvořili bojovníci za nezávislost Ásámu (indický svazový stát sousedící s Bhútánem - pozn. red.), kteří se ukrývali ve zdejších horách.

A.cz: Co vlastně vědí Bhútánci o České republice?

Pochopitelně běžný obyvatel vůbec nic. Ale vzdělanější lidé už vědí. Řeknu jeden příklad. Potřeboval jsem do Česka poslat plnou moc. Ale v Bhútánu mi nikdo neuměl dát razítko, tak volám ministru spravedlnosti a on říká, přijď ke mně a já ti to potvrdím. Až když mi to podepisoval, zjistil, že jsem Čech. Ten věděl o Česku úplně všechno. O roce 1968, znal Dubčeka, to bylo neuvěřitelné.

Jen pro zajímavost, do té mé žádosti napsal, že jsem ji psal před jeho očima a že údaje v ní jsou pravdivé. Nakonec připojil podpis velký jako polovina strany. Dodnes má můj bratr ten podpis zarámovaný. Taky si pamatuji, že jsem pár Bhútánců, zaměstnanců jednoho ministerstva, přes jednu organizaci poslal do Česka na exkurzi. Pochopitelně se jim nejvíce líbily české holky a chutnalo pivo.

A.cz: Má Bhútán nějaké přírodní bohatství?

Obrovské množství elektrické energie. Indie je od nich schopná koupit veškerou energii. Řeky tam padají z obrovských výšek a jsou ideálním zdrojem energie. Jenže Indie chce, aby Bhútánci stavěli přehrady, což už je zásah do životního prostředí a král to zatím odmítá.

A.cz: Bhútánský král použil jednou termín Hrubé domácí štěstí jako ekvivalent Hrubému domácímu produktu. Co tím měl na mysli?

Termín Hrubé domácí štěstí se užívá proti ekonomům, kteří přijedou a říkají, že v Bhútánu je špatná ekonomická situace. Ukazatel blahobytu je v tomhle pro Bhútán zbytečný.

Tam jsou lidé chudí, co se týká příjmu, ale přesto tam nenajdete žádné žebráky jako vedle v Indii. Téměř neexistují sebevraždy, lidé jsou šťastní. Jsou spokojeni, mají co jíst, sociální cítění je velmi rozvinuté.

A.cz: Hovořil jste o žebrácích, sebevraždách. Nemohou se tyto neduhy dostavit společně s "nastolením" demokracie? Ostatně o Indii se říká, že je největší demokracií na světě.

Nevěřím tomu, že demokracie znamená chaos, kriminalitu nebo rozdíly v sociálním cítění lidí. Myšlení lidí neovlivní to, že tam bude trochu jiné zřízení než teď.

 

Právě se děje

Další zprávy