Nedávno jste ve svém eseji napsal, že se svět ocitá v konfliktu mezi otevřenou společností a takzvaným identitárním radikalismem. Co jste tímto výrazem měl přesně na mysli?
Směřujeme ke střetu mezi liberální demokracií a protiliberálním, autoritářským myšlením. Je to vidět v západní i ve východní Evropě.
Zároveň na mezinárodním poli sílí soutěž demokratických zemí s autoritářskými režimy, jakými jsou Rusko nebo Čína.
Je to o zachování konceptu otevřené společnosti. O zachování různosti názorů, politického pluralismu a otevřené soutěže. Otevřené soutěže i ve smyslu kulturní a etnické různorodosti a otevřené globální ekonomiky.
Čím tedy přitahují hnutí, která hlásají návrat k protekcionismu?
Hnutí stojící proti všem těmto zmíněným idejím, hnutí propagující ekonomický protekcionismus jako odpověď na globalizaci, usilující o uzavření hranic pro imigranty a o návrat k ideji homogenního národa lidem nabízí pocit bezpečí v nebezpečných časech. Příkladem je například Národní fronta Marine Le Penové ve Francii.
Největší výzvou pro liberální demokracie je proto nabídnout jiný druh bezpečnosti a bezpečí, které by byly založeny na silných veřejných institucích, kvalitním vzdělání a na vysoké úrovni inovací v našich společnostech. Musíme potvrdit, že zastáváme a budeme zastávat určité hodnoty, hodnoty liberální demokracie.
Vidíte tento konflikt i v Německu?
Jistěže. Ještě před přibližně dvěma lety se zdálo, že Německo je v Evropě ostrovem stability. Ale teď jsme i my zasaženi touto protiliberální vzpourou. Nový fenomén pravicového populismu, reprezentovaný novou politickou stranou, se vzedmul hlavně v kontextu debat a konfliktů kolem uprchlické politiky kancléřky Angely Merkelové. Vytvořil se prostor pro hnutí proti elitám, establishmentu a uprchlíkům.
Zajímavé je, že toto hnutí původně začalo jako hnutí proti EU a proti euru. Je to hnutí, které chce v době globálního neklidu ustoupit do národní pevnosti.
V Německu ale slyšíme i mezi politiky mainstreamových stran názory, že uprchlíků je příliš mnoho a země to nezvládne. Například v bavorské CSU...
Debata by měla být založena na faktech. Ve skutečnosti je však víc o kulturní identitě a o tom, jak si kdo představuje, že by společnost měla vypadat. Samozřejmě že Německo má zdroje a kapacitu na to, aby tolik uprchlíků zvládlo.
Loni po několika týdnech improvizace začaly federální vláda, spolkové země a komunity na místní úrovni své úsilí koordinovat. Lidem, kteří přišli, jsme absolutně schopni poskytnout bydlení, zdravotní péči a školní vzdělání. Bylo – a stále je – mnoho dobrovolníků, kteří pomáhají a starají se. Jsou to desítky tisíc lidí.
V čem tedy vidíte zásadní potíže?
Otázkou ale je, jak úspěšně se nám podaří uprchlíky zařadit na německý pracovní trh. Stále není jasné a rozhodnuté, kolik z nich zůstane v Německu natrvalo. Realisticky se ale musím připravit na to, že jich v Německu zůstane mnoho.
Výzvou bude hlavně jejich vzdělání. Naprosto klíčové pro jejich integraci pak – jak už jsem řekl – bude jejich uplatnění na trhu práce. Musíme je také integrovat do naší politické kultury a systému, které se opírají o hodnoty, jakými jsou rovnoprávnost žen a mužů nebo nenásilí.
Přizpůsobí se tomu?
Věřím, že se této šance chopí. Většina uprchlíků totiž utíká před násilím a totalitním systémem.
Podívejte se na ten nedávný případ, kdy byl v Německu zadržen radikál ze Sýrie napojený na takzvaný Islámský stát, který tu plánoval bombový útok. Zadrželi ho a předali policii dva jiní syrští uprchlíci. Od uprchlické komunity v Německu se na internetu těší obrovské podpoře.
Integrace uprchlíků se mnohem větší podpoře těší na západě Německa – než ve městech, jako jsou například Lipsko a Drážďany. Lze si to vysvětlit dřívějším rozdělením země a tím, že v bývalé NDR existoval komunistický režim? Je to odlišnou zkušeností?
Je to kulturní záležitost a otázka předsudků. Nenávist k uprchlíkům je nejvyšší v místech, kde skoro žádní nežijí. To znamená především na východě Německa. Procesy demokratizace a kulturní modernizace, které se odehrávaly v západním Německu od začátku šedesátých let, v té době na východě Německa neproběhly.
Je to vidět i ve volbách, když na východě mnoho hlasů dostávají krajně pravicové a krajně levicové strany. I tak jsou ale v menšině. Navíc vidíme, že i na východě Německa existuje silné hnutí občanského odporu, které brání otevřenou a pestrou společnost.
