Ustoupí Donald Trump od velké obchodní dohody s Evropou? Unie bude hledat partnery jinde

Lukáš Hendrych
16. 2. 2017 20:35
Společnou obchodní politiku Evropská unie prohlubuje po několik desetiletí. Rychle se rozvíjí například obchod mezi EU a Čínou. Pokud USA ukončí jednání o volném obchodu s Bruselem, EU jej ještě zintenzivní.
Evropa v poslední letech čile rozvíjela obchodní výměnu s Čínou. Na řadě jsou i další asijské země
Evropa v poslední letech čile rozvíjela obchodní výměnu s Čínou. Na řadě jsou i další asijské země | Foto: Reuters

Brusel - Evropská unie v současné době vyjednává velké množství mezinárodních obchodních dohod. Tento trend se pravděpodobně nezmění ani po lednovém nástupu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který je vůči liberálnímu mezinárodnímu obchodu skeptický.

Podle europoslance a místopředsedy výboru pro zahraniční obchod Jana Zahradila (ODS) se EU díky tomu otevírají nové možnosti zejména na Východě.

"Zvláště jihoasijský region je pro nás nesmírně zajímavý. Vzájemný obchod s tímto regionem posiluje prosperitu na obou stranách a na straně našich partnerů navíc funguje jako ta nejlepší možná rozvojová pomoc," myslí si Zahradil. A nemá nic ani proti obchodu s Pekingem.

"Obchod s Čínou mi nijak zásadně nevadí. Zvláště nyní, kdy Donald Trump de facto zrušil pacifickou obchodní dohodu, která byla spíše protičínským obchodním blokem, se nám otevírají zajímavé příležitosti, které bychom měli využít," dodal.

Obchodní výměna mezi unií a Čínou se v posledním desetiletí rozvíjela "mílovými kroky". Jen v letech 2009 a 2010 dosáhla osmatřicetiprocentního nárůstu. Podobně jako obchodování mezi EU a Spojenými státy je ale poznamenána velkou nerovnováhou. Zatímco však unie do USA vyváží mnohem více zboží, než kolik ho putuje opačným směrem, čínský export do Evropy má takřka dvojnásobný objem než dovoz.

V roce 2015 Číňané vyvezli do unie zboží za 350 miliard eur. Tedy téměř tolik, kolik vyváží EU do Spojených států. Evropský export do Číny nebyl ani poloviční.

Již dnes představuje obchodní výměna mezi unií a Pekingem co do svého objemu patnáct procent celosvětového obchodu.

Podpis TTIP je v nedohlednu

Unie také pokračuje v přípravných pracích na dohodě o volném obchodu s Japonskem a zeměmi sdružení ASEAN. Soustředit se ale chce i na země Jižní Ameriky či na Mexiko.

Velkou neznámou je v současné době jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Americký prezident Donald Trump naznačuje, že se chce soustředit spíše na dvoustranné dohody s jednotlivými zeměmi, a má v tom podporu britské premiérky Theresy Mayové. Jednání o TTIP tak mohou definitivně ztroskotat nebo se ještě vléci dlouhá léta. Podle zástupce ředitele České podnikatelské reprezentace při EU Tomáše Hartmana je to však chyba.

"Kdyby vyjednávání ztroskotala, byla by to pro EU nemilá zpráva. Pevně věřím, že vyjednávání o TTIP neskončí," uvedl. "Obchod se třetími zeměmi je bezpochyby jedním z hnacích motorů hospodářského růstu v EU a pro Českou republiku je snaha o posílení exportních aktivit na trhy mimo EU pozitivní."

EU uzavírá tři základní typy smluv

Při realizaci společné obchodní politiky Evropská unie uzavírá více typů mezinárodních smluv, které se však dají shrnout do tří základních kategorií. První je celní unie. Ta v současnosti kromě členských zemí EU zahrnuje i Turecko, San Marino a Andorru.

Druhou skupinou jsou obchodní dohody, díky kterým jsou vzájemné celní bariéry buďto odstraněny, nebo výrazně zredukovány. Ve vztahu ke třetím zemím však tyto státy nepoužívají jednotný celní sazebník, tarifní omezení si tak vůči nečlenům dohody mohou jednotlivé státy upravovat samy.

Do této kategorie můžeme zařadit mimo jiné dohody o volném obchodu, které EU v minulosti uzavřela s Jižní Koreou či loni v říjnu s Kanadou (CETA).

Smlouvu CETA bude ještě nutné postupně ratifikovat všemi národními parlamenty, což je procedura trvající i několik let. I během této doby však bude dohoda předběžně v platnosti a obě strany se jí budou řídit.

Vyjednávání dohody CETA je dobrým příkladem toho, jakou moc mají v této proceduře národní či regionální parlamenty. Její ratifikaci totiž minulý rok zkomplikovalo belgické Valonsko. Podobný problém nastal i v případě ratifikace asociační dohody s Ukrajinou, ke které se v celostátním referendu odmítavě postavili Nizozemci.

"Víme z minulých zkušeností, že dohoda není snadná a různé státy ji mohou komplikovat. Jako v případě smlouvy CETA, což vedlo k patu," říká poslankyně a místopředsedkyně výboru pro evropské záležitosti Kristýna Zelienková. "Podobné to může být v případě referend, kde například v Holandsku hrála při rozhodování o podpisu asociační smlouvy s Ukrajinou velkou roli kremelská propaganda," domnívá se Zelienková.

Co blokuje obchodní vyjednávání

Jiný názor na problémy s vyjednáváním obchodních dohod má ale Zahradil. "Tyto problémy způsobovala hlavně evropská levice, zejména Zelení a komunisté, kteří jsou vždy a zásadně proti jakékoli liberalizaci obchodu a transatlantickým vazbám," prohlásil.

S takovou argumentací však nesouhlasí europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM), které se nelíbí především negativní dopad na životní prostředí nebo porušování práv pracujících.

"CETA klade důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti. Téměř nezohledňuje lidská práva, možný negativní dopad na civilní obyvatelstvo a životní prostředí, či soulad se zásadami udržitelného rozvoje," myslí si.

"Ve smlouvách musí být jasně stanoven způsob vyšetřování, sankce za případná porušení povinností a možnost pozastavení účinnosti smlouvy za situace, že v jejím důsledku dochází k závažnému poškozování práv občanů. Nic takového v dnešních smlouvách nenajdeme," vysvětluje.

Třetí a poslední kategorií smluv v oblasti obchodní politiky, které unie vyjednává, jsou smlouvy o partnerství a spolupráci. Ty ale poskytují pouze obecný rámec pro bilaterální ekonomické vztahy, celní tarify však nemění ani neredukují. Takové dohody EU prozatím uzavřela například s Ruskem, Arménií nebo Irákem.

 

Právě se děje

Další zprávy