Šéf unijní diplomacie a místopředseda Evropské komise Josep Borrell v pondělí oficiálně představil návrh strategického dokumentu ministrům zahraničí členských zemí. Názor vlád bude pro úspěch "reformy" zcela zásadní, najít kompromis v takto citlivé oblasti ale nebude jednoduché.
Brusel by chtěl například posílit schopnost EU rychle a flexibilně reagovat na bezpečnostní krize, jako byla ta v Afghánistánu. K tomu mají sloužit nové síly rychlé reakce. Otázkou však je, jestli nedopadnou stejně jako tzv. EU Battlegroups, vojenské jednotky, které ztroskotaly na příliš komplikovaném systému nasazení a nedostatečné vůli států.
Dalším z cílů Strategického kompasu je, aby unie systematičtěji přistupovala k hodnocení bezpečnostních hrozeb, kterým čelí. Jenže jak upozornila analytička z CEVRO Institutu Martina Heranová, s něčím takovým měla EU vždy problém.
"A to i s ohledem na fakt, že Německo a Francie měly v minulosti opakované tendence zastávat vůči rivalům umírněné postoje, což efektivní boj proti hrozbám pocházejícím z Ruska a Číny znesnadňovalo," uvedla Heranová.
Podle europoslankyně Markéty Gregorové (Piráti) by se mohly v hodnocení rizik objevovat třecí plochy i nadále. Ocenila však, že dokument volí poměrně jasný jazyk vůči Rusku a nezamlčuje rostoucí zapojení Číny do napětí v jejím regionu.
Její kolega z Evropského parlamentu Alexandr Vondra (ODS, ECR) má jiný názor. "V případě konkrétních hrozeb, jako je Rusko a Čína, je vidět, že EU hlavně nechce nikoho naštvat. Rusko i Čína jsou na jedné straně označovány za nebezpečné rivaly, na druhé straně ale za partnery," nechal se slyšet Vondra.
Jednomyslnost je na překážku
Dokument samotný uznává, že nejen ve vztahu k Číně vše stojí a padá na jednotě všech členských států EU. Právě princip jednomyslnosti patří podle některých kritiků k zásadním překážkám toho, aby byla EU jako celek v bezpečnostních otázkách akceschopnější. I na to dokument myslí a navrhuje flexibilnější rozhodovací proces. Tak velká změna by však vyžadovala souhlas všech států.
"Strategický kompas volá po rychlejší, efektivnější a flexibilnější schopnosti EU rozhodovat a jednat, aby byla schopna plnit stanovené úkoly. Fakticky se ale jedná o požadavek na změnu hlasování v Radě, která dosud vyžaduje jednomyslnost. Tento požadavek je zcela nepřípustný, a pokud se naplnění Strategického kompasu má opírat o tuto změnu, obávám se, že ambice dokumentu nebudou splněny," je přesvědčený Vondra.
Zde vidí největší problém návrhu i Gregorová. Dokument podle ní opomíjí fakt, že oblast bezpečnosti a obrany je stále "těžce střežena" národními státy. Přesto podle ní nejsou velké ambice dokumentu krátkozraké, ale realistické, a to i z časového hlediska. I když strategie pokrývá výhled na příštích pět až deset let, řada iniciativ má fungovat už do roku 2025.
Spolupráce, autonomie nebo oboje?
Velkým tématem zůstává, kde je místo EU na globální scéně. Podle Vondry sedmadvacítka sama sebe ve Strategickém kompasu vidí jako nezávislého globálního hráče s vlastní vizí multilaterálního mezinárodního uspořádání, nicméně reálné zhodnocení toho, čeho je jako mezinárodní organizace schopna, tam zcela chybí.
Ani podle Heranové není EU v postavení, aby mohla hrát roli jednoho z nezávislých pólů v rámci nového multipolárního uspořádání. "S klíčovými aktéry soupeření o nový mezinárodní řád USA, Čínou ani Ruskem se nemůže poměřovat. Zkušenosti z posledních let hovoří zcela jasně. EU není dlouhodobě schopna řešit bezpečnostní krize ani ve svém nejbližším sousedství," uvedla odbornice.
Unie by podle ní měla upustit od jakýchkoliv snah o autonomní a nezávislý postup a zaměřit se naopak na posilování transatlantické vazby a úzkou koordinaci s USA.
Podle Gregorové se však posílení strategické autonomie EU a hlubší spolupráce s NATO nevylučují. "Budování vlastních kapacit neznamená oslabování vztahů s NATO, naopak to znamená, že budeme schopni snáz naplňovat naše závazky," poznamenala europoslankyně.
I Evropský parlament jako celek patří mezi proponenty větších bezpečnostních ambicí a strategické autonomie, i když stále není zcela jasné, co všechno se pod tímto termínem skrývá. Na autonomii tlačí zejména Francie, podle které by EU měla snížit svoji závislost na USA a dalších aktérech, ať už v oblasti obrany, energetiky, nebo obchodu.
