Brusel - "Daleko raději než budovu Evropského parlamentu mám Královské muzeum krásných umění," říká architektka českého původu Čestmíra Veselá o dvou bruselských komplexech, které pomáhala kdysi projektovat.
Dvě novostavby europarlamentu, které se začaly stavět kvůli rozšiřování Evropské unie, nebylo ale jednoduché vymyslet. Stísněný prostor vedle bývalého starého nádraží, jež památkáři odmítli nechat zbourat, mnoho místa na fantazii neposkytoval.
„Navíc se jednalo o kancelářské prostory, takže všechna okna musela být dvojitá a také jsme museli zajistit komplikované bezpečnostní opatření proti teroristickým útokům," vzpomíná na počátek nového tisíciletí, kdy projekt začal, absolventka pražské ČVUT.
Při projektování se rovněž muselo například počítat s místními ptáky, kteří na skleněné atrium starších budov z nedalekého královského parku rádi snášejí kamínky. V moderní architektuře hojně využívané sklo je ale podle Veselé velmi vhodný materiál, citlivý vůči okolní starší zástavbě města, jež se v něm odráží a vytváří přirozenou kulisu.
Havel nebo Thatcherová?
Sídla evropských institucí tradičně nesou jména významných evropských osobností. Nové budovy dlouho nesly obecné označení D4 a D5, neboť se europoslanci nemohli shodnout na jejich pojmenování.
Mezi návrhy nejčastěji padala jména Václava Havla, Olafa Palmeho, Margaret Thatcherové a dokonce i Jana Palacha. Ten se kvůli dobrovolnému ukončení svého života nezamlouval věřícím poslancům EP, kteří nejčastěji žádali pojmenování po papeži Janu Pavlu II. Proti tomu však vystupovali liberálně smýšlející europoslanci. Ti se smyslem pro humor zas navrhovali, aby se věže jmenovaly Dvojčata Kaczynských.
Až po dokončení v roce 2008 se s konečnou platností rozhodlo, že novostavby ponesou jména německého kancléře Willyho Brandta a prvního demokraticky zvoleného premiéra Maďarska Jozsefa Antalla.
„Já bych hlasovala pro Václava Havla nebo Karla Čapka," prozrazuje Veselá.
Královský projekt
Veselá se do Belgie provdala koncem 80. let a svou kariéru architektky musela kvůli rodině několikrát odložit. Nakonec se jí ve velké konkurenci podařilo prorazit poměrně lehce a rychle, a to jen díky štěstí, jak sama dodává.
„Při prvním rozšiřování Evropského parlamentu v devadesátých letech si v kanceláři, kde jsem pracovala jako asistentka, lámali hlavu, jak novou budovu zakončit," vybavuje si své architektonické prvopočátky.
„Jen tak cvičně jsem si nakreslila svoji představu a zrovna tam stála skupinka architektů, kterým se to líbilo. Tak to vzali a v podpaží odnesli investorovi. A tomu se to kupodivu také líbilo," popisuje barvitě svůj návrh na zakončení prodlužované budovy europarlamentu, které se podle jejích slov „otvírá jako zrcadlo".
„Od té doby jsem už nemusela jen překreslovat plány, ale dostávala jsem i samostatné projekty," upřesňuje své štěstí.
Jedním takovým byla i přestavba bruselského Královského muzea krásných umění, které se pyšní jednou z největších uměleckých sbírek na světě.
„Dělali jsme zde výstavní plochy, restaurátorské a fotografické ateliéry, obchod s uměním, kanceláře, šatnu pro zaměstnance, restauraci, celý nový vstup a pokladny, a to všechno najednou a v památkově chráněné budově ze 17. století," popisuje nelehký vládní projekt Veselá a dodává, že práce architekta charakterizují zejména detaily, ve kterých je podle ní "ukryta jeho duše".
"Proto si myslím, že například blob Jana Kaplického nikdy nemůže být postaven, i kdyby se sehnaly všechny potřebné finance a místo," přemýšlí bruselská architektka. "Je to škoda, protože mně se to moc líbilo," vzpomíná na svého zesnulého londýnského kolegu.
