Bývalý nizozemský ministr zahraničí je od roku 2014 místopředsedou Evropské komise pod vedením Jeana Claudea Junckera. Sedmapadesátiletý Timmermans se postaví mimo jiné kandidátovi Evropské lidové strany (EPP), která tvoří v europarlamentu nejsilnější frakci. Od počátku listopadu je jím Němec Manfred Weber.
Timmermans je od listopadu 2014 prvním místopředsedou Evropské komise (EK) a komisařem pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv. Takzvaným "spitzenkandidatem" socialistů se stal poté, co se na počátku listopadu vzdal kandidatury místopředseda EK Maroš Šefčovič ze Slovenska, který Timmermanse podpořil.
Franz Timmermans
Timmmermans se narodil 6. května 1961 v Maastrichtu. Na univerzitě v Nijmegenu vystudoval francouzskou literaturu a na univerzitě ve francouzském Nancy vystudoval v roce 1985 obory právo Evropské unie, francouzská literatura a historie. Poté sloužil dva roky u armády a vojenské rozvědky, po odchodu do civilu nastoupil na ministerstvo zahraničí.
V následujících letech působil například jako asistent a poradce eurokomisaře Hanse van den Broeka a vysokého komisaře pro národnostní menšiny v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kterým byl Max van der Stoel. V roce 1998 byl zvolen za Stranu práce (PvdA) do nizozemského parlamentu a mandát poté několikrát obhájil. Několik let byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy (RE).
Timmermans je mimořádně jazykově vybavený. Kromě rodné limburštiny (jazyk používaný v provincii Limburg) a nizozemštiny hovoří podle nizozemských médií francouzsky, italsky, rusky, německy a anglicky. Je podruhé ženatý, z každého manželství má dvě děti.
Ve funkci eurokomisaře například jednal s Polskem o kontroverzním zákonu o nejvyšším soudu a prosazoval povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků. "V jedné věci chci být velmi jednoznačný: není možné, aby se někdo jen vezl. Pokud existuje vážná krize, pokud je jeden členský stát zahlcen… musí mít možnost počítat se solidaritou každé jednotlivé další členské země Evropské unie," řekl například loni.
Od listopadu 2012 do října 2014 byl nizozemským ministrem zahraničních věcí. V této funkci se zasazoval o nejdůkladnější vyšetření příčin pádu malajsijského Boeingu 777 s 298 lidmi na palubě v roce 2014 na Ukrajině v oblasti kontrolované proruskými separatisty. Většinu obětí tvořili Nizozemci a Mezinárodní tým vyšetřovatelů letos v září oznámil, že letadlo bylo sestřeleno ze země raketovým systémem Buk pocházejícím z Ruska.
Ve funkci prvního místopředsedy EK a eurokomisaře několikrát navštívil Česko. V listopadu 2015 se na tiskové konferenci po setkání ministrů zahraničních věcí visegrádské skupiny a západního Balkánu v Praze dostal do sporu s maďarským ministrem zahraničí Péterem Szijjártóem, který líčení postupu Maďarska během migrační krize zakončil slovy německé kancléřky Angely Merkelové "wir schaffen das", tedy zvládneme to. Timmermans jeho slova označil za podpásovku.
V březnu 2017 se v Praze zúčastnil slavnostního připomenutí schůzky jednoho z prvních mluvčích Charty 77 Jana Patočky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem, která se odehrála v roce 1977. "Bez Charty 77 nebo hnutí Solidarita by Evropa byla rozdělena mnohem déle… Byli to lidé z Východu, kteří vyhráli studenou válku, na to bychom nikdy neměli zapomenout," řekl loni ve svém projevu.