Ministři zahraničí členských zemí EU prodloužili o rok embargo na dovoz zbraní a o půl roku vízové restrikce pro uzbecké představitele spojené s událostmi ve městě Andižan.
Budou však obnoveny technické schůzky EU a Uzbekistánu, které by měly umožnit "dialog o lidských právech".
Důvodem je ústupek Taškentu, který souhlasil s uspořádáním jednání zástupců EU i Uzbekistánu o událostech v Andižanu.
Šéfové diplomacií EU dnes opět zdůraznili "hluboké znepokojení" nad stavem dodržování lidských práv v této středoasijské zemi.
Největší státem řízený masakr od krveprolití na pekingském náměstí Tchien-an-men proběhl během druhého květnového víkendu, kdy vládní vojáci - podle několika nezávislých zdrojů - na Báburově náměstí v centru Andižanu i v okolních městech postříleli 745 až 2000 neozbrojených demonstrantů.
Konec sankcí?
Platnost sankcí měla skončit 17. listopadu, pokud se všech 25 členů neshodne na jejich prodloužení. Na setkání ministrů zahraniční zemí EU, které proběhlo 13. listopadu v Bruselu, požadovalo ústupky hlavně Německo, další země však byly proti.
Uzbekistán za rok platnosti sankcí nesplnil nic z toho, co požadovala rezoluce EU, tedy například vytvoření nezávislé komise pro vyšetření masakru. Ba co víc, podle mnoha evropských politiků a nevládních organizací se situace na poli dodržování lidských práv v Uzbekistánu ještě zhoršila.
Uzbekistán byl například nově zařazen na seznam zemí, kde se hrubě porušují náboženské svobody.
Zákaz působit v zemi dostalo mnoho nevládních organizací či médií, mezi které můžeme jmenovat Peace Corps, Freedom House, Eurasia Foundation, Internews media group, Irex, Institut for War and Peace reporting, Open Society Fund George Sorose, Couterpart a další.
Proti sankcím hlavně Německo
Proti sankcím se stavělo hlavně Německo, které požadovalo omezení pouze na dovoz zbraní, protože podle Němců sankce jen více sbližují Uzbekistán s Ruskem.
"Sankce budou pravděpodobně dříve či později zrušeny, aniž by z toho EU něco získala. Teď ale převládá názor, že je lze vyměnit za nějakou bližší spolupráci. Všichni chtějí být politicky korektní, ale německé argumenty jsou docela přesvědčivé," uvedl jeden západní diplomat.
Británie však zásadně trvala na sankcích. "Je to jediný vliv, jaký na ně máme. Byl by to špatný politický signál ve špatnou dobu," vysvětlil nejmenovaný britský diplomat.
Také Česko se zrušením sankcí nesouhlasilo. "Nevidíme žádné důvody k tomu, aby se restrikce zavedené proti Uzbekistánu jakkoliv zmírňovaly. Přísliby jsou málo," uvedla tisková mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Zuzana Opletalová.
Ani britský postoj není košér
Postoj Britů však dostal závažné trhliny. Hlavně poté, co bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray potvrdil, že do země byli převezeni a tam mučeni podezřelí ze zosnování teroristických útoků v Londýně.
Také Německo porušilo uvalené sankce, když dalo zvláštní povolení bývalému uzbeckému ministru vnitra Zokirjonu Almatovovi, aby mohl v Německu absolvovat náročnou lékařskou operaci. Vízum dostal přesně den poté, co na něj byl uvalen zákaz cestovat do EU.
Mezitím vydal Evropský parlament 26. řijna smíšenou zprávu ohledně sankcí vyzývající EU, aby zachovala zbrojní embargo a rozšířila zákaz vydávat víza také prezidentu Karimovi. Současně se ale usnesl, že uvalení sankcí nemá žádné pozitivní výsledky a je potřeba ho přehodnotit.
Jde o plyn i o vliv
Pravdou je, že EU má v Uzbekistánu strategické zájmy: potenciální nové zdroje zemního plynu nebo spolupráci s NATO při operaci v Afghánistánu proti hnutí Taliban v rámci globální války proti teroru. Německo má vojenskou základnu v Termezu, na uzbecko-afghánské hranici.
Předpokládané zásoby plynu v Uzbekistánu dosahují 1,86 bilionů kubíků - to stačí k pokrytí spotřeby celé EU na čtyři roky. Unie chce mít pod kontrolou také největší stát co se týče počtu obyvatel a druhou největší ekonomiku a armádu ve střední Asii.
"Pokud nebvybudujeme transkaspický plynovod (který by měl spojovat EU s Kazachstánem, Turkmenistánem a Uzbekistánem přes Kaspické moře), měli bychom se obávat, že ten plyn prostě poteče do Číny," uvedl komisař EU pro energetiku Andris Piebalgs.
Jenže analytici varují Evropu, že nadsazuje jak velikost uzbeckých plynových rezerv, tak jeho vůli je prodat do EU. "Všichni v oblasti se EU smějí, protože veškerý plyn, který tady je, už byl stejně prodán Gazpromu," uvádí expert ICG Alba Lamberti.
