Evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas přesto doufá, že "Kanada přece jen dodrží své sliby" a její konzervativní vláda od Kjótského protokolu neodstoupí.
Přede dvěma týdny však předala kanadská vláda Spojeným národům zprávu, ve které si přeje zmírnit v Kjótském protokolu od roku 2012 kroky ke snižování emisí způsobujících teplování klimatu.
V Bonnu se jedná o prodloužení Kjóta
Právě v těchto dnech se v Bonnu koná mezinárodní konference o dalším postupu vůči oteplování ovzduší po ukončení první fáze Kjótského protokolu v roce 2012.
Rozhovorům předsedá kanadská ministryně životního prostředí Rona Ambroseová. Některá kanadská ekologická hnutí ji však vyzvala, aby od předsednictví ustoupila, když její vláda podle nich upustila od Kjótského protokolu.
Ústředním bodem programu kanadské Konzervativní strany se totiž stal odmítavý postoj k dalšímu snižování skleníkových plynů a dodržování tohoto protokolu. Podle některých je dokonce životního prostředí hlavním tématem, které rozděluje kanadskou politickou scénu.
Konzervativci jako jediná kanadská politická strana odmítají pokračovat v liberálním vládou nastartovaném programu ochrany životního prostředí.
Ochrana životního prostředí "made in Canada"
Pragmatik Harper však cítí tlak mezinárodního společenství a navrhuje vlastní řešení "made in Canada".
Regulace skleníkových plynů bude z kanadského zákona o životním prostředí (Canadian Environmental Protection Act) odstraněna a federální vláda nebude mít možnost škodliviny v ovzduší regulovat. Místo toho však zavede systém založený na dobrovolnosti, který by měl kanadské skleníkové plyny ve skutečnosti snížit účinněji než mezinárodní závazný protokol.
Stephen Harper nikdy oficiálně neprohlásil, že Kanada hodlá od Kjótského protokolu odstoupit. Přesto kanadský premiér podporuje snahu amerického prezidenta Bushe, který jej v roce 2001 odmítl podepsat se slovy, že snížení emisí u některých velkých podniků neblaze ovlivní americkou ekonomiku.
Mimo Kjóto zůstávají USA
Spojené státy, s 25 procenty největší producent skleníkových plynů, tak prý hodlají emise snížit vlastními silami a mimo dohled mezinárodního společenství.
V případě, že by ke stejnému kroku přistoupila také Kanada, dopad pro životní prostředí by nebyl natolik alarmující.
Pro mezinárodní společenství by to však znamenalo těžkou ránu. Odchod jednoho z hlavních obhájců protokolu by zpochybnil jeho efektivnost.
