Pět postsovětských republik (Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán) vždy více či méně náleželo do sféry vlivu Ruska.
S ekonomickým rozvojem Číny si však také Peking začal ukrajovat z energetického středoasijského koláče. EU proto nechce zůstat pozadu.
Evropané si podle komisařky pro vnější vztahy Benity Ferrerové-Waldnerové problematiku porušování lidských práv v těchto zemích uvědomují. Důležité proto je, aby při obchodování s těmito zeměmi neopomínali otázky lidských práv zmiňovat, říká diplomatka.
Lidská práva a "Velká hra"
Na otázku jak skloubit šíření povědomí o lidských právech s potřebou získat energetické zdroje, bývalá rakouská ministryně zahraničí pro agenturu Reuters uvedla:
"Uvědumuji si obavy některých lidskoprávních skupin, ale tady nejde pouze o získání kontroly nad energetickými zdroji. Jde o to, že pokud se v těchto zemích nebudeme angažovat, obrátí se k Rusku a Číně."
Analytici však tvrdí, že "Velká hra" o energetické zdroje Střední Asie mezi Ruskem, Čínou a Spojenými státy už dávno začala. Evropa v ní však chybí.
Potřeby vs. ideály
Lidskoprávní aktivisté se obávají, že EU se tím, jak je hladová po ropě a plynu, ve Střední Asii vzdá své snahy propagovat myšlenky spravedlnosti a svobodného vládnutí. Obzvláště velké obavy panují ohledně přístupu Německa, a v zásadě také Francie.
Zainteresovaní se obávají, že Německo bude praktikovat tzv. "realpolitik" - princip diplomacie založený na opravdových zájmech a potřebách, nikoliv na idealismu, praktikovaný v 19. století říšským kancléřem Otto von Bismarckem.
Německo má na tamní diktátorské režimy vliv už teď. Když po masakru civilistů v uzbeckém Andižanu v květnu 2005 například EU zakázala vstup vysokým uzbeckým politickým činitelům, Německo bylo proti uvalení těchto sankcí. Dokonce přijalo nemocného uzbeckého ministra vnitra, který v Německu podstoupil složitou operaci.
Němci také například lobbovali, a nutno podotknout že nepřesvědčivě, aby se Kazachstán v roce 2009 ujal vedení Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
OBSE tedy měla řídit země, která byla sama touto organizací kritizována za nespravedlivé prezidentské volby, ve kterých opět drtivě zvítězil Nursultan Nazarbajev.
Francouzské firmy zase vesele stavějí megalomanské projekty již zemřelého pološíleného Turkmenbašiho, jako palác "svobody slova". Tedy obrovskou budovu ve tvaru knihy, která měla nahradit všechny knihovny v zemi, jež zesnulý vůdce zakázal. Stavěly i další megalomanské paláce a luxusní hotely v zemi, kde většina obyvatel žije pod hranicí chudoby.
Jak se k věci postaví Česko?
Pravda je, že s takovouto "realpolitik" bude Berlín jen horkotěžko přesvědčovat ostatních 26 členů EU. Například Česko by si však Němci mohli naklonit.
Naše země má v těchto zemích ještě z dob minulých velmi dobré jméno. Kontroverzní panovníky, kterým se někdy přezdívá novodobí chánové, navštívil před časem také český prezident Václav Klaus.
v Uzbekistánu obdržel čestný doktorát, v Kazachstánu se v luxusním letovisku Čembulak projel lanovkou do majestátných hor Ťan-Šanu, v Kyrgyzstánu se setkal také s Askarem Akajevem, bývalým autoritářským prezidentem Kyrgyzstánu.
Jen pár měsíců po Klausově návštěvě, kdy zemi označil za demokratický ostrůvek ve Střední Asii, byl autoritářský Akajev svržen kyrgyzskou verzí sametové revoluce.
Klaus však svou cestu do těchto zemí hájil. "Budování demokratického a současně funkčního státu není jednoduché a nestačí při něm jednodimenziální pohled na ose diktatura - svoboda," uvedl po své mnohými kritizované návštěvě pro Lidové noviny.
Prvním testem pro EU bude volba "nového Turkmenbašiho"
Evropská komise už vyslala desítky úředníků do nově otevřených zastupitelských úřadů v kazašské Almatě a Astaně, kyrgyzském Biškeku a tádžickém Dušanbe, ovšem prvním testem pro tuto novou politiku budou nadcházející prezidentské volby v Turkmenistánu.
Po náhle zesnulém Turkmenbašim ("Otci všech Turkmenů") bude na úřad kandidovat šest politiků. Analytici předpokládají, že předem vyhráno má Gurbanguli Malikgulijevič Berdymuhamedov.
Ten slibuje dalekosáhlé reformy i boj proti obchodu s drogami. Nikdo si však netroufá odhadnout, jak dalece jsou jeho sliby vzhledem k tlaku různých vlivných skupin v zemi realizovatelné.
Jedno prvenství by však tento následník měl. Stal by se zřejmě prezidentem s nejdelším jménem na světě.
Chudé země s bohatými zdroji
Kazachstán má jedny z největších zásob ropy, Uzbekistán a Turkmenistán zase obrovské zásoby zemního plynu. V kyrgyzských a tádžických horách je zase spousta vzácných nerostů.
Na životě obyvatel se však toto bohatství nijak neprojevuje. Stále odjíždějí do Ruska jako námezdní dělníci, kteří část svého výdělku na stavbách zasílají rodinám.
Kyrgyzstánem ještě navíc zmítá politická krize, i když má oproti svým sousedům relativně demokratické instituce. V ostatních zemích však autoritářští vůdci svou vládu mají pevně pod kontrolou a nehodlají se jí jen tak vzdát.
