Paříž (od naší zpravodajky) - Uplynulo jen několik hodin od vítězství v prezidentských volbách a Emmanuel Macron už vzdával hold Evropské unii. Loni v květnu přišel na pódium u pařížského Louvru a pronesl ke svým příznivcům děkovný projev, ke kterému si nechal zahrát Ódu na radost, hymnu EU.
Prohloubení evropské integrace a "více Evropy" patří mezi priority Macrona, který je už rok ve funkci francouzského prezidenta.
"Už během předvolební kampaně Macron postupoval hodně odvážně - jako jediný z kandidátů se veřejně přihlásil k dalšímu prohloubení evropské integrace. Všichni ostatní byli proti," vysvětluje ve své kanceláři kousek od slavného Vítězného oblouku sociolog Guy Groux, který působí v pařížském institutu Sciences Po.
"Macron Evropě nabízí dynamiku," uvádí pak bývalý europoslanec a někdejší vůdce studentských protestů ve Francii v roce 1968 Daniel Cohn-Bendit. Podle něj francouzský prezident donutil všechny přemýšlet o tom, jakým směrem by se unie měla vydat.
"Macron má představu sjednocené Evropy, ve které všechny země převezmou svoji odpovědnost. Je tu ale hodně států, které chtějí z unie jen těžit a odpovědnost odmítají," upozorňuje Cohn-Bendit. "Pokud někdo nepřijme odpovědnost, tak jen těžko dosáhneme jednoty."
Macron má plány především s eurozónou. Francouzský prezident loni v předvolební kampani navrhoval, aby eurozóna měla společný rozpočet, na který by dohlížel evropský ministr financí. Z tohoto rozpočtu by se například financovaly společné investiční projekty. A mohly by z něj čerpat pomoc i členské země eurozóny, které by se dostaly do potíží.
Bez domácích reforem to nepůjde
Macronova ambiciózní vize evropské integrace je úzce provázána i s jeho domácí politikou.
Nejdřív se coby nový francouzský prezident musel vyrovnat s dřívějším poklesem důvěryhodnosti Francie u dalších evropských států.
Právě země galského kohouta se v letech finanční a ekonomické krize vyhnula přísným strukturálním reformám, které musely přijmout třeba Španělsko nebo Portugalsko. Patřila také ke skupině států, které léta porušují rozpočtové závazky. Pokud by Paříž nezískala zpět svoji důvěryhodnost, tak by Macron nedokázal prosadit svoji vizi EU.
I to byl jeden z důvodů, proč Macron naordinoval Francii řadu reforem. Jejich vlajkovou lodí je změna zákoníku práce, která zjednodušuje pravidla pro najímání a propouštění lidí.
"Neschopnost Francie přijímat strukturální změny a také nerespektování rozpočtových pravidel je brzdou pro Francii a její postavení v EU. A to Macron pochopil," vysvětluje sociolog Groux.
Hra je otevřená
Macron v těchto dnech slaví rok od svého oficiálního příchodu k moci. Zatím se mu na poli evropské integrace nepodařilo dosáhnout průlomu. Ten by ale mohl přijít v dalších měsících.
"Na evropské úrovni zabrzdilo francouzsko-německý tandem šest měsíců, které trvalo vyjednávání o složení vlády v Německu," připomíná expert Morgan Guérin z pařížského think-tanku Institut Montaigne.
Právě Německo, konkrétně pak kancléřka Angela Merkelová, je pro Macrona klíčovým spojencem. Zatím se mu ale nepodařilo získat Němce na svoji stranu.
Velké výhrady má k Macronovým plánům také skupina především severských a pobaltských států.
Bývalý europoslanec Cohn-Bendit zatím nechce hodnotit Macronovu evropskou politiku. Je na to podle něj příliš brzy. "Vidíme, že všichni zatím váhají, Německo také váhá. Macronova dynamika provokuje. Uvidíme až na unijním summitu v červnu, jakým směrem a tempem se věci dají," upozorňuje. "Hra je otevřená."
