reklama
 
 

Ebola poražena, trauma zůstává. Vyléčené lidi odmítají doma, v práci i v ordinacích

14. 1. 2016 10:21
Po dvou letech končí největší epidemie eboly v historii. Oznámila to světová zdravotnická organizace (WHO). Jednu z nejnebezpečnějších chorob, která dokáže zabít až 90 procent nemocných, se po Guineji a Sieře Leone podařilo vymýtit i v Libérii.

Monrovia - Bintě Bah je 35 let. Žije na západě Afriky, v Sieře Leone.

Binta přežila ebolu. Smrtelně nebezpečnou nemoc, která v této části světa zabila od prosince 2013 přes 11 tisíc lidí.

Epidemie zasáhla tři země: krom Sierry Leone ještě Guineu a Libérii. Světová zdravotnická organizace ve čtvrtek oficiálně oznámila, že skončila.

Konec eboly se vyhlašuje po uplynutí 42 dnů od uzdravení nebo úmrtí posledního pacienta, během kterých nedojde k žádné nové nákaze. Teď nemoc zmizela z poslední zasažené země: Libérie.

Traumata přeživších

Spolu s Bintou ebolu přežila i její čtyřletá dcera Doris. O druhé dítě - taktéž dceru - ale matka přišla. Stejně jako o veškerý svůj majetek. Všechno se totiž muselo spálit.

Vysoce nakažlivá ebola, která může zabít až 90 % nemocných, zanechala i jiné stopy. Vyléčení pacienti nejenže trpí bolestmi kloubů, hlavy nebo otoky. Často je sužují například deprese.

Často mají problém vrátit se zpět ke svému životu. Strach a panika v jejich okolí jim znemožňují vrátit se do práce nebo docházet ke svému lékaři. Nejen jejich rodina a známí se bojí, že by je mohli nakazit.

Nejinak je tomu i u členů lékařského personálu, kteří nikdy nakaženi nebyli, mezi pacienty se ale každý den pohybovali, upozorňuje Reena Sattar z Lékařů bez hranic. Od roku 2014 její organizace v západní Africe ošetřila 10 376 pacientů. U 5226 se nákaza potvrdila, 2475 se jich se vyléčilo.

Odmítání lékařů

Reena Sattar strávila loni na misi v Sieře Leone tři měsíce.

"Mnohým z našich pracovníků jejich rodina oznámila, aby se domů už nevraceli," řekla Aktuálně.cz. "Někdy jim majitelé bytů rovnou zrušili nájemní smlouvu. Někteří jejich přátelé se s nimi už nadobro přestali vídat," vysvětlila, jak se vede jejím bývalým kolegům.

"Mnozí proto tajili, že pracovali pro naše léčebné centrum. Po jeho uzavření jsme jim nabízeli, že budeme chodit do komunit, ze kterých pocházejí, abychom jim pomohli v návratu zpátky," dodala.

Drtivá většina těch, co přišli s ebolou do styku, ale takovou možnost nemá. "Dnes žije v západní Africe téměř 15 tisíc lidí, kteří ebolu přežili. Mnoho z nich stále trpí fyzickými a psychologickými následky, uvedla krizová koordinátorka Lékařů bez hranic Axelle Ronsseová.

"Navzdory svým potřebám mají někdy problém s přístupem k zdravotní péči. Někteří zdravotníci se stále bojí léčit přeživší eboly. A lidé, kteří přišli o práci, mohou mít problém zdravotní péči zaplatit," upozornila.

Tři týdny v horečkách

Binta Bath se se smrtelným onemocněním "potkala" v nemocnici, kam přišla navštívit pacienta ještě před vyhlášením karantény. "Je tu zvykem navštěvovat nemocné lidi," vysvětlila ve svědectví pro Mezinárodní Červený kříž.

"Druhý den jsem měla horečku a cítila nevolnost. Brzy poté jsem byla hospitalizována ve státní nemocnici, než mě převezli do Centra Červeného kříže pro léčbu eboly. Tam jsem strávila tři týdny, ze kterých si kvůli vysoké horečce ale moc nepamatuji," líčí Binta, co se dělo v době její nemoci.

Dva dny poté po návratu domů začaly pociťovat známky nákazy dvě její dcery. Jedna z nich brzy zemřela, starší Doris se v centru léčila 12 dní.

Ebola se přenáší při kontaktu s krví, sekrety a tělesnými tekutinami nemocného.

Těžká rána pro všechny

I když epidemie skončila, čeká Libérii, Guineu i Sierru Leone ještě dlouhá cesta. Karantény a zákazy vstupu srazily do kolen celou jejich ekonomiku.

Školy a podniky byly zavřené. Zkolabovalo zemědělství.

Nejvíce však byl zasažen zdravotní systém. "Bude to trvat roky, než se zdravotnictví vrátí na takovou úroveň, na jaké bylo před vypuknutím epidemie," tvrdí Reena Sattar.

"Dnešek je dnem oslav a úlevy, že tato epidemie je konečně za námi," stojí v oficiálním prohlášení prezidentky Lékařů bez Hranic Joanne Liuové. "Musíme se pro příště z této zkušenosti poučit. Boj s epidemií eboly nebyl omezen mezinárodními prostředky, ale nedostatkem politické vůle rychle nasadit pomoc pro zasažené komunity. Potřeby pacientů musí převážit politické zájmy."

autor: Simona Fendrychová | 14. 1. 2016 10:21

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama