Dvakrát vyhnaní. V Sýrii byli hosty se všemi právy, za jejími hranicemi jsou každému na obtíž

Marek Hudema Marek Hudema
28. 6. 2016 11:48
Evropa se snaží přesvědčit libanonské úřady, aby zmírnily svůj postoj vůči uprchlíkům ze Sýrie a zajistily jim slušné podmínky a možnost pracovat. Jenže zatím dochází spíše k opaku – předloni libanonské úřady zavedly omezení při vydávání povolení k pobytu pro Palestince a loni i pro Syřany. Letos Libanonci registraci nových uprchlíků fakticky zakázali.
"Mám právo na své jméno." Kresba na zdi vybetonovaného školního dvorku.
"Mám právo na své jméno." Kresba na zdi vybetonovaného školního dvorku. | Foto: Charles Thiefaine

Bejrút (Od našeho zpravodaje) - Od začátku války v Sýrii zaplavilo sousední Libanon téměř 1,5 milionu běženců. Jsou mezi nimi i lidé, kteří už před válkou žili v Sýrii jako uprchlíci.

Jde o Palestince, kteří mají nyní v Libanonu ještě těžší postavení než Syřané. Mají problém si najít práci, získat doklady o svatbě či narození dětí, a někdy dokonce i místo pro hrob pro své příbuzné.

"Trpěli jsme dvakrát, jednou vyhnáním z Palestiny a teď znovu," říká v libanonské vesnici Taalbája Salahadín Ar-Radích, dvaapadesátiletý Palestinec, který žil v palestinském uprchlickém táboře Jarmúk na předměstí syrského hlavního města Damašku.

Jeho rodiče původně přišli do Sýrie z Haify, dnes ležící v Izraeli. On sám se v Sýrii vypracoval z malíře pokojů na šéfa malé firmy provádějící stavební práce.

Jenže pak se ocitl přímo uprostřed bojů, dům mu vyhořel, auto bylo zničeno a neustálé bombardování ho přinutilo odejít. "Ani nevím, co to bylo za skupiny, střílely po sobě a já byl uprostřed, tak jsme s rodinou odešli přes hory do Libanonu," vypráví Ar-Radích, otec pěti dětí, o svém útěku v roce 2012.

Život v Sýrii ale začal být pro Palestince nepříjemný už na začátku války v roce 2011. "V Sýrii nás brali vždycky jako Syřany, měli jsme všechna práva, možnost pracovat. Až do začátku války. Trpěli jsme pak útoky z obou stran, před tím jsme byli hosté, ale poté nám řekli, že jsme cizinci."

Salahadín Ar-Radích
Salahadín Ar-Radích | Foto: Charles Thiefaine

Zbavit se jich za každou cenu

"Palestinci ze Sýrie, vyhnaní původně z území dnešního Izraele, a jejich potomci začali přicházet do Libanonu v roce 2012, tehdy jich přes hranice prchalo až 1400 denně," vysvětluje Muhamad Chálid v malé škole pro palestinské děti ve vesnici Taalbája v libanonském údolí Bikáa na dohled od syrských hranic.

"Dnes je jich tu asi 40 tisíc, z toho sedm tisíc v Bikáa," vypočítává Chálid, který pracuje pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA).

Tato organizace se stará o palestinské uprchlíky a jejich potomky, kteří odešli z Izraele v roce 1948, když židovský stát bojoval o svoji nezávislost. "Palestinci tu nemohou legálně pracovat, těžko se dostanou k lékaři a mají problém se získáním potvrzení o absolvování místních škol i získáním rodných listů pro své děti," uvádí Chálid. Není náhodou, že na zdi vybetonovaného školního dvorku je kresba dítěte s nápisem "mám právo na své jméno".

UNRWA poskytuje Palestincům finanční podporu a část financí jí přitom posílá i Evropská unie, která se snaží pomoci jak syrským, tak palestinským a iráckým uprchlíkům v zemi. Celkově jde zhruba o 770 milionů eur, tedy asi dvě miliardy korun. Další prostředky proudí z jednotlivých evropských zemí nebo prostřednictvím programů určených pro více zemí.

Podporu z EU dostává i libanonská armáda a vláda.

Škola pro palestinské děti ve vesnici Taalbája v libanonském údolí Bikáa.
Škola pro palestinské děti ve vesnici Taalbája v libanonském údolí Bikáa. | Foto: Charles Thiefaine

Evropa se zároveň snaží přesvědčit libanonské úřady, aby zmírnily svůj postoj vůči uprchlíkům ze Sýrie a zajistily jim slušné podmínky a možnost pracovat. Jenže zatím dochází spíše k opaku – předloni libanonské úřady zavedly omezení při vydávání povolení k pobytu pro Palestince a loni i pro Syřany. Letos registraci nových uprchlíků fakticky zakázaly.

Libanonské úřady se bojí vytvoření nových uprchlických táborů či zvětšení těch stávajících. Proto uprchlíci žijí v pronajatých bytech či v různých narychlo postavených chatrčích a stanech, většinou po pěti či sedmi v jedné místnosti.

"Cílem libanonské vlády je teď zmenšit počet uprchlíků v zemi. Doslova za každou cenu," vysvětluje vysoce postavený evropský úředník, který jedná s libanonskými činiteli a nepřál si být jmenován.

Důvody libanonského přístupu jsou pochopitelné, zejména pokud jde o Palestince. V zemi totiž žilo už před syrskou válkou okolo půl milionu Palestinců – mají zde vlastní tábory, do kterých nesmí libanonská armáda a policie a které ovládají od konce šedesátých let minulého století palestinské ozbrojené frakce.

Vzhledem k tomu, že část Palestinců ze Sýrie se usadila právě v těchto již tak přeplněných táborech, jen to zvyšuje napětí a lidé snadno podléhají lákání různých radikálů verbujících k boji v Sýrii či k útokům přímo v Libanonu.

Vysněná cesta přes moře

I když Ar-Radích žije mimo palestinský uprchlický tábor, jedna místnost mu nemůže vynahradit jeho původní prostorný byt. Navíc mu docházejí peníze na nájem (uprchlíci platí 150 – 200 USD za místnost měsíčně), a tak v Libanonu zůstat nechce.

Núr Nachliová
Núr Nachliová | Foto: Charles Thiefaine

"Pokud bych měl někde možnost žít lepší život, využil bych toho, šel bych do Evropy nebo zámoří," říká. "Pokud to bude možné a nepůjde to jinam, vrátím se do Sýrie. Ale nemáme tam nic, ztratili jsme všechno. Tady ale rozhodně nezůstanu," dodává.

Ostatně jeho nejstarší jedenadvacetiletý syn už je v Evropě. V Norsku. Přeplul přes Středozemní moře z Turecka do Řecka a pak pokračoval dál.

Stálo ho to prý 11 tisíc dolarů, na které se musela složit celá rodina. Teď už ale tolik peněz nemají, a tak nemohou odjet. I přes to, že prý taxy převaděčů výrazně klesly.

Navíc se rozmohli falešní pašeráci lidí, kteří seberou peníze a svůj "náklad" pak nechají někde na cestě.

Potvrzuje to i Ar-Radíchova sousedka, jedenadvacetiletá Núr Nachliová, která přišla do Libanonu přes hory se svým manželem, tchyní a třemi dětmi v roce 2013 z Damašku. "Chceme jít do Evropy, ale teď je to drahé. I když cena za dopravu do Řecka letos klesla ze čtyři tisíc dolarů na dva tisíce, pořád je to moc," říká Nachliová.

"Není to navíc úplně snadné a hlavně bezpečné. Jsou tu falešní převaděči a můžete skončit špatně. Ale tady rozhodně nezůstanu, chci do Evropy."

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Bavorský premiér Söder uhájil předsednictví v CSU

Kongres německé vládní strany, bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) v pátek zvolil do čela uskupení opět Markuse Södera. Dvaapadesátiletý politik, který je od loňska také bavorským premiérem, dostal 91,3 procenta hlasů delegátů, tedy ještě více než při lednovém prvním zvolení do čela strany.

Söder byl zvolen předsedou CSU poprvé 19. ledna, kdy dostal 87,4 procenta hlasů. Tehdy nahradil o 17 let staršího Horsta Seehofera, který ho po deseti letech v čele strany sám navrhl jako svého nástupce. Už loni v březnu Söder vystřídal Seehofera také ve funkci bavorského ministerského předsedy. Sedmdesátiletý Seehofer je teď německým ministrem vnitra a v roce 2021 hodlá odejít do politického důchodu.

Aktualizováno před 2 hodinami

Dopravní nehoda u Ostrovačic na Brněnsku na několik hodin uzavřela dálnici D1 ve směru na Brno

Dopravní nehoda dvou kamionů u Ostrovačic na Brněnsku dnes zhruba na čtyři hodiny uzavřela dálnici D1 ve směru z Prahy na Brno. Kolize se obešla bez zranění, vyplývá z informací jihomoravské policie a hasičů. Před 10:00 se podařilo obnovit provoz jedním pruhem, oznámilo Ředitelství silnic a dálnic. Do té doby byla D1 neprůjezdná mezi sjezdem 178 u Ostrovačic a exitem 182 u Kývalky. Až zhruba do 18:00 ale v místě pokračovaly odklízecí práce.

Zdroj: ČTK
Další zprávy