reklama
 
 

Strach mají, uprchlíky ale nezavrhli ani po Paříži. Reportáž z jiného Německa, než známe

1. 12. 2015 6:37
Odliv mnoha průmyslových odvětví do Číny způsobil v Severním Porýní-Vestfálsku sociální problémy. Duisburg je jedním z měst, které hasí nepříznivý vývoj v přistěhovaleckých čtvrtích. Kultura vstřícnosti vůči imigrantům a uprchlíkům je zde ale hluboce zakořeněna.

Duisburg, Německo (Od našeho zpravodaje) - Tři policisté stojí u východu z vlakového nádraží v Duisburgu čelem k nástupištím. Dva bílí, hladce oholení. Jeden snědý, s hustým černým plnovousem.

Půlmilionové město na západě Německa patří k těm, kde žije největší podíl přistěhovalců a uprchlíků. Podle některých odhadů až pětina.

Součástí snahy o integraci je i projekt, který zapojuje imigranty do policejní služby. Zhruba sedm procent duisburských policistů pochází z různých přistěhovaleckých komunit.

Realita ale není bezproblémová. Úpadek hutního a ocelářského průmyslu, útlum těžby uhlí a konec mnoha továren v osmdesátých letech přinesl nezaměstnanost, odliv kvalifikované pracovní síly a sociální napětí v převážně přistěhovaleckých předměstích na severu města.

Čtvrť Marxloh se potýká s kriminalitou, buňkami radikálních islamistů a policejní odbory varují, že oblast se může vymknout kontrole. Některá média (nejen bulvár, ale třeba i týdeník Der Spiegel) hovoří o severním Duisburgu jako o potenciální "no-go zóně", kam se policie neodváží.

Obchody se odtud stěhují, restaurací je málo, mnohé domy zjevně nebyly opravovány desítky let.

Některé bloky beznadějně chátrají, pustnou a zarůstají trávou. Tohle je jiné Německo, než na které jsou Evropané zvyklí.

Přesto přicházejí stále noví přistěhovalci. Po roce 2007 a 2008 Bulhaři a Rumuni, nyní uprchlíci z Blízkého východu, Afghánistánu a Afriky.

"V Duisburgu není práce, ale je zde mnoho volných bytů, protože lidé s kvalifikací a vzděláním odcházejí do bohatších částí Německa," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Marijo Terzic, který pracuje na duisburské radnici v odboru pro integraci imigrantů.

Na břehu řeky Rúr  kdysi sídlily velké průmyslové podniky. Některé rozebrali Číňané, aby je v kusech na lodích převezli domů a tam znovu postavili. Dnes tady sídlí organizace ZOF (Zukunftsorientierte Förderung).

Pomáhá uprchlíkům a imigrantům se začátkem nového života. Nabízí pomoc s pracovními místy, jazykovými kursy, zdravotní péčí či s péčí o děti.

"Všichni se řídíme tím, že Německo musí pomáhat. Ale přiznám se, že jsem nikdy nečekal tak velký počet uprchlíků. Někdy mi hlavou běhají myšlenky, jestli to skutečně můžeme zvládnout," říká Jan Hündorf.

ZOF má sídlo v Duisburgu, ale stará se o přistěhovalce i v jiných oblastech Severního Porýní-Vestfálska. Tato spolková země ubytovala dvaadvacet procent z celkového počtu 900 tisíc běženců, kteří letos do země přišli.

Ani po pařížských útocích nechtějí nic měnit. "Každý, kdo vstoupí do Německa, je vítán. Nemáme žádné ploty. Můžeme to stále zvládnout, i když je to náročné.

Stát nám dává peníze a určí budovy, které můžeme použít k ubytování uprchlíků. Často to vypadá tak, že mi ve čtyři zavolají a řeknou: v devět dorazí tisíc lidí. Vyrazíme a musíme vše rychle připravit. Teď na zimu potřebujeme především nakoupit teplé deky na spaní," říká Caglar Sivri, který má v ZOF na starosti koordinaci pomoci.

V Marxlohu stojí největší mešita v Německu. Postavili ji v roce 2008, vlají před ní vlajky Turecka, Německa a Evropské unie. Stojí několik kroků od věže katolického kostela svatého Petra a má být příkladem dobrého soužití v Duisburgu. A tři pracovnice administrativy v kanceláři svatostánku v tomto duchu hovoří.

"S terorismem nemáme a nechceme mít nic společného," říká jedna z nich. Na mešitu v jižněji položené čtvrti Hochfeld její vedení vyvěsilo velký nápis Islam ist Frieden (Islám je mír).

Právě tato čtvrť, kde stojí vedle sebe velká elektrárna a ulička červených luceren, je příkladem, jak jedna přistěhovalecká vlna střídá druhou.

Turecké obchody, restaurace a nápisy začínají pomalu vytlačovat bulharské. Právě sem se po roce 2007 soustřeďují imigranti z Bulharska a Rumunska.

"Důležité je žádnou komunitu, žádnou čtvrť neizolovat. Každého se snažit zapojit do života města, dát každému šanci na dobrou práci. Pokud ztratíme to, čemu říkáme 'vítací kultura', bude to velká chyba a změna k horšímu.

Samozřejmě že se lidé po Paříži bojí a říkají si, jestli tenhle či támhleten může být také radikál. Pro všechny je to šok, ale není možné to spojovat s uprchlíky nebo se k nim kvůli tomu postavit zády. Vždyť z půl milionu obyvatel Duisburgu má přistěhovalecké kořeny každý třetí," říká Marijo Terzic.

V Německu se sice nikdy neodehrál žádný masakr, srovnatelný s Paříží, okruh radikálních islamistů ale policie sleduje. I zde figuruje v podstatné míře Duisburg. Podle Terzice odešli bojovat za Islámský stát do Sýrie někteří lidé z předměstí Dinslaken.

V Marxlohu stojí na křižovatce nenápadná mešita Masjid ar-Rahman, kde občas vystupují radikální kazatelé a policie tam jednou provedla razii. Vypadá jako nedobytná pevnost. Vysoké zdi, zamčená vrata, vytrhané zvonky.

Ústřední postavou německé radikální islamistické scény je konvertita Pierre Vogel. Bývalý známý boxer, který objíždí německá města s projevy, ve kterých propaguje konzervativní a okolnímu prostředí nepřátelskou ideologii salafismu, přestože se distancuje od terorismu.

Pohybuje se na hraně zákona, přes několikerá zatčení nestanul nikdy u soudu. V Duisburgu vystoupil s kázáním v centru města, kde se jeho příznivci střetli s odpůrci islámu.

Radikální mešity jsou podle nedávno zveřejněné studie experta na islamismus Franka W. Horsta například také v někdejší západoevropské metropoli Bonnu nebo v Mönchengladbachu u hranice s Nizozemskem.

Za nedávným zrušeným fotbalovým zápasem v Hannoveru stála obava z úderu skupiny teroristů, vedených německým občanem, napsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Na vánočním trhu v Duisburgu to ale nevypadá, že by strach Němce odrazoval od velkých akcí. Klobásy, svařené víno, nejrůznější sladkosti – vše je v plném proudu jako každý rok.

"Samozřejmě že to, co se stalo v Paříži, se může stát v Hamburku, Düsseldorfu, tady, co já vím. Ale copak na to může člověk pořád myslet?" říká návštěvník Manfred, který si ke stánkům odskočil z práce na oběd.

autor: Martin Novák | 1. 12. 2015 6:37

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama