reklama
 
 

Do Evropy s Banderou nevstoupíte, křičí Poláci na Ukrajince. Ostrý spor o válečné masakry UPA sílí

AKTUALIZOVÁNO 1. 8. 2017
Ostré reakce mezi polskou pravicí vyvolalo nedávné přejmenování už druhé ulice v Kyjevě po čelných představitelích ukrajinského nacionalismu. Romana Šuchevyče nebo Stepana Banderu považují Ukrajinci za hrdiny boje za nezávislost, Poláci naopak za masové vrahy, kteří za druhé světové války páchali etnické čistky na západě Ukrajiny. Kyjevu teď bývalí spojenci z Varšavy hrozí významným ochlazením vztahů. "Řekl jsem panu Porošenkovi, že do Evropy s Banderou nevstoupí," prohlásil předseda vládnoucí polské strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński.
Doporučujeme

Kyjev - Z kyjevské ulice sovětského válečného generála Vatutina je nově třída Romana Šuchevyče, generála Ukrajinské povstalecké armády (UPA). Jeho jméno nově nese i ulice v zakarpatském Mukačevu.

Navzdory obrovským emocím, které tyto kroky provázejí.

"Je to národní ostuda," tvrdí Eduard Dolinský, předseda židovské obce na Ukrajině. 

"Znovu opakuji: s Banderou do Evropy nevstoupíte," okomentoval nejnovější kroky ukrajinských úřadů polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski a pohrozil vetem v případě budoucího vstupu Ukrajiny do EU.

Jsou to zločinci 

Jména jako Bandera, Šuchevyč a další vrcholní představitelé Ukrajinské povstalecké armády (UPA) jsou pro Poláky symbolem krvavých a nesmírně brutálních masakrů během tzv. volyňské řeže.

Ta se odehrála koncem druhé světové války na západní Ukrajině. Jednotky UPA tam tehdy prováděly etnické čistky na obyvatelích polského původu.

Ty posléze vedly k brutálním odvetným akcím polské Zemské armády i dalších partyzánských oddílů tamních Poláků.   

Celkově tak přišly o život desítky tisíc civilistů, zavražděných často upálením zaživa, znásilněním nebo těmi nejprimitivnějšími způsoby.

"Nelze pochybovat, že se na Volyni v létě 1943 odehrál jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva během druhé světové války," říká ukrajinský historik Andrij Portnov.

Volyň srovnává se známou genocidou ve Rwandě, pouze s tím rozdílem, že mačety tam nahradily středoevropské zemědělské nástroje: kosy, pily a sekyry. 

Paměť masakrů znovu silně oživil také emocionální film polského režiséra Wojciecha Smarzowského Volyň ze září 2016.

Trailer k filmu Volyň | Video: Historia |  01:38

Řada Ukrajinců považovala nový polský snímek za jednostranný a provokativní.  

Je to jen symbol 

Hlavním iniciátorem přejmenování ulice po generálu Šuchevyčovi se stal jeho syn Jurij, dnes poslanec za ukrajinskou Radikální stranu. 

Sám strávil za podporu ukrajinské nezávislosti třicet let v sovětských lágrech, ve kterých nakonec ztratil i zrak.

Jeho otce Romana zastřelily sovětské orgány v roce 1950. Za mříže postupně kromě Jurije putovaly taky Jurijova maminka a sestra. Kritiku památky svého otce Jurij Šuchevyč nechápe. 

"Nejde o hodnoty, UPA byla symbolem vzdoru. Během druhé světové války to byla zkrátka jediná politická síla, která bojovala za nezávislost Ukrajiny, zejména proti Sovětům," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz.

"Dnes díky Vladimiru Putinovi lidé i na východní Ukrajině pochopili, že UPA vlastně bojovala se stejným nepřítelem, s jakým bojujeme dnes. Je to pro nás symbol vzdoru vůči návratu zpět k Moskvě," dodává Šuchevyč. 

Ukrajinští nacionalisté a masakr na Volyni

Ukrajinští nacionalisté a masakr na Volyni

Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vznikla v roce 1929. Ve třicátých letech minulého století organizovala teroristické útoky proti Ukrajincům obviněným z neloajality, stoupencům kompromisů a představitelům polského státu. Jejím hlavním symbolem se stal Stěpan Bandera. 

V září 1939 a po napadení SSSR Německem bojovala na straně nacistů, posléze proti nim ale obrátila zbraně. Za hlavní nepřátele pokládala Sověty a Poláky.

Její revoluční část 30. 6. 1941 neúspěšně vyhlásila nezávislou Ukrajinu. Po okamžitém zákroku nacistů skončila řada jejích představitelů na popravišti nebo v koncentračních táborech. Tam se ocitl i lídr OUN Bandera. 

Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) tvořila od roku 1943 partyzánskou odbojovou sílu, která sdružovala rozmanité proudy a řadu národností. Hlavně na počátku ji kontrolovala a řídila Organizace ukrajinských nacionalistů. V jejím čele stanul Roman Šuchevyč. Po válce bojovala řadu let proti sovětské okupaci. Oficiálně zanikla v roce 1949.

Etnické čistky na Volyni se rozběhly v roce 1943, kdy UPA zahájila "depolonizaci" Volyně, později východní Haliče. Počet obětí její brutální akce mohl dosahovat až 100 000 lidí.

Blíže neurčený počet obětí z řad ukrajinské civilní populace si vyžádaly odvetné akce polského odboje.

V roce 1947 polská vláda v rámci operace Visla z východních Karpat do západního Polska deportovala 140 000 Ukrajinců, Lemků a Bojků.

"Pro Ukrajince jsou tyto symboly výrazem situace, ve které se dnes cítí - osamocení se svou válkou. Podobně se cítili kdysi bojovníci UPA," konstatuje český historik a ukrajinista David Svoboda.

Poukazuje navíc na skutečnost, že tvrdý nacionalismus a šovinismus odkazující na UPA - totalitární ideologie tzv. integrálního nacionalismu, jak ji označili sami radikální Ukrajinci - nemá v současné společnosti ani politice výraznější zastoupení.   

Většina politických stran je proevropských nebo alespoň umírněných. Dokonce samotnou Radikální stranu, jejímž poslancem je i Jurij Šuchevyč označuje většina politologů za spíše pravicově-populistickou než extremistickou.

Tendence směřující ke glorifikaci ukrajinských povstalců za druhé světové války a přehlížení jejich zločinů jsou ale cítit i bez toho. 

V rámci tzv. politiky dekomunizace (zákaz propagace komunismu nebo nacismu, otevření archivů atd.) přijal ukrajinský parlament zákon, který označuje povstalecké organizace OUN a UPA za "národní hrdiny v boji na nezávislou Ukrajinu".

A kritiku jejích představitelů označuje za protiprávní, přestože nikdo zatím toto ustanovení v praxi nepoužil.

Emoce vyvolává i kontroverzní ukrajinský historik Volodymyr Vjatrovyč, který hraje v dekomunizačních zákonech i dalších aktivitách výraznou roli a je pověstný zlehčováním a přehlížením zločinů ukrajinských nacionalistů.

Ztráta spojenců

Právě kvůli těmto krokům začíná přituhovat v polsko-ukrajinských vztazích. Varšava byla přitom v časech tzv. Euromajdanu v roce 2013-14 jedním z nejbližších spojenců Kyjeva.

"Polsko podá ruku Ukrajině. Také dělá a udělá vše, aby jí ruku podaly i jiné státy a národy svobodného západního světa. Ukrajinský a polský národ musí jít cestou vzájemného odpuštění a smíření," hlasitě zdůrazňoval tehdejší polský prezident Bronislav Komorowski ještě v dubnu 2015 v ukrajinském parlamentu.

Kontroverze kolem zločinů OUN a UPA tehdy uměle nafukovala hlavně kremelská propaganda, která označovala ukrajinský Euromajdan za "fašistický puč krvavých banderovců".

K tomu vytvářela falešné reportáže o ukřižovaných chlapcích nebo o odstřelovačích, které si v Kyjevě pro masakr demonstrantů najali právě ukrajinští ultranacionalisté. 

Polský nadhled ale začal citelně vyprchávat po nástupu konzervativní strany Právo a spravedlnost k moci v roce 2015.

Ta se začala na válečné zločiny ukrajinských nacionalistů znovu silně zaměřovat a citlivé i složité historické téma znovu otevřela. 

Je to za čárou 

22. července 2016 přijal polský Sejm primárně hlasy pravicových poslanců rezoluci, která označila etnické čistky na Volyni za jednostrannou genocidu Ukrajinců na Polácích.

"Řekl jsem panu Porošenkovi, že do Evropy s Banderou nevstoupí. Pro mě je to jednoznačná věc, už jsme i tak projevili velkou trpělivost, vše má ale své hranice," prohlásil následně předseda vládnoucí polské strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński.

K vyostření polského postoje došlo i přesto, že těsně před červencovou rezolucí Sejmu položil ukrajinský prezident Petro Porošenko věnce u památníků obětí na Volyni. Historici to tehdy označili za další historický mezník v procesu vzájemného usmiřování Poláků a Ukrajinců.

"Jsem jedním z mála ukrajinských historiků, který považuje válečné akce OUN-UPA za genocidu. Je ale potřeba doplnit, že Volyň byla vzájemnou polsko-ukrajinskou genocidou. Samozřejmě, ukrajinská vina je větší, ale přijímat odpovídající rezoluce musí obě strany. Hlavně je ale potřeba si přiznat, že zlo je a vždycky s námi bude, nikdo není osvobozen od pokušení," uzavírá ukrajinský historik Jaroslav Hrycak.

Pochod ukrajinských nacionalistů k 106. výročí narození Stepana Bandery v Kyjevě. | Video: Rádio Svobodná Evropa |  00:37

autor: Jakub Múčka

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama