Město obcházelo strašidlo. Děti z Mosulu si neumí hrát, trpí traumaty a stigmatem Islámského státu

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
2. 8. 2017 8:10
V Mosulu obsazeném teroristickou organizací Islámský stát neexistovalo, aby si děti jen tak hrály na ulici před domem. V ulicích iráckého města se popravovalo a trestalo bičováním. Děti žily v permanentním strachu. Jejich rodiče, ať už stáli na kterékoliv straně konfliktu, jim umírali před očima. Po osvobození města se tisíce dětí musí vypořádat s traumaty. Potřebná péče ale chybí. Ve společnosti navíc panuje nesmiřitelná atmosféra a touha po pomstě. Sirotci, jejichž rodiče byli členy Islámského státu, jsou poznamenaní stigmatem. Patří k "nepřátelům".
Děti v táboře nedaleko Mosulu.
Děti v táboře nedaleko Mosulu. | Foto: Reuters

Londýn - Schovávaly se v troskách domů a v tunelech pod městem. Vystrašené a samy, děti bez rodičů nebo blízkých.

Ukrývaly se, protože při osvobozování Mosulu využívali bojovníci teroristické organizace Islámský stát (IS) děti jako lidské štíty. Některé z nich vysílali jejich vlastní rodiče bojovat.

"Žily tam ve tmě jako krysy," popsala situaci po skončení bojů humanitární pracovnice Sally Beckerová v rozhovoru pro londýnský Evening Standard. "Byly slabé, trpěly rachitidou kvůli nedostatku vitaminu D a byly velmi hubené," uvedla bezprostředně po návratu z čerstvě osvobozeného města.

Za poslední měsíce uteklo z Mosulu podle organizace UNICEF více než 3000 opuštěných dětí. Stovky z nich jsou sirotci. Nemají nikoho, nemají doklady, identitu ani minulost. S sebou si nesou jen nevyslovitelné trauma.

Pojem "toxický stres" použila organizace Save the Children už zkraje roku v souvislosti s dětmi, které se narodily do syrské občanské války. Stejně vážná diagnóza hrozí i dětem z Mosulu.

Jsou jako roboti, bez emocí

Děti v uprchlických táborech nedaleko osvobozeného města se podle organizace chovají téměř jako roboti. Nedokážou si hrát ani projevovat emoce. Jsou apatické a neschopné poslouchat instrukce.

Mohou za to hrůzy, které pod nadvládou islamistů prožívaly.

"Kdyby nás chytili v době modlitby na ulici, mohli nás zbičovat. Na ulicích občas bičovali a věšeli lidi veřejně. Těla pak celé dny visela napíchnutá na železných tyčích," popisuje 13letý Jad.

Organizace Save the Children mluvila s 65 dětmi, které přišly mezi uprchlíky do tábora ve městě Hammam al-Alil nedaleko Mosulu.

"Neměli jsme nic, ani jídlo. Nesměli jsme si ani hrát," líčí 11letá Sara. "Viděli jsme, jak na ulicích zabíjejí lidi."

Hrůzy, které nedokáže pochopit ani dospělý člověk, si dětská fantazie vysvětlila po svém. Děti svá traumata vtělily do tajuplného "strašidla", které je podle jejich vyprávění dnem i nocí pronásledovalo.

Všechny mluvily o "té věci" nebo "monstru", které je strašilo. Bránilo jim hrát si, bavit se, jednoduše být dětmi.

Děti bojovníků Islámského státu

Devítiletý chlapec, kterému britský list The Guardian říká Mohamed, se naopak nebojí skoro vůbec. Na otázku, čím chce být, až bude velký, odpovídá, že ostřelovač.

Našly ho irácké jednotky ve sklepě jednoho domu v Mosulu, jak se skrývá mezi padlými bojovníky IS. Jeden z nich mohl být jeho otec.

Mohamed patří mezi asi 600 sirotků, které po sobě zanechali bojovníci Islámského státu. Nejsou na tom o nic lépe než ostatní sirotci. Spíše naopak. Kromě ztráty rodiny a démonů válečných hrůz čelí navíc ještě v lepším případě naprostému nezájmu společnosti, v tom horším touze po pomstě.

Pro mnoho Iráčanů, kteří zažili nadvládu radikálních islamistů z organizace Islámský stát, je příliš těžké zapomenout. "Tohle bude mnohem složitější než samotný IS a vojenské operace," přiznává šéfka úřadu Sukaina Younesová z úřadu pro ženy a děti v irácké provincii Ninive.

Devítiletý chlapec, který snil o kariéře snajpera, teď žije na severu Iráku se svým strýcem, který se ho snaží držet daleko od ostatních mosulských uprchlíků. Bojí se msty.

V poválečném chaosu je nedostatek zdrojů pro vládní podporu a přetrvávající atmosféra nabízí jen málo prostoru pro smír mezi lidmi.

Podle iráckého výzkumného pracovníka z organizace Human Rights Watch Belkise Willeho neexistuje pro děti bojovníků IS prakticky žádná péče. Úřady s nimi zacházejí stejně jako s dospělými členy IS.

"Jediný rozdíl je v tom, že děti v Iráku nemohou dostat trest smrti," řekl britskému Guardianu. "Tady se nebere v úvahu to, že když jste byl IS rekrutován jako dítě, jste oběť," vysvětlil. "Nejsou tu ani žádné rehabilitační nebo deradikalizační programy. A důvod? Nemá to smysl, říkají, stejně skončí do konce života za mřížemi nebo dostanou trest smrti. Tak proč se je snažit rehabilitovat? A to stejné platí pro děti."

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy