FRANCIE
Libération píše, že se prezidentu Bushovi podařilo zničit soucit a solidaritu (s USA) po 11. září 2001 a že jeho vedení boje proti terorismu je katastrofální. "Vypadá-li dnes svět nebezpečnější než včera, není to jenom kvůli Al-Káidě. Svým stále ideologičtějším a pochybnějším přístupem americký prezident určitě přispívá k přeměně planety v bitevní pole a ke střetu civilizací, po němž touží nejradikálnější džihádisté," napsal list.
Podle Le Figaro je pravda, že se složitým Orientem se nejde vypořádat pomocí jednoduchých receptů. "Ale ti, kdo dávají přednost bývalému diktátorovi z Bagdádu před nájemníkem Bílého domu, ti stoupenci strnulosti hraničící s blahosklonností připomínají krasoduchy, kteří kdysi odmítali uznat zvěrstva rudého totalitarismu," píše deník.
"Nepřítel existuje. Chyba je, že byl podporován, povzbuzován a vyzbrojován dávno předtím, než současný americký prezident vstoupil na scénu," uvádí deník. "Bin Ládin, tálibové, Nasralláh a islamistická chobotnice jsou děti tehdejší velké hry v domino. Ale i když řešení rozpínavosti fundamentalismu mezi arabsko-muslimskými masami určitě není globální, jak si myslí Bush, válka proti terorismu nestrpí žádné výhrady. Musí zůstat totální."
VELKÁ BRITÁNIE
The Daily Telegraph tvrdí, že Británie s USA podpořily právě to, čemu se snažily zabránit. Deník připomíná, že ráno 9. září byla Bushova popularita neobvykle nízká na prezidenta, který byl teprve osm měsíců v úřadu. Zakrátko poté se však vyšplhala na rekordních 90 procent.
"Abychom to dostali do kontextu, tak popularita Franklina Roosevelta po útoku na Pearl Harbor se zvýšila ze 72 procent na 84 procent." A v Bushově případu to nebyl omyl. Už za rok psali komentátoři, že Bushova popularita na 70 procentech je nejdelším obdobím vysoce pozitivního hodnocení prezidenta v moderní historii. Po Iráku nastal ovšem kolaps.
Dnes, kdy výzkumy ukazují, jak svět a Američané Bushe znovu nevnímají pozitivně, doufá prezident, že bude moci znovu národ dostat na svou stranu vzpomínkami na 11. září. Zdá se ale, že i když vůle bojovat proti terorismu nevyprchala, Američané si po zpackané reakci na hurikán Katrina a po řadě chyb v domácí politice už udělali pevný názor.
List The Guardian se ptá, kam zmizel šéf teroristické organizace Al-Káida Usáma bin Ládin. Byly zmobilizovány armády, odposlouchávány telefony a nabídnuty obrovské odměny, ale výsledek se nedostavil. Slova amerického generála, že přinese jeho skalp do konce roku 2004 byla v tichosti zapomenuta. Začalo vzájemné obviňování. Američané viní Pákistánce. Pákistánci viní Afghánce. Afghánci krčí rameny. Říkají, že prezident Bush vpadl do jejich země, aby Bin Ládina chytil. Tak proč to neudělal?
NĚMECKO
Deník Stuttgarter Zeitung píše: "Zřejmě teroristy nelze úplně porazit, ale je možné vzít jim vítr z plachet. To by ale muselo Rusko dát více svobody Čečencům, Irák by musel být obnoven a Amerika a Evropa by se musely společně snažit o mír na Blízkém Východě, protože spor mezi Izraelem a jeho sousedy zůstává jádrem konfliktu s arabským a islámským světem. USA a Izrael zřejmě v poslední době zapomněly na starou židovskou moudrost, která říká, že hrdinou je ten, kdo dokáže změnit nepřítele v přítele."
Der Tagesspiegel zdůrazňuje, že rozpolcení Západu, které způsobila válka v Iráku, musí být překonáno. USA a Evropa by měly jasně prohlásit, že jsou připraveny k dialogu s islámským světem, i když předmětem vyjednávání nemohou být takové věci jako demokracie, svoboda mínění a vyznání, rovnoprávnost žen nebo bezpečnost Izraele. Ano, ideologie Usámy bin Ládina získává stále nové stoupence a v boji proti terorismu byly udělány vážné chyby. Ale ten, kdo jen proto už rezignuje, ten zkresluje skutečnost, napsal list.
Frankfurter Rundschau připomíná záležitost tajných věznic CIA v zahraničí, jejichž existenci minulý týden připustil americký prezident George Bush. "Bush tím přiznal smutnou skutečnost, že dovedl údajně největší demokracii světa za hranice právního státu do zóny svévole. Právě v transatlantických vztazích není samozřejmé otevřeně říkat pravdu, a tak je o to záslužnější, že to vůči Spojeným státům v tomto případě dokázali kancléřka Angela Merkelová i ministr vnitra Wolfgang Schäuble."
