Káhira (Od našeho zpravodaje) - Skoro čtyřicetistupňové vedro, zavřené obchody i restaurace kvůli postnímu měsíci ramadánu a pořádná dávka politického napětí. Takové jsou teď ulice Káhiry.
Vojenský převrat a svržení prezidenta Muhammada Mursího Egypťany rozdělil. Na pátek večer chystají oba znepřátelené tábory velké akce.
Ti, kteří uvítali vojenský převrat a svržení vlády Muslimského bratrstva, uspořádají na náměstí Tahrír v centru hromadnou slavnostní večeři u příležitosti prvního ramadánového pátku. Na náměstí je pořád stanové městečko, kde se lze dočíst, že Muslimské bratrstvo a sesazený prezident Mursí jsou teroristé, podporovaní navíc Amerikou.
Na jiném konci města u mešity Rabá Adavíja budou demonstrovat příznivci Muslimského bratrstva, kteří označují změny za fašistický puč. Tam bude nálada bezpochyby méně oslavná, ale vzhledem k ramadánu se armáda zřejmě bude držet zpět a nebude opakovat pondělní krveprolití, kdy zemřelo kvůli palbě vojáků do davu stoupenců Mursího třiapadesát lidí.
Emoce planou na všech frontách. Někteří Egypťané říkají, že i mezi přáteli, nebo dokonce příbuznými v rodinách propukly velké spory kvůli tomu, koho kdo podporuje.
Mursí vyhrál loni volby se ziskem 52 procent hlasů ve druhém kole, ale jeho popularita rozhodně výrazně poklesla.
Nejchudší Egypťané ale mají hlavně starosti s tím, jak vyjít s penězi. Například ti v legendárním Městě mrtvých. V této obrovské nekropoli uprostřed Káhiry žije až půl milionu lidí v hrobkách. Živí nahoře, mrtví pod nimi dole. V některých částech je zaveden do hrobek i plyn, voda a elektřina.
Tady se můžete podívat, jak běžná rodinka na pohřebišti žije. Nebožtíci jsou dole pod bytem.
Místní mladík Ahmad podobně jako mnozí Egypťané tvrdí, že pro chudé Egypťany se za Mursího situace prudce zhoršila. Ale lidé prý tady islamisty nebo Muslimské bratrstvo moc nevolí, spíše hlasovali pro kandidáty levice.
O ramadánu muslimové mohou jíst a pít až po západu slunce. Když se blíží sedmá hodina, ruchu na tržištích přibývá. Jakmile nastane příslušná minuta, miliony párů rukou začnou přikládat k ústům první sousta a sklenice s pitím jako na hromadný povel.
Z Města mrtvých se přenesme k jiným typickým káhirským budovám. Panelákům, které v mnoha čtvrtích vyrostly v šedesátých a sedmdesátých letech. Vyznačují se architektonickou strohostí a hlavně neuvěřitelnou výškou, která z nich činí netypicky masivní paneláky. Typické sídliště tohoto typu je ve čtvrti Máadí na jihu Káhiry.
Bez ohledu na to, jaký režim zrovna vládne a kdo udělal nějaký převrat, zůstává jedna věc v Káhiře neměnná. Ubíjející zácpy v ulicích. I krátký úsek několika kilometrů trvá věčnost, zvláště když do taxíku bez klimatizace praží slunce, všichni troubí a z výfuků se linou výpary z éry ještě před vynalezením katalyzátorů.
Vůbec nejlepší je, když vedle vás zastaví několik desítek let starý autobus a vyfukuje si to rovnou do okýnka. Kdo ale v Káhiře někdy byl, asi potvrdí, že to k ní prostě tak nějak patří.
Káhira je s dvaceti miliony lidmi (tedy přibližně dvěma Českými republikami) největším islámským městem a jedním z největších měst světa vůbec.
Egypt je opticky velký, má rozlohu 1 002 450 kilometrů čtverečních, ale drtivou většinu z toho zaujímá nehostinná poušť.
Takže 95 procent z 85 milionů Egypťanů je namačkáno na pouhých pěti procentech rozlohy země. Její obyvatelná část má rozlohu jen o něco málo více než 40 tisíc čtverečních kilometrů.
